Na jevišti i za jevištěm s Honzou Vocáskem

Jevištní mistr Honza Vocásek letos vstoupil do své 36. divadelní sezóny v pardubickém divadle. Patří k lidem, kteří svůj život zasvětili divadlu, přesto ho však většina diváků na ulici asi nepozná. Jen ti pravidelní a pozorní návštěvníci si ho mohou pamatovat z menších divadelních rolí, z posledních připomeňme alespoň milionáře v Sugar s nezapomenutelnou písní nebo nezaměstnaného oceláře v Donaha!. Někteří ho mohou znát i jako zasvěceného průvodce po zákulisí divadla během dnů otevřených dveří.

Honzo, nevadí Ti, že většinu času trávíš v zákulisí divadla a ne na jevišti? Že nejsi známý jako kolegové herci?
Zákulisí má možná větší kouzlo než jeviště, například má víc pater, půdy, propadla... Jsou tu i zákoutí, kam kromě mě a několika dalších kolegů nikdo nesmí. Ale i na jevišti trávím spoustu času, ovšem to diváci nevidí, protože se nehraje, ale staví se, či bourá dekorace. A že nejsem známý jako herec, mi vůbec nevadí, protože herec nejsem, i když dost často hraji. Ale jako kulisák asi známý jsem. Kdo chodí do divadla, ten mě zná, alespoň podle příjmení v programu.

Musím říct, že na jevišti v inscenacích jsi dost přesvědčivý. Netoužil jsi někdy stát se hercem?
Že bych nemohl být hercem, jsem poznal velmi brzo po nástupu do divadla. Práce herců si velmi vážím, ale dělat ji jako profesi bych nedokázal. Prostě na to nemám.

Jak jsi se k práci v divadle vlastně dostal?
Rodiny obou mých rodičů byly loutkoherci, takže jsem měl divadlo, byť v menší formě, v krvi. V roce 1970 jsem byl coby zaměstnanec Parku kultury služebně v tehdejším Sovětském svazu, ale na zimu jsme se vraceli zpět do Čech. Mně se v tom mrazu nechtělo pracovat venku na údržbě atrakcí v areálu na Cihelně, dal jsem tedy výpověď a nastoupil do divadla na „brigádu“. Zima přešla, ale na jaře jsem už do „Sajuzu“ nejel, a tak jsem zůstal v divadle.

Možná si diváci nedokáží představit, co vlastně znamená jevištní mistr. Můžeš jim svou funkci v divadle přiblížit?
Jevištní mistr má na starost veškerý provoz na jevišti spojený se stavbou a bouráním scény (zkoušky, představení), dále zájezdy a také se stará o sklady s kulisami, praktikábly a ostatní fundus divadla.

Dokázal by sis po tolika letech strávených u divadla představit život bez něj?
Když divadlo někoho „chytne“, už ho nepustí a stane se mu v podstatě potřebou, ať je to herec nebo kulisák. Asi se mi v divadle budou smát, ale já se musím přiznat, že mi vadí i prázdniny, kdy se nehraje. Nemám totiž rád příliš dlouhého volna bez toho fofru.

Honzo, na závěr Tě něčím potěším. Prázdniny jsou ještě opravdu daleko… Díky za rozhovor.

Radek Smetana (Divadelní zpravodaj 1/2006)