|
Lída Mecerodová: Většinu času prázdnin jsme si jako obvykle užívali s rodiči na
Moravě, oslavili jejich diamantovou svatbu, pokoušeli se houbařit (většinou
marně z důvodu sucha), dělali toulky přírodou s psíkem Tobíkem a byli týden na
Šumavě, kde sice pršelo, ale to máme rádi, rostou tam pak lišky! Tož takové
obyčejné prázdniny.
Kristina Jelínková: Felice amore,
bella Venezia, dolce ora…
Petra Janečková a Ladislav Špiner: Letošní prázdniny se ze mě a z Péti stali
chalupáři. Veškeré našetřené minuty prázdnin, stejně jako našetřené penízky jsme
věnovali na celoprázdninovou rekreaci na naší nové chaloupce. Nejdůležitější je,
že se tam líbí i našim dětem, a hlavně, že jsme načerpali síly na další sezónu.
I když Péťu bolí záda, kolena… a mně taky není do skoku po všech těch prvotních
úpravách. Ale od toho přeci chalupy jsou!
Zdeněk Rumpík: Převážnou část prázdnin jsem strávil stavebními úpravami a
dodělávkami bytu syna Dominika. Odpočinul jsem si pak na vedrem prohřáté Krétě,
s manželkou jsme mimo jiné navštívili Knossos a místní divadlo. Na fotce vidíte
kamennou podlahu divadla, což můžete brát jako pozdrav z mého prvního angažmá.
Václav Dušek: Ačkoli nejsem horolezec, tak jsem o letošních prázdninách
absolvoval tři vrcholy. První byl v pohoří Harz, kde jsme s mojí přítelkyní
Jitkou a našimi přáteli vystoupali (tedy vyjeli autem) na tzv. Hexenplatz, kde
se v minulosti slétaly čarodějnice. Moc pěkná scenérie!
Druhý vrchol jsem překonal doma, když jsem byl po sečení trávy nemilosrdně
poštípán asi deseti vosami. Kupodivu jsem to zvládl poměrně dobře. Ale zážitek
to byl!
A třetí vrchol, ten nejlepší – před měsícem a něco se narodil můj třetí vnuk,
Vašík, toho jména třetí.
Radek Žák: Prázdniny? Když pominu, že to byly první prázdniny bez táty…, tak
byly dobrý a hlavně různorodý. Pár dní jsme strávili se synem na chajdě a odtud,
mimo jiné, vyrazili do Českého Krumlova na otáčivé hlediště. Nešlo než závidět
českobudějovickým kolegům skvělého Mackbetha. Zážitek!
S přítelkyní /Luckou Štěpánkovou – pozn. red./ jsme se pak vydali do Neapole (a
tady samozřejmě i do Pompejí) a měli jsme tak nějak pocit, že tam snad máme
kořeny. Já tedy určitě, pokud jde o způsob řízení auta. Tutůůůt!
Co si však z léta budu nejvíce pamatovat, bylo doma. Měl jsem čas na probírání
zapomenutých koutů našeho bytu a objevil jsem sto let starý čtenářský deník
Stáni Vodičky z plzeňského gymnázia. Podle všeho je jisté, že jde o Stáňu
Vodičku, jednoho z iniciátorů Rumburské vzpoury potlačené rakouskou armádou,
který byl popraven v roce 1918, ještě před vznikem republiky.
|
Jana Uherová: Divadelní prázdniny jsem začala krásným divadelním zážitkem. Spolu
s kolegou Radkem Smetanou jsme v Bratislavě v rámci Letních shakespearovských
slavností navštívili inscenaci Richard III. v režii Mariána Pecka. V úžasných
prostorách nádvoří Bratislavského hradu se odehrálo nápadité představení se
skvostnými hereckými výkony, nade všemi však vynikal Robert Roth jako Richard
III. Potěšilo mě ale také, že jsem po čase měla opět možnost vidět na jevišti
Máriu Kráľovičovou, která byla vždy a za všech okolností skvělou herečkou – a je
jí i dnes ve svých třiaosmdesáti letech!
Město Bratislava za poslední roky hodně prokouklo, zejména historické centrum,
které zajímá především turisty, a centrum nákupů a volného času Eurovea, které
navštěvují místní, což je překrásné místo přímo na břehu mohutného Dunaje.
Sedíte v křesílku, pijete kafe nebo víno, koukáte na protější zelený břeh a
kousek od vás tečou miliony krychlových metrů vody za vteřinu. Je to velmi
občerstvující.
Část léta jsem pak strávila na středním Slovensku, v jednom z nejkrásnějších
koutů mé vlasti. Banská Štiavnica se pomalu vzpamatovává z období, kdy zuřil
socialismus a choval se přímo „chrapúňsky“ vůči historii. Dnes tam najdete
krásná zákoutí, staré opravené ulice, zrekonstruované paláce a kostely, spoustu
galerií, obchůdků a také nejhezčí kavárnu, co znám – Divnou paní. A příroda
kolem? Radost pohledět. To opravdu stojí za vidění!
Dáša a Pavel Novotní: Ani letošní prázdniny nepřinesly, pokud se nás dvou týká,
žádnou odchylku od tradice. Opět jsme je trávili na chatě, obklopeni tichem a
zelení a semtam i pozvanými kamarády.
No, a protože léto tohoto roku proběhlo – což se už také stává tradicí – ve
formě několika dubnových a květnových fragmentů, jeli jsme se ohřát k moři. Jak
jinak než na místo, které už známe.
A navzdory tomuto veskrze konzervativnímu přístupu jsme zažili spoustu nového a
hlavně si doopravdy užili volna!
Alexandr Postler: O prázdninách jsem si na chalupě hrál na pana Labudu. Jak
vidíte, sehnal jsem si i V3Sku – velenezbytnou rekvizitu! Moje žena Markéta mi
dělala „Otíka“ v naší vesničce střediskové – v České Vsi u Města Albrechtic.
Martina Sikorová: Letošní prázdniny jsem začala v rakouských Alpách na raftu na
řece Salsa, pak jsem pobývala tu v Beskydech, tu v Železných horách, v
Krkonoších, v Toulovcových maštalích… A pak jsem, jak mi slibuje Telek v
Tajemném hradu v Karpatech, zamířila do Itálie, jen kousek od Bibione… Hezky
jsem si odpočala!
Jindra Janoušková a Petr Dohnal: Letošní prázdniny jsme si společně s
dcerami užívali na samém konci světa v italském Otrantu. Historické centrum
a kouzelné pobřeží bez „moderních“ paneláků bylo moc příjemné. Po návratu
nás čekaly drobné technické katastrofy jako porouchaná studna na chatě,
nepojízdné auto, ale i nefunkční televize, počítač a přístup k internetu, a
tak jsme si vlastně nakonec bez technických vymožeností moc dobře
odpočinuli…
|
