VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Vnímám to jako výjimečné setkání, říká hostující Zbigniew Kalina
Brzy po premiéře, po několika málo reprízách naší nové komedie Velká bankovní loupež jsem požádala o rozhovor hostujícího kolegu, herce ZBIGNIEWA KALINU. Zbyšek, jak mu všichni hezky česky říkáme, spolupracuje s naším divadlem sice poprvé, ale díky své otevřené a veskrze milé povaze, neutuchající energii a smyslu pro humor zapadl do souboru, jako by tu byl už roky.
Rodák z Karviné absolvoval tamní gymnázium s polským vyučovacím jazykem a ostravské Herecké studio Mileny Asmanové při Národním divadle moravskoslezském (NDM), kde se zaměřil na muzikál. Brzy poté přišla nabídka na angažmá v Těšínském divadle, hostování v NDM a v ostravské Komorní scéně Aréna. Přes kratší angažmá v karlovarském divadle přišel Zbyšek do Divadla A. Dvořáka v Příbrami, kde strávil osm let. Od roku 2012 působil v Městských divadlech pražských a loni se vydal takzvaně na volnou nohu. Hostoval a stále hostuje v divadlech napříč celou republikou: pražské Divadlo Na Fidlovačce, Klicperovo divadlo v Hradci Králové, Divadlo F. X. Šaldy Liberec, Jihočeské divadlo České Budějovice, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Hudební divadlo Karlín a další. Je vynikajícím komediálním, ale také muzikálovým hercem. Pro rok 2007 se objevil v širší nominaci na Cenu Thálie za roli Daniela Halibuta v inscenaci Pension pro svobodné pány. V roce 2008 získal Cenu Thálie pro mladého činoherce do 33 let a o dva roky později Cenu Českého divadla 2010 za nejlepší mužský herecký výkon v roli Malvolia v inscenaci Shakespearovy komedie Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete.
Zbyšku, nebudu chodit kolem horké kaše, jak bys zhodnotil svůj první pardubický herecký pobyt?
Pardubický soubor znám už dlouho, viděl jsem postupem času několik představení a mám i několik kolegů, kteří zde byli v angažmá a vyprávěli mi o něm. Místní divadlo má veliké renomé, takže když přišla nabídka na hostování od ředitele Petra Dohnala a režiséra Roberta Bellana, neváhal jsem. To, jak velkoryse jsem byl přijat místním ansámblem, vnímám jako výjimečné setkání. Cítím se mezi pardubickými kolegy moc dobře.
Setkání s Robertem Bellanem ale nebylo tvým prvním. Při jaké příležitosti jste se s Robertem poprvé pracovně setkali?
Jsou to už věky. Bylo to v době, kdy jsem byl v angažmá příbramského Divadla Antonína Dvořáka. Robert tam tehdy hostoval coby režisér a autor dramatizace legendárních Rychlých šípů a mně svěřil roli Rychlonožky. Řekl bych, že přeskočila vzájemná divadelní chemie. Když se Robert dozvěděl, že jdu po x letech na volnou nohu, dal mi několik krásných nabídek, za které jsem vděčný. Jednou z nich je právě zdejší Velká bankovní loupež. V příští sezóně bychom spolu měli zkoušet jednu komedii v Praze, ale jsem pověrčivý, nechci to zakřiknout.
V jednom rozhovoru jsi uvedl, že je ti blízký styl humoru Monty Pythonů. Dá se tedy říct, že jsme se ti žánrem naší parodické komedie trefili do vkusu? Co se ti honilo hlavou, když jsi četl text Velké bankovní loupeže poprvé?
Naprosto trefili! Když jsem před dvěma lety na Broadwayi zhlédnul fantastickou komedii The Play That Goes Wrong od autorů Loupeže, v Městském divadle Kladno se nyní uvádí v české premiéře pod názvem Hra, která se zvrtla, úplně jsem si tento druh humoru zamiloval. A vůbec mě nenapadlo, že za dva roky budu zkoušet v jejich kuse. Velmi jsem ocenil, že jste s Robertem hru fantasticky upravili a proškrtali.
