VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE
instagram
facebook
Karolína Šafránková coby nová Nataša Gollová
Herečka KAROLÍNA ŠAFRÁNKOVÁ má za sebou ve své páté (půlkulaté) sezóně ve Východočeském divadle sérii romantických hrdinek – začala nešťastně zamilovanou Soňou ve Váňovi, pokračovala osudově zamilovanou Berenikou v inscenaci Frederick a naposledy ztvárnila energickou Zuzanku, majitelku chátrajícího Hotelu Modrá hvězda.
V současné době zkouší s celým dámským souborem inscenaci Kytice, kterou režíruje Janka Ryšánek Schmiedtová ve spolupráci s hudebnicí Vladivojnou La Chiou. Premiéra se uskuteční 20. června na Kunětické hoře. Karolína hraje roli hodné sestry Dory v baladě Zlatý kolovrat.
Pokud také jako my netrpělivě vyhlížíte plenérovou premiéru Kytice, pojďte si zkrátit čekání přečtením rozhovoru s milou, vtipnou, akční a talentovanou Karolínou Šafránkovou.
Máš ráda staré české filmy?
Mám. Moc. Dokonce jsem na to přišla po zhlédnutí filmu Hotel Modrá hvězda, na který mě tatínek jako malou donutil se podívat. Z nějakého důvodu je téměř ve všech případech obsazena Nataša Gollová.
Kdybys měla stroj času a mohla sis v nějakém starším filmu zahrát, jaký by to byl?
Eva tropí hlouposti…
V Hotelu ztvárňuješ roli, kterou ve filmové předloze hrála Nataša Gollová. Inspirovala ses jí, nebo jsi k postavě přistupovala po svém?
Ona je jedinečná, takže jsem se ji snad nepokoušela úplně napodobovat. Inspiruje mě ale její energie, bezprostřednost a světlo, které z ní vyzařuje, tomu bych se přála alespoň přiblížit.
Pokud by ses měla stát majitelkou nějaké budovy, jaká by to byla?
Určitě budova nějakého divadla. Je mi jedno jakého, všechny mají svoje kouzlo. Ale řídit bych ho teda asi nechtěla! (smích)
Kromě Zuzanky hraješ také roli Adélky v pohádce S čerty nejsou žerty. Obě postavy jsou divácky spjaty s konkrétními herečkami. Myslíš si, že je to výhoda, nebo je to naopak svazující?
U té Hvězdy jsem měla větší strach než u Adélky. Nataša Gollová byla přece jen výraznější hereckou osobností a lidé mohou mít určitá očekávání, která jim třeba nemůžu splnit. Ale naučila jsem se to tolik neřešit a užívat si každou roli.
V Hotelu zažívá Zuzanka lásku na první pohled. V inscenaci Frederick hraješ Bereniku, osudovou lásku Fredericka, kterého ztvárňuje Láďa Špiner. Jsi sama romantička?
Jsem!
Od nástupu do angažmá hraješ pravidelně na naší venkovní scéně na Kunětické hoře. Nyní tam zkoušíš novou inscenaci Kytice. Máš ráda tyto plenérové inscenace?
Mám, moc! Ale je to pro mě dost náročné, neboť jsem požitkář – a objektů k pozorování je tam až až, takže vždy bojuji s udržením pozornosti.
Tvojí první rolí ve VČD byla novomanželka Bernášková ve Společenstvu vlastníků. Byla to skoro „němá“ role, jak na tuto zkušenost vzpomínáš?
Moc hezky, protože jsem celou dobu seděla na jevišti a užívala si nové kolegy, nasávala atmosféru a měla jsem tak dost času si na naše jeviště zvykat. Pamatuji si také výraz rodičů po premiéře, který říkal něco jako: „Kvůli tomu jsme sem jeli tři hodiny?!“ (smích)
V adaptaci pohádky Tři veteráni jsi také nemluvila, role bratříčka Paňáci byla komická. Užívala sis ji?
Užívala, i když už to pro mě byla kupodivu náročnější role než manželka Bernášková.
V této sezóně jsi nazkoušela několik mluvených rolí, jednou z nich byla Soňa v inscenaci Váňa, která už dospěla k derniéře. Jak budeš na tuto postavu pod vedením Kashy Jandáčkové vzpomínat?
Soňa se mi zapsala do srdce, už když jsem si přečetla obsazení. Je to pro mě takový herecký milník, Čechova jsem hrála poprvé a s Kashou mě to moc bavilo. Beru to, že to tak má být.
Pravidelně se objevuješ v literárních pořadech v Poediu. Čteš ráda?
Čtu ráda, ale málokdy si najdu čas. Momentálně jsem zamilovaná do knihy manžela mé přítelkyně Marie Valtrové – Chuť kiwi. Můžete si ji pořídit například v knihkupectví na náměstí, doporučuji!
Naposledy jsi hrála a četla text Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita. Co tě na něm zaujalo?
