Herecké prázdniny

Blíží se konec 98. divadelní sezóny Východočeského divadla a s ním i divadelní prázdniny. Závěr divadelní sezóny patří k nejnáročnějším obdobím v pardubickém divadle, neboť kromě představení v Městském divadle musejí herci hrát i v plenéru na hradě Kunětická hora , což je organizačně a díky matičce přírodě mnohem náročnější, avšak o to zajímavější.
Posledním červnovým představením bude 29. června muzikál Cikáni jdou do nebe, druhý den se všichni zaměstnanci divadla sejdou v hledišti na závěrečné konferenci, na které ředitel divadla Petr Dohnal zhodnotí uplynulou sezónu, a odpoledne nás čeká již tradiční opékání prasete v dílenském dvoře za divadlem. Ale tím pro nás prázdniny nezačínají! Většinu herců ještě čeká účinkování na festivalu Poláčkovo léto v Rychnově nad Kněžnou, kam jsme každoročně zváni. Letos tam od 4. do 6. července hostujeme s Úžasnou svatbou, která zde bude mít už definitivní derniéru, s Peerem Gyntem a Malovaným na skle. Až poté se herci budou moci „rozběhnout do světa“ a začít si užívat zaslouženého volna. Zajímalo by Vás, kde a jak? V následujících řádcích se to dozvíte…

Láďa Špiner: Kromě toho, že strávím nějaký čas doma v naší malebné vesničce Stebno u Ústí nad Labem, se chystám projet Českou republiku křížem krážem po svých známých. A hlavně budu relaxovat s nohama nahoře!

Petra Janečková: Já vlastně žádné velké plány nemám. Ještě donedávna jsem si myslela, že prázdniny budou z velké části pracovní, ale to už neplatí. Samozřejmě pojedu na taneční kurzy, navštívím pár starých dobrých známých a možná se budu stěhovat. Taky jsem už pár let nebyla u moře a moc bych chtěla, ale to asi letos nevyjde.

Zdeněk Rumpík: Vulkanický prach z Kunětické hory pojedeme s Dominikem smýt do Černé Hory, na hranice s Albánií. Ať žije moře! Hned po návratu se naše rodina rozšíří o jednoho člena, flatcoated retrívra Dastyho, se kterým se budeme na chalupě „sžívat“. Už se těším. A mimo to všechno – bazén, myslivost a relaxace. Možná také nějaké výlety.

Martina Sikorová: O prázdninách určitě navštívím všechny příbuzné, které během sezóny dost zanedbávám, takže pojedu na Moravu. Taky mám v plánu nějaký čundr a vodu. A v srpnu půjdu kamarádům na svatbu.

Vašek Dušek: Moje největší přání je dostat se na Tanarinku Patam, ale vzhledem k tomu, že nevím, kde to je, tak tam nepojedu. Takže asi jako vždy zvítězí písník Hrádek, tam je taky krásně! Sice se říká: všude dobře, tak co doma… Ale Čechy krásné, Čechy mé!

Lída Vlášková: O prázdninách jako každý rok – generální úklid, případně oprava bytu. Týden lenošení v Chorvatsku. Nesnáším prudké slunce, přesto se těším. Jsem normální? Pár dní strávíme v Praze, navštívíme strejdu v domově důchodců v Kolešovicích, protože během sezóny je to bez auta nemyslitelné. Já jsem v srpnu 1968 byla v Kolešovicích na chmelu, tak zavzpomínám na mladá léta a bratrská vojska. A pak hurá do práce…

Martin Mňahončák: No, pravděpodobně pojedu za bráchou do Dublinu, určitě chci s přítelkyní na dovolenou někam k moři a pak se chystám autem po Slovensku navštívit kamarády.

Romana Chvalová a Jirka Kalužný: Nikam nepojedem! Doma budem! Už jsme se nerajzovali dost!

Lexa Postler: V létě budu režírovat chalupu v Jeseníkách, ale nevím, jestli to bude komedie nebo tragédie, jesenické myši se už teď bojí mých koček. A taky pojedu do Bruselu na návštěvu k překladatelce v sídle EU.

Josef Pejchal: O „divadelních prázdninách“ budu opět natáčet další řadu seriálu Ordinace v růžové zahradě a hned po odehrání představení na festivalu v Rychnově nad Kněžnou se moc těším na Filmový festival do Karlových Varů. Pak mi snad vyjde čas na nějakou zahraniční dovolenou, ale zatím nevím, kdy to vlastně bude.

Radek Žák: Otázka je položená příliš brzo. Pokud Slávie získá po hokejovém titulu i fotbalový, první polovinu prázdnin věnuji oslavám. Druhá polovina už bude přípravná a budu ji směřovat na příští sezónu k oprašovacím zkouškám našich inscenací – opakování aranžmá, textu. Možná se i spojím s některými kolegy, s kterými mám větší dialogy.

Dáša a Pavel Novotní: Prázdniny? Budou se podobat, doufejme, celé řadě těch předchozích. Ani letos nevyrazíme k moři, nenavštívíme světové metropole a neobjevíme neznámé končiny. Koncentrace zvěře v naší domácnosti (momentálně dva psi, dvě kočky, dva hadi, jeden papoušek, o rybičkách nemluvě) to už několik let nedovoluje. Léto budeme trávit na chatě, stojící již více než půl století v lůně Halasova Kunštátska. Budeme se, jako pokaždé, těšit z návštěv našich přátel; budeme, jako pokaždé, kutit, budovat, opečovávat a zpomalovat chátrání – zkrátka chatařit; budeme, jako pokaždé, opečovávat rovněž sami sebe a pokoušet se zpomalovat i svoje chátrání – zkrátka odpočívat… A jako pokaždé to šíleně uteče a vrátíme se do našeho nového, dosud zdaleka ne hotového bytu v Pardubicích a snad i k nějaké práci.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 6/2008