Tvoje role nesmělého kapesního zlodějíčka Sama Monoghama je v komedii jednou z hlavních. Mnohé (nejen tvé) herecké akce jsou doslova krkolomné. Jak se v takové roli cítíš?
Cítím se tak, jak se cítí herec, kterému táhne na čtyřicet: prostě už se po stěnách a postelích skáče hůř a déle trvá, než se potom tělo zregeneruje. (smích)
Co bylo pro tebe při přípravách a zkoušení hry největším oříškem? A co tě naopak nejvíc bavilo?
Nezastírám, že mám strach z výšek, takže slaňování bylo pro mě ze začátku dost obtížné, zvlášť když jsem to nikdy nedělal. Ale teď už je to pohoda, pokud se mi nepřesmykne uzel. Dalším oříškem je „timování“ fórů s diváky. Na zkouškách si můžete stokrát říkat, že tu kterou scénu zahrajete v určitém tempu, ale potom přijde divák a záhy pochopíte, že vše musí být jinak. Je to holt ještě v procesu. Ale ten mě nesmírně baví.
Během zkoušení mi samozřejmě nemohlo ujít, jakým způsobem pracuješ, kolik energie v tobě je a jak umíš být pohotový, jakou máš schopnost nabízet neustále nová a nová řešení a jak uvažuješ v souvislostech. A proto se ptám, nelákalo tě někdy režírovat?
Děkuju za komplimenty. Úplně se rdím. Lákalo, ale jednak mám z toho veliký respekt a obavy, že nebudu umět hercům slovy formulovat, co po nich chci, a v neposlední řadě mi to nikdo nikdy nenabídl. (smích) A tak se raději držím svého řemesla.
Četla jsem o tobě, že jsi hercem v podstatě odmalinka a že jsi hned po gymnáziu totálně propadl divadlu. Co bylo tím prvotním impulzem?
Hercem jsem CHTĚL být odmalinka, ale stal jsem se jím až po vystudování Hereckého studia Mileny Asmanové v Ostravě. Mimochodem nedávno jsem se dozvěděl, že zakladatelka studia a moje milovaná kantorka, paní Asmanová byla dlouholetou členkou Východočeského divadla. Potom přešla do tehdejšího Státního divadla v Ostravě. Studium herectví mě totálně pohltilo, a tehdy se tedy stalo, že jsem se rozhodl věnovat se divadlu naplno.
Necítil jsi potřebu se v herectví ještě dál vzdělávat na některé z vysokých škol (DAMU, JAMU)?
Ze začátku ano, ale velice rychle jsem pochopil, že věci, které jsou pro herce důležité, lze pochytit i na takzvané oblasti. A tak jsem postupně sbíral zkušenosti ve spoustě divadel po celé republice a inspiroval se svými hereckými kolegy, režiséry, dramaturgy a šéfy.
Jsi teď hercem na volné noze stále rozkročeným mezi divadly téměř po celé naší zemi. I dříve, když jsi měl stálé angažmá, říkal jsi o sobě, že jsi rád „pracovně promiskuitní“. Co ti nyní taková „přelétavost“ profesně i osobně přináší? Je možné, že zase přijde čas, kdy se budeš chtít na chvíli usadit?
Nikdy neříkám nikdy, ale ta svoboda je pro mě momentálně radostná. I za tu cenu, že pendluju za prací po celém Česku. Mám rád i to potkávání se s novými kolegy. Zvlášť když mě přijmou tak krásně jako v Pardubicích. Je to nesmírně inspirativní a občerstvující. Na jednu stranu jste sice stále v napětí, jestli nějaká nabídka přijde, jestli budete zdraví, ale když toto je vám shůry dáno, nezbývá než být šťastný a děkovat.
Co tě v nejbližší době pracovně čeká, na co se těšíš?