Zaujalo mě na něm, jak je neskutečně nadčasový. Dost jsem se styděla, že jsem se s jeho tvorbou setkala poprvé, ale určitě ne naposledy. Je to nesmírně silný text, aktuální nejen co se války týče, ale také pálení knih vnímám jako určitou symboliku dnešní generace. Jsem divadlu vděčná za každé setkání s takovými autory. Přála bych si, aby tento text nezůstal jen „u čtení”.
Kromě Poedií jsi často obsazována do INprojektů. Spolu jsme spolupracovali na Městu moře hoře a Klimáčkových Influencerkách. Máš ráda současné hry a nové tvary, které si během těchto projektů můžeš vyzkoušet?
INprojekty strašně miluju, protože je to velký adrenalin, zároveň se ale můžu vždy opřít o text. Beru to jako takové intenzivní herecké tréninky. A příležitost se seznámit s novými tvůrci a texty.
Hrála jsi také v experimentálnějších inscenacích Orlando a Volání rodu. To jsou inscenace, které více vycházejí z herců samotných. Je pro tebe takováto práce na roli příjemná?
Přiznám se, že se s tím ze začátku vždy dost peru, ale ke konci mám radost ze společného výsledku a překročení hranic.
Jako divák rád vzpomínám na inscenaci Rychlost dopadu sněhové vločky, kde jsi hrála s Pepou Láskou. Na kterou roli nejraději vzpomínáš ty?
Určitě právě na Vločku, i když to bylo náročné.
Většinou jsi obsazována do kladných rolí. Chtěla by sis zahrát i „záporačku“?
No jasně!
I když třeba tvoje postava v seriálu Ulice nebyla úplná sympaťanda, viď?
(smích) To teda nebyla! Ale moc mě to bavilo. Měla jsem díky té roli možnost poukázat na problémy šikany a její následky.
Účinkovala jsi v hudebním seriálu Gympl s (r)učením omezeným a v našem divadle v muzikálech Noc na Karlštejně a Makropulos musical, ve kterých jsi ale měla činoherní roli. Jaký je tvůj vztah k hudbě a ke zpěvu?
Můj dědeček hrál na všechny dechové nástroje a strýček je taktéž výborný muzikant. Zpěv miluju, ale myslím, že se raději budu věnovat činoherním rolím, které mě baví upřímně nejvíc.
Máš nějakou vysněnou roli?
Nemám. Nechci znít příliš ezotericky a pateticky, ale přijde mi, že mi ty role přicházejí přesně v čase, kdy mají. To mě baví.
V medailonku na webu divadla máš uvedeno, že neumíš vařit. Nastal v této činnosti nějaký posun?
Ano! Přibližně každé tři měsíce se naučím nové jídlo.
Jaké jsou tvé plány na léto?
Pojedu s rodinou a přáteli do Itálie. Budu určitě trávit čas u babičky v jižních Čechách a se svým pejskeeeeem!
Kájo, děkuji ti za rozhovor. Zlom vaz v Kytici a užij si léto!
V současné době zkouší s celým dámským souborem inscenaci Kytice, kterou režíruje Janka Ryšánek Schmiedtová ve spolupráci s hudebnicí Vladivojnou La Chiou. Premiéra se uskuteční 20. června na Kunětické hoře. Karolína hraje roli hodné sestry Dory v baladě Zlatý kolovrat.
Pokud také jako my netrpělivě vyhlížíte plenérovou premiéru Kytice, pojďte si zkrátit čekání přečtením rozhovoru s milou, vtipnou, akční a talentovanou Karolínou Šafránkovou.
Máš ráda staré české filmy?
Mám. Moc. Dokonce jsem na to přišla po zhlédnutí filmu Hotel Modrá hvězda, na který mě tatínek jako malou donutil se podívat. Z nějakého důvodu je téměř ve všech případech obsazena Nataša Gollová.
Kdybys měla stroj času a mohla sis v nějakém starším filmu zahrát, jaký by to byl?
Eva tropí hlouposti…
V Hotelu ztvárňuješ roli, kterou ve filmové předloze hrála Nataša Gollová. Inspirovala ses jí, nebo jsi k postavě přistupovala po svém?
Ona je jedinečná, takže jsem se ji snad nepokoušela úplně napodobovat. Inspiruje mě ale její energie, bezprostřednost a světlo, které z ní vyzařuje, tomu bych se přála alespoň přiblížit.
Pokud by ses měla stát majitelkou nějaké budovy, jaká by to byla?
Určitě budova nějakého divadla. Je mi jedno jakého, všechny mají svoje kouzlo. Ale řídit bych ho teda asi nechtěla! (smích)
Kromě Zuzanky hraješ také roli Adélky v pohádce S čerty nejsou žerty. Obě postavy jsou divácky spjaty s konkrétními herečkami. Myslíš si, že je to výhoda, nebo je to naopak svazující?
U té Hvězdy jsem měla větší strach než u Adélky. Nataša Gollová byla přece jen výraznější hereckou osobností a lidé mohou mít určitá očekávání, která jim třeba nemůžu splnit. Ale naučila jsem se to tolik neřešit a užívat si každou roli.
V Hotelu zažívá Zuzanka lásku na první pohled. V inscenaci Frederick hraješ Bereniku, osudovou lásku Fredericka, kterého ztvárňuje Láďa Špiner. Jsi sama romantička?
