VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
Historie Východočeského divadla Pardubice
Základní kámen pardubického divadla byl slavnostně položen 16. května 1907, po dvou a půl letech byla stavba šťastně dokončena a 11. prosince 1909 bylo Městské divadlo v Pardubicích otevřeno. Na výzdobě divadla se podíleli umělci nad jiné povolaní. Divadlo bylo postaveno podle návrhu akademického architekta Antonína Balšánka. Oponu a vlysy na průčelí divadla maloval akademický malíř František Urban. Autorem sochy Genia na čele budovy je akademický sochař Bohumil Kafka, tvůrce největší jezdecké sochy na světě – Žižkova pomníku na Vítkově.
Ředitelem divadla se stal zkušený divadelník Antoš Frýda. Repertoár byl převážně činoherní, ale nechyběly v něm ani inscenace operní a operetní.
V roce 1914 ho vystřídal mladý Bedřich Jeřábek. Přišel s vysokými uměleckými ambicemi a kvalitním činoherním souborem, nebál se dramaturgických experimentů a zval k hostování významné herce (Leopoldu Dostalovou či Eduarda Vojana).
Od roku 1927 až do konce meziválečné éry působil ve funkci ředitele Vladimír Wuršer, renomovaný operní pěvec a dirigent. Jeho divadelní společnost dosáhla úrovně stálých mimopražských scén a od roku 1934 vystupovala pod názvem Východočeské národní divadlo.
30. března 1931 Městské divadlo vyhořelo. Oheň zničil jeviště a zákulisí i se skladem dekorací a také nádhernou Urbanovu oponu. Náklady na rekonstrukci dosáhly výše tři čtvrtě milionu korun.
Ve 30. letech se divadlo potýkalo s finančními problémy, které vedly k tomu, že v repertoáru na čas převažovala opereta a bulvár nad kvalitní činohrou.
V roce 1940 ředitel Wuršer pod nátlakem protektorátního ministerstva školství na svou funkci rezignoval. Jeho následníkem se stal Karel Jičínský, působení jeho společnosti bylo násilně ukončeno zákazem činnosti profesionálních divadel 1. září 1944.
Prvním poválečným ředitelem byl až do roku 1948 herec Miloslav Holub.
Od srpna 1948 do roku 1953 byl pak ředitelem Rostislav Volf, příkladný nositel „nových pokrokových“ tendencí, který si své jméno poruštil na Vlkov.
V 50. letech, za ředitele Karla Nováka, se pardubické divadlo stalo „líhní“ hereckých talentů, začínaly zde budoucí divadelní hvězdy: Slávka Budínová, Josef Vinklář, Miroslav Macháček, Blanka Bohdanová, Petr Haničinec, Jana Štěpánková ad.
60. léta jsou léty nejsilnějšího (početně i osobnostně) hereckého souboru v dějinách pardubického divadla. Na prknech Východočeského divadla dozrávaly mnohé talenty: Jiří Hrzán, Pavel Landovský, Josef Somr, Věra Galatíková, Ladislav Frej, Jiří Císler, Jiří Kodet, Gabriela Wilhelmová, Milan Sandhaus ad.
Od roku 1970 do 1972 byl ředitelem VČD Radomil Kolesa a v následujících letech působil ve funkci ředitele dlouholetý režisér Zdeněk Bittl. Za jeho vedení divadlo prokázalo velkou dávku uměleckých ambicí a odvahy, aby alespoň v rámci možného prosvětlilo normalizační temno.
Sledujeme-li dramaturgické plány v 80. letech, vystupuje do popředí především významná snaha o divadelnost a kultivaci výrazových prostředků, vyšší obsahovou i formální náročnost i o hledání pravdivé výpovědi svrchovaně uměleckými prostředky. Z významných režisérů jmenujme alespoň Jaroslava Vostrého či mladého Michaela Taranta.
90. léta se začala odvíjet od společenského přelomu v listopadu 1989, kdy se divadlo stalo centrem politického života v regionu a sloužilo jako politická tribuna. Novým ředitelem byl jmenován, na návrh stávkového výboru divadla, Radek Bartoník a uměleckým šéfem se stal Michael Tarant. Pardubické divadlo se ocitlo podobně jako mnoho českých divadel ve zcela nové situaci. Herecké soubory se začaly prudce proměňovat, mnozí začali hledat nové možnosti svého uplatnění jako dabing, soukromá rádia, agentury…
Ředitele Bartoníka vystřídal ve funkci Miloslav Kučera. Po jeho čtyřletém funkčním období a odchodu do parlamentu se v červnu 1996 stal ředitelem Gustav Skála, který byl v červenci 1999 Radou města odvolán a řízením divadla byl pověřen současný ředitel, herec VČD Petr Dohnal.
V roce 2002 došlo k velké rekonstrukci interiérů divadla, o rok později byl pak kompletně opraven i vnější plášť divadla – rekonstrukce vedl architekt Miroslav Řepa. Roku 2003 divadlo získalo novou slavnostní oponu (repliku původní Urbanovy opony z dílny akademického malíře Václava Špaleho) a v roce 2006 i lustr podle Balšánkových nerealizovaných návrhů.
