VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

PRÁZDNINY OČIMA NAŠICH HERCŮ

Čas letních dovolených je bohužel za námi a v divadle to už opět vypadá jako ve včelím úle. Zkouší se, po prázdninách „se oprašují“ nazkoušené inscenace, na jevišti Městského divadla i na Malé scéně ve dvoře se již hraje a pilně se samozřejmě pracuje i ve všech výrobních i kancelářských odděleních v zákulisí divadla.

Na začátku sezóny to hučelo i v Divadelním klubu a na chodbách, kde si zaměstnanci divadla vyprávěli dojmy z prázdnin. Abyste ani vy nebyli ochuzeni, o některé zážitky našich herců se s vámi podělíme…

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 10/2010


Dáša a Pavel Novotní: Především bychom rádi podotkli, že už by měl někdo něco udělat s tím neustálým zkracováním prázdnin – pamatujeme časy, kdy červenec a srpen trvaly dva měsíce. Teď mají sotva pár dní a je to rok od roku horší.
My jsme za tu chvíli, která uplynula mezi závěrečnou a zahajovací konferencí v divadle, stačili navštívit českou vesnici v horách rumunského Banátu, přivítat pár přátel na naší chatě poblíž moravského Kunštátu a podstoupit automobilovou líposukci – čili zdemolovat auto o sukatou lípu, která spadla na silnici. Veselé Vánoce!



Lída Vlášková: Z pracovního nasazení divadelního jsem plynule přešla do pracovního nasazení domácího. Totální rekonstrukce koupelny mě donutila důkladně očistit celý byt od cihlového prachu. A když už, tak už: Nechala jsem si vymalovat kuchyň. Poprvé v životě, dříve jsem malovala sama. A koncem července konečně týden plavání v moři! Všimla jsem si, že 90% turistů jezdí k moři za sluníčkem, moře jim celkem nic neříká. Takže se krásně plavalo od racka k rackovi, nikdo nepřekážel, jen u břehu se cákaly děti. A večery byly moje: Delší procházka a víno na balkóně. Týden stačil, víc slunce už nemusím.


Petr Dohnal a Jindra Janoušková: Letošní prázdniny byly tak akorát, abychom stačili zajet na skok k moři a trochu poznat Istrijský poloostrov. Následně pak na chatě udělat nutné údržbové práce a čekat na mnohé ohlášené návštěvy, z nichž nakonec přijela jen jedna. A tak nezbývalo než se na závěr těšit na pravidelnou prázdninovou návštěvu u našich přátel. Dva dny před odjezdem nám však bylo oznámeno zrušení této akce z vyšší moci…
Vzhledem k tomu, že Jindra si chtěla na vlastní kůži vyzkoušet obsluhu ve své cukrárně a naše dcery už měly také svůj program, zůstal jsem nakonec týden na chatě docela sám s Mášou, bylo to úžasné…
(POZOR! Máša je fenka, pozn. red.)

Radek Žák: Měl jsem jet Transsibiřskou magistrálou do Chabarovska, ale nedostal jsem se do vlaku. Chyběla odvaha. Místo toho jsem oběhl kráter dýmajícího vulkánu na jednom z Liparských ostrovů. Přítelkyně Lucie mi pak zachraňovala život umělým dýcháním!
Synovi Darkovi jsem pomáhal prohloubit zákop na zahradě naší chaty orientovaný proti vznikající novostavbě – řadě rodinných domečků. Jejich noví majitelé si příští léto s námi zažijí peklo!

Zdeněk Rumpík: Půlku prázdnin jsem měl odpočinkovou a půlku pracovní. V červenci jsem byl smýt jevištní prach u moře v Bulharsku a za týden po návratu jsme odjeli do Rakouska, manželka totiž vyhrála pobyt v jednom z hotelů v EU a naše volba padla na Salzburg.
A srpen… Kompletně jsem na chalupě zbudoval novou koupelnu, obložil ji kachličkami, předělal rozvody vody, udělal nový strop. Pak ještě zateplil střechu a položil novou krytinu.


