VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

V pátek 9. ledna se na Malé scéně rozloučíme s naší inscenací ZŘÍT DO TMY [oidipus], současnou německou hrou Maji Zade, kterou jsme na našich prknech představili divákům v české premiéře. Pro herce je to náročné představení, které většinu času plyne ve velmi rychlém tempu a je plné vypjatých emocí, přesto ho rádi hrají a moc rádi ho také zkoušeli. Následující kratičký rozhovor s nimi můžete vnímat jako pozvánku na derniéru, kterou se definitivně rozloučíme s rok a půl „starou“ inscenací.

1. Většina z nás viděla původní inscenaci ödipus v berlínském Schaubühne v režii proslulého Thomase Ostermeiera. Jak na vás tehdy zapůsobila?

2. Jak se podle tebe autorce podařila aktualizace oidipovského mýtu? Je to podle vás cesta, jak se dnes vracet k antickým hrám a mytologii?

3. Jak tebe jako herce na jevišti baví takový žánr? Svižná dramatická forma, které nechybí humor, trošku detektivka, trošku thriller.

4. Každý z vás má na jevišti svoje velmi vypjaté scény – jak moc je to náročné?

5. Jak vzpomínáš na práci s režisérem Adamem Svozilem? A bude se ti po inscenaci stýskat?

MARTINA SIKOROVÁ – Christina

1. Pamatuju si naprosto pravdivé, civilní herectví. Jednoduchou scénu. A to, že i když hráli bez přestávky a myslela jsem, že se mi bude chtít čůrat, uteklo to tak, že jsem si na záchod ani nevzpomněla.
2. No, když člověk koumá ten text hodně zblízka, což jsme při zkouškách potřebovali, jisté nedokonalosti objevíš. Ale těch si divák podle mě absolutně nemůže všimnout. A rozhodně jo, rozhodně je to cesta, jak se přiblížit k silným námětům antických tragédií. Ale jak znám skvělé inscenační týmy, odhaduju, že těch cest existuje určitě ještě mnohem víc. Uvidíme, kdo nás čím překvapí.
3. Když přemůžu lenost, která se o mě při přípravě na představení pokouší, a když vymažu závažnost a depresivnost závěrečných odhalení, baví mě to moc!
4. Před představením cítívám zodpovědnost… Jestli si vybavím všechna písmenka, jestli se budu dostatečně soustředit na konkrétní situace, a tím se mi podaří být pravdivá. Co se děje v průběhu moc netuším. A „po“ bývám šťastná, že to máme za sebou, taky že často bývá z reakcí lidí cítit, že „šli s náma“. Takový oddech.
5. Celé zkoušení bylo, i přes náročnost tématu, takzvaně za odměnu. Poctivá práce v respektu plném prostředí. Takže jo, zkoušení s Adamem na jedničku. Ale jsem ráda, že jdeme do derniéry, myslím, že je lepší odehrát taková kvanta textu v co „nejnahuštěnějším“ časovém rozmezí, nechceš se na takovou textovou výzvu připravovat po dvou měsících… A i když už se opakuju, i tomu tématu poděkuju, že jsem se s ním potkala, ale s radostí ho pošlu dál.

ŠTĚPÁN POSPÍŠIL – Michael

1. Ödipa jsem neviděl, ale slýchávám dost často o vysokých kvalitách inscenací v Schaubühne, takže si to asi dovedu představit.
2. Já si myslím, že to může být možnost. Mýty jsou většinou základní kostrou, od které se odrážela spousta autorů, aby je zasadili do svých příběhů. Někdy to ale může být dost složité a ne vždy (navíc v dnešní době) se to dá kloudně napasovat.
3. Osobně jsem moc rád, že jsem mohl být součástí. Bylo to mé první setkání s takovým žánrem a oblíbil jsem si ho.
4. Někde jsem se už zmiňoval, že za vypjaté scény s takto silnými emočními výlevy jsem rád. Musel jsem hledat hodně hluboko, abych nalezl energii a herecké motivace pro jejich ztvárnění. Samozřejmě, že mě to hodně unaví, ale jsem za to rád, protože je to pro mě signál, že jsem se dostal tam, kam jsem měl.
5. Já jsem strašně rád, že jsem se s Adamem potkal a mohl s ním pracovat. O to větší mám radost, že to bylo při zkoušení zrovna této inscenace. Práce s ním byla skvělá a příjemná. Adam dokázal výborně popsat situace a jejich výsledek, měl parádní přehled o celém díle a v neposlední řadě krásně vedl nás herce. Byla to hodně detailní a citlivá práce, za kterou jsem moc vděčný. Tato inscenace mi bude velmi, opravdu velmi chybět. Mohl bych klidně mluvit dál, ale už nevím, jak dál bych mohl chválit. (smích) Dávám 11 z 10.

ROMANA CHVALOVÁ – Theresa

1. Měla jsem to štěstí, že jsem představení v Berlíně viděla, a přestože jsem jazykově velmi nevybavená, úplně mě nadchlo. Moderní divadlo plné obrovských emocí. Takže když naše divadlo tento titul nasadilo, a navíc jsem zjistila, že v něm budu hrát, byla jsem moc ráda.
2. Myslela jsem si, že oidipovský mýtus zná každý, ale bohužel zjišťuji, že velká část diváků moc neví, o čem je řeč. A tak jsme třeba ty méně znalé přivedli k tomu, aby se s příběhem Oidipa seznámili víc. Já sama antiku v divadle moc nemusím, ale tato aktualizace Maji Zade se mi moc líbí. Víc takových textů!!!
3. To je asi sen každého herce – hra, kde je ode všeho něco!
4. Čím je role náročnější, tím víc mě to baví a často je to i skvělá „psychoterapie“. A pak přijde katarze… radost.
5. Po Oidipovi se mi bude moc stýskat, myslím, že nás to všechny dohromady bavilo. A bylo to jak díky textu, tak hlavně díky Adamovi. Dal nám spoustu svobody, nechal nás „hrát si“, a přitom nás laskavě, ale přesně směřoval ke své představě. Díky!

Pozornému čtenáři (a divákovi) neunikne, že zde chybí odpovědi Josefa Pejchala, coby Roberta, bratra Christiny. Rozhodla jsem se šetřit jeho silami pro velký rozhovor, který nás spolu jistě čeká k muzikálu Mladý Frankenstein. Jeho zkoušení totiž v době přípravy tohoto rozhovoru vrcholilo, Pepa byl doslova na roztrhání – když nezkoušel a nezpíval, tančil a stepoval a většinou dělal vše současně mnoho hodin denně a večer hrál. Na velký rozhovor s ním se tedy můžete těšit příště!