• Historický seriál Východočeské divadlo v běhu času vydávaný ve Zpravodajích při příležitosti jubilejní 110. sezóny:
- před stavbou divadla
- položení základního kamene
- otevření divadla
- přestavba divadla
- divadelní řád
- požár divadla
- roky protektorátní
- doba poválečná
- po únoru 1948
- 50. a 60. léta - „líheň“ hereckých talentů
- Sametová revoluce 1989
Ředitelem divadla se stal zkušený divadelník Antoš Frýda. Repertoár byl převážně činoherní, ale nechyběly v něm ani inscenace operní a operetní.
V roce 1914 ho vystřídal mladý Bedřich Jeřábek. Přišel s vysokými uměleckými ambicemi a kvalitním činoherním souborem, nebál se dramaturgických experimentů a zval k hostování významné herce (Leopoldu Dostalovou či Eduarda Vojana).
Od roku 1927 až do konce meziválečné éry působil ve funkci ředitele Vladimír Wuršer, renomovaný operní pěvec a dirigent. Jeho divadelní společnost dosáhla úrovně stálých mimopražských scén a od roku 1934 vystupovala pod názvem Východočeské národní divadlo.
30. března 1931 Městské divadlo vyhořelo. Oheň zničil jeviště a zákulisí i se skladem dekorací a také nádhernou Urbanovu oponu. Náklady na rekonstrukci dosáhly výše tři čtvrtě milionu korun.
Ve 30. letech se divadlo potýkalo s finančními problémy, které vedly k tomu, že v repertoáru na čas převažovala opereta a bulvár nad kvalitní činohrou.
V roce 1940 ředitel Wuršer pod nátlakem protektorátního ministerstva školství na svou funkci rezignoval. Jeho následníkem se stal Karel Jičínský, působení jeho společnosti bylo násilně ukončeno zákazem činnosti profesionálních divadel 1. září 1944.
Prvním poválečným ředitelem byl až do roku 1948 herec Miloslav Holub.
Od srpna 1948 do roku 1953 byl pak ředitelem Rostislav Volf, příkladný nositel „nových pokrokových“ tendencí, který si své jméno poruštil na Vlkov.
V 50. letech, za ředitele Karla Nováka, se pardubické divadlo stalo „líhní“ hereckých talentů, začínaly zde budoucí divadelní hvězdy: Slávka Budínová, Josef Vinklář, Miroslav Macháček, Blanka Bohdanová, Petr Haničinec, Jana Štěpánková ad.
60. léta jsou léty nejsilnějšího (početně i osobnostně) hereckého souboru v dějinách pardubického divadla. Na prknech Východočeského divadla dozrávaly mnohé talenty: Jiří Hrzán, Pavel Landovský, Josef Somr, Věra Galatíková, Ladislav Frej, Jiří Císler, Jiří Kodet, Gabriela Wilhelmová, Milan Sandhaus ad.
Od roku 1970 do 1972 byl ředitelem VČD Radomil Kolesa a v následujících letech působil ve funkci ředitele dlouholetý režisér Zdeněk Bittl. Za jeho vedení divadlo prokázalo velkou dávku uměleckých ambicí a odvahy, aby alespoň v rámci možného prosvětlilo normalizační temno.
Sledujeme-li dramaturgické plány v 80. letech, vystupuje do popředí především významná snaha o divadelnost a kultivaci výrazových prostředků, vyšší obsahovou i formální náročnost i o hledání pravdivé výpovědi svrchovaně uměleckými prostředky. Z významných režisérů jmenujme alespoň Jaroslava Vostrého či mladého Michaela Taranta.
90. léta se začala odvíjet od společenského přelomu v listopadu 1989, kdy se divadlo stalo centrem politického života v regionu a sloužilo jako politická tribuna. Novým ředitelem byl jmenován, na návrh stávkového výboru divadla, Radek Bartoník a uměleckým šéfem se stal Michael Tarant. Pardubické divadlo se ocitlo podobně jako mnoho českých divadel ve zcela nové situaci. Herecké soubory se začaly prudce proměňovat, mnozí začali hledat nové možnosti svého uplatnění jako dabing, soukromá rádia, agentury…
Ředitele Bartoníka vystřídal ve funkci Miloslav Kučera. Po jeho čtyřletém funkčním období a odchodu do parlamentu se v červnu 1996 stal ředitelem Gustav Skála, který byl v červenci 1999 Radou města odvolán a řízením divadla byl pověřen současný ředitel, herec VČD Petr Dohnal.
V roce 2002 došlo k velké rekonstrukci interiérů divadla, o rok později byl pak kompletně opraven i vnější plášť divadla – rekonstrukce vedl architekt Miroslav Řepa. Roku 2003 divadlo získalo novou slavnostní oponu (repliku původní Urbanovy opony z dílny akademického malíře Václava Špaleho) a v roce 2006 i lustr podle Balšánkových nerealizovaných návrhů.
• Historický seriál Východočeské divadlo v běhu času vydávaný ve Zpravodajích při příležitosti jubilejní 110. sezóny:
- před stavbou divadla
- položení základního kamene
- otevření divadla
- přestavba divadla
- divadelní řád
- požár divadla
- roky protektorátní
- doba poválečná
- po únoru 1948
- 50. a 60. léta - „líheň“ hereckých talentů
- Sametová revoluce 1989