Od srpna budu v kladenském divadle zkoušet muzikál z pera Monty Pythonů – Spamalot. Opět srdeční záležitost. Dál mě zřejmě čekají tři zkoušení v Praze, ale jak říkám, nezakřiknout! (smích)
Rodák z Karviné absolvoval tamní gymnázium s polským vyučovacím jazykem a ostravské Herecké studio Mileny Asmanové při Národním divadle moravskoslezském (NDM), kde se zaměřil na muzikál. Brzy poté přišla nabídka na angažmá v Těšínském divadle, hostování v NDM a v ostravské Komorní scéně Aréna. Přes kratší angažmá v karlovarském divadle přišel Zbyšek do Divadla A. Dvořáka v Příbrami, kde strávil osm let. Od roku 2012 působil v Městských divadlech pražských a loni se vydal takzvaně na volnou nohu. Hostoval a stále hostuje v divadlech napříč celou republikou: pražské Divadlo Na Fidlovačce, Klicperovo divadlo v Hradci Králové, Divadlo F. X. Šaldy Liberec, Jihočeské divadlo České Budějovice, Divadlo J. K. Tyla v Plzni, Hudební divadlo Karlín a další. Je vynikajícím komediálním, ale také muzikálovým hercem. Pro rok 2007 se objevil v širší nominaci na Cenu Thálie za roli Daniela Halibuta v inscenaci Pension pro svobodné pány. V roce 2008 získal Cenu Thálie pro mladého činoherce do 33 let a o dva roky později Cenu Českého divadla 2010 za nejlepší mužský herecký výkon v roli Malvolia v inscenaci Shakespearovy komedie Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete.
Zbyšku, nebudu chodit kolem horké kaše, jak bys zhodnotil svůj první pardubický herecký pobyt?
Pardubický soubor znám už dlouho, viděl jsem postupem času několik představení a mám i několik kolegů, kteří zde byli v angažmá a vyprávěli mi o něm. Místní divadlo má veliké renomé, takže když přišla nabídka na hostování od ředitele Petra Dohnala a režiséra Roberta Bellana, neváhal jsem. To, jak velkoryse jsem byl přijat místním ansámblem, vnímám jako výjimečné setkání. Cítím se mezi pardubickými kolegy moc dobře.
Setkání s Robertem Bellanem ale nebylo tvým prvním. Při jaké příležitosti jste se s Robertem poprvé pracovně setkali?
Jsou to už věky. Bylo to v době, kdy jsem byl v angažmá příbramského Divadla Antonína Dvořáka. Robert tam tehdy hostoval coby režisér a autor dramatizace legendárních Rychlých šípů a mně svěřil roli Rychlonožky. Řekl bych, že přeskočila vzájemná divadelní chemie. Když se Robert dozvěděl, že jdu po x letech na volnou nohu, dal mi několik krásných nabídek, za které jsem vděčný. Jednou z nich je právě zdejší Velká bankovní loupež. V příští sezóně bychom spolu měli zkoušet jednu komedii v Praze, ale jsem pověrčivý, nechci to zakřiknout.
V jednom rozhovoru jsi uvedl, že je ti blízký styl humoru Monty Pythonů. Dá se tedy říct, že jsme se ti žánrem naší parodické komedie trefili do vkusu? Co se ti honilo hlavou, když jsi četl text Velké bankovní loupeže poprvé?
Naprosto trefili! Když jsem před dvěma lety na Broadwayi zhlédnul fantastickou komedii The Play That Goes Wrong od autorů Loupeže, v Městském divadle Kladno se nyní uvádí v české premiéře pod názvem Hra, která se zvrtla, úplně jsem si tento druh humoru zamiloval. A vůbec mě nenapadlo, že za dva roky budu zkoušet v jejich kuse. Velmi jsem ocenil, že jste s Robertem hru fantasticky upravili a proškrtali.
Tvoje role nesmělého kapesního zlodějíčka Sama Monoghama je v komedii jednou z hlavních. Mnohé (nejen tvé) herecké akce jsou doslova krkolomné. Jak se v takové roli cítíš?