Alexandr Postler: Na chalupě v Jeseníkách jsem počítal úlovky mých kocourů a kočičky. Prázdninové skóre: 158 myší, 17 kobylek (nejsou chutné), 23 much, 1 slepýš a 2 žáby.


Míla Tichý: Ve společnosti mých nejbližších jsem léto strávil v trávě, ve vodě, v nebi, v obřadní síni, v kánoi, v kině, na jevišti, v autě, v chalupě, v houseboatu, v lese, v pramičce, na louce, v dešti i v suchu a trávil jsem ho ve dne v noci. Až jsem to léto nakonec celé strávil. A strávil jsem ho velmi dobře, protože jsem nehltal, každý den si vychutnal a pečlivě přežvýkal. A pak jsem dostal hlad. Hlad na práci, na kolegy, na novou sezónu. S jídlem roste chuť. Já již pojedl něco málo višní, a tak ve mně ta chuť roste geometrickou řadou. Chuť na vás, na diváky.

Jan Hyhlík: Musel bych se jako každý rok opakovat v nějaké próze na dané téma, tak letos by třeba stačilo následující tříverší:
Doporučuji všem rázně,
pro obnovu těla, ducha,
lázně, lázně, lázně!


Vašek Dušek: Dovolená 2010. Jako každé prázdniny, bylo toho dost. Od extrakce žlučníku, přes rehabilitaci doma, až po výlety po krajích českých a moravských – počínaje Karlštejnem, přes Jeseníky, Ostravu, částečně i Polsko, a konče v Moravském Krumlově na Muchově Slovanské epopeji. Pak ještě nějaké návštěvy u nás doma. Zkrátka bylo toho... akorát.


Martina Sikorová: Moje prázdniny byly fajn. Začaly v Krkonoších. Pak jsem se přes Toulovcovy Maštale, Broumovské stěny a další krásná místa v Čechách dostala až ke slovenskému „moři“, rozumějte do Podhájské…



Martin Mejzlík:
Děti jsme zavřeli do klece a odjeli na Riviéru.


Lída Mecerodová: Ani jeden celý den jsem o prázdninách nestrávila ve městě, což bylo v tom vedru štěstí. A srpen se konal ve znamení houbaření a procházek po lese. Tak pestrý sortiment všech hub už dlouho nebyl – našli jsme i ryzce a kotrče… No mňam!


Pepa Pejchal: Dovolenou jsem si letos užil nevídaně. Se svou paní jsme se snažili cestovat a navštěvovat kraje a příbuzné – blízké i vzdálené.Vše se, jak věříme, vydařilo, a proto budeme na letní dovolenou vzpomínat velmi dlouho, asi až do smrti nebo dokud na ni nezapomeneme.
Snímek je z nejvyššího vrcholu české Šumavy, a to konkrétně z nejvyššího bodu rozhledny na kopci Boubín. Prales ční ve směru mého palce, ale není tak viditelný, na rozdíl od mého divokého porostu na bradě. Holt dovolená! Tady jsme se zastavili na cestě ze západních Čech, Egerlandu, do Čech jižních, Českokrumlovska, kde máme mnoho přátel a příbuzných.


Petra Tenorová: Byla jsem jako praktikantka na dětském táboře v Častoboři. Zahrabávala jsem polystyrenové kosti, stavěla dinosaury (na fotce v útrobách mrtvého plesiosaura) a v největších červencových vedrech jsem stála po kotníky ve vodě u Slapské přehrady a počítala dětské hlavičky v hrůze, že jich nebude dost!

 

foto: archiv VČD



 Copyright © 2000-2024, VČD Pardubice.  Všechna práva vyhrazena.
 Východočeské divadlo Pardubice, U Divadla 50, 531 62 Pardubice, tel: 466 616 411
 e-mail: vcd@vcd.cz  •  další kontakty  •  správce webu

 Obchodní oddělení, vstupenky, předplatné - tel. 466 616 432, večerní pokladna - 466 616 430, e-mail: obchod@vcd.cz

 
FERMANLOGIN