Jsem!
Od nástupu do angažmá hraješ pravidelně na naší venkovní scéně na Kunětické hoře. Nyní tam zkoušíš novou inscenaci Kytice. Máš ráda tyto plenérové inscenace?
Mám, moc! Ale je to pro mě dost náročné, neboť jsem požitkář – a objektů k pozorování je tam až až, takže vždy bojuji s udržením pozornosti.
Tvojí první rolí ve VČD byla novomanželka Bernášková ve Společenstvu vlastníků. Byla to skoro „němá“ role, jak na tuto zkušenost vzpomínáš?
Moc hezky, protože jsem celou dobu seděla na jevišti a užívala si nové kolegy, nasávala atmosféru a měla jsem tak dost času si na naše jeviště zvykat. Pamatuji si také výraz rodičů po premiéře, který říkal něco jako: „Kvůli tomu jsme sem jeli tři hodiny?!“ (smích)
V adaptaci pohádky Tři veteráni jsi také nemluvila, role bratříčka Paňáci byla komická. Užívala sis ji?
Užívala, i když už to pro mě byla kupodivu náročnější role než manželka Bernášková.
V této sezóně jsi nazkoušela několik mluvených rolí, jednou z nich byla Soňa v inscenaci Váňa, která už dospěla k derniéře. Jak budeš na tuto postavu pod vedením Kashy Jandáčkové vzpomínat?
Soňa se mi zapsala do srdce, už když jsem si přečetla obsazení. Je to pro mě takový herecký milník, Čechova jsem hrála poprvé a s Kashou mě to moc bavilo. Beru to, že to tak má být.
Pravidelně se objevuješ v literárních pořadech v Poediu. Čteš ráda?
Čtu ráda, ale málokdy si najdu čas. Momentálně jsem zamilovaná do knihy manžela mé přítelkyně Marie Valtrové – Chuť kiwi. Můžete si ji pořídit například v knihkupectví na náměstí, doporučuji!
Naposledy jsi hrála a četla text Raye Bradburyho 451 stupňů Fahrenheita. Co tě na něm zaujalo?
Zaujalo mě na něm, jak je neskutečně nadčasový. Dost jsem se styděla, že jsem se s jeho tvorbou setkala poprvé, ale určitě ne naposledy. Je to nesmírně silný text, aktuální nejen co se války týče, ale také pálení knih vnímám jako určitou symboliku dnešní generace. Jsem divadlu vděčná za každé setkání s takovými autory. Přála bych si, aby tento text nezůstal jen „u čtení”.
Kromě Poedií jsi často obsazována do INprojektů. Spolu jsme spolupracovali na Městu moře hoře a Klimáčkových Influencerkách. Máš ráda současné hry a nové tvary, které si během těchto projektů můžeš vyzkoušet?
INprojekty strašně miluju, protože je to velký adrenalin, zároveň se ale můžu vždy opřít o text. Beru to jako takové intenzivní herecké tréninky. A příležitost se seznámit s novými tvůrci a texty.
Hrála jsi také v experimentálnějších inscenacích Orlando a Volání rodu. To jsou inscenace, které více vycházejí z herců samotných. Je pro tebe takováto práce na roli příjemná?
Přiznám se, že se s tím ze začátku vždy dost peru, ale ke konci mám radost ze společného výsledku a překročení hranic.
Jako divák rád vzpomínám na inscenaci Rychlost dopadu sněhové vločky, kde jsi hrála s Pepou Láskou. Na kterou roli nejraději vzpomínáš ty?
Určitě právě na Vločku, i když to bylo náročné.
Většinou jsi obsazována do kladných rolí. Chtěla by sis zahrát i „záporačku“?
No jasně!
I když třeba tvoje postava v seriálu Ulice nebyla úplná sympaťanda, viď?
(smích) To teda nebyla! Ale moc mě to bavilo. Měla jsem díky té roli možnost poukázat na problémy šikany a její následky.
Účinkovala jsi v hudebním seriálu Gympl s (r)učením omezeným a v našem divadle v muzikálech Noc na Karlštejně a Makropulos musical, ve kterých jsi ale měla činoherní roli. Jaký je tvůj vztah k hudbě a ke zpěvu?
Můj dědeček hrál na všechny dechové nástroje a strýček je taktéž výborný muzikant. Zpěv miluju, ale myslím, že se raději budu věnovat činoherním rolím, které mě baví upřímně nejvíc.
Máš nějakou vysněnou roli?
Nemám. Nechci znít příliš ezotericky a pateticky, ale přijde mi, že mi ty role přicházejí přesně v čase, kdy mají. To mě baví.
V medailonku na webu divadla máš uvedeno, že neumíš vařit. Nastal v této činnosti nějaký posun?
Ano! Přibližně každé tři měsíce se naučím nové jídlo.
Jaké jsou tvé plány na léto?
Pojedu s rodinou a přáteli do Itálie. Budu určitě trávit čas u babičky v jižních Čechách a se svým pejskeeeeem!
Kájo, děkuji ti za rozhovor. Zlom vaz v Kytici a užij si léto!
Ladislav Nunvář