Cítím se tak, jak se cítí herec, kterému táhne na čtyřicet: prostě už se po stěnách a postelích skáče hůř a déle trvá, než se potom tělo zregeneruje. (smích)
Co bylo pro tebe při přípravách a zkoušení hry největším oříškem? A co tě naopak nejvíc bavilo?
Nezastírám, že mám strach z výšek, takže slaňování bylo pro mě ze začátku dost obtížné, zvlášť když jsem to nikdy nedělal. Ale teď už je to pohoda, pokud se mi nepřesmykne uzel. Dalším oříškem je „timování“ fórů s diváky. Na zkouškách si můžete stokrát říkat, že tu kterou scénu zahrajete v určitém tempu, ale potom přijde divák a záhy pochopíte, že vše musí být jinak. Je to holt ještě v procesu. Ale ten mě nesmírně baví.
Během zkoušení mi samozřejmě nemohlo ujít, jakým způsobem pracuješ, kolik energie v tobě je a jak umíš být pohotový, jakou máš schopnost nabízet neustále nová a nová řešení a jak uvažuješ v souvislostech. A proto se ptám, nelákalo tě někdy režírovat?
Děkuju za komplimenty. Úplně se rdím. Lákalo, ale jednak mám z toho veliký respekt a obavy, že nebudu umět hercům slovy formulovat, co po nich chci, a v neposlední řadě mi to nikdo nikdy nenabídl. (smích) A tak se raději držím svého řemesla.
Četla jsem o tobě, že jsi hercem v podstatě odmalinka a že jsi hned po gymnáziu totálně propadl divadlu. Co bylo tím prvotním impulzem?
Hercem jsem CHTĚL být odmalinka, ale stal jsem se jím až po vystudování Hereckého studia Mileny Asmanové v Ostravě. Mimochodem nedávno jsem se dozvěděl, že zakladatelka studia a moje milovaná kantorka, paní Asmanová byla dlouholetou členkou Východočeského divadla. Potom přešla do tehdejšího Státního divadla v Ostravě. Studium herectví mě totálně pohltilo, a tehdy se tedy stalo, že jsem se rozhodl věnovat se divadlu naplno.
Necítil jsi potřebu se v herectví ještě dál vzdělávat na některé z vysokých škol (DAMU, JAMU)?
Ze začátku ano, ale velice rychle jsem pochopil, že věci, které jsou pro herce důležité, lze pochytit i na takzvané oblasti. A tak jsem postupně sbíral zkušenosti ve spoustě divadel po celé republice a inspiroval se svými hereckými kolegy, režiséry, dramaturgy a šéfy.
Jsi teď hercem na volné noze stále rozkročeným mezi divadly téměř po celé naší zemi. I dříve, když jsi měl stálé angažmá, říkal jsi o sobě, že jsi rád „pracovně promiskuitní“. Co ti nyní taková „přelétavost“ profesně i osobně přináší? Je možné, že zase přijde čas, kdy se budeš chtít na chvíli usadit?
Nikdy neříkám nikdy, ale ta svoboda je pro mě momentálně radostná. I za tu cenu, že pendluju za prací po celém Česku. Mám rád i to potkávání se s novými kolegy. Zvlášť když mě přijmou tak krásně jako v Pardubicích. Je to nesmírně inspirativní a občerstvující. Na jednu stranu jste sice stále v napětí, jestli nějaká nabídka přijde, jestli budete zdraví, ale když toto je vám shůry dáno, nezbývá než být šťastný a děkovat.
Co tě v nejbližší době pracovně čeká, na co se těšíš?
Od srpna budu v kladenském divadle zkoušet muzikál z pera Monty Pythonů – Spamalot. Opět srdeční záležitost. Dál mě zřejmě čekají tři zkoušení v Praze, ale jak říkám, nezakřiknout! (smích)
Anna Hlaváčková
