Vzpomínky uchované v krabičce
aneb VČD vydává dvě nová CD s písněmi z představení

Divadlo se od jiných druhů umění liší především tím, že se hraje „teď a tady“. Každé představení je tedy originál, jedno od druhého se liší jinou atmosférou, napětím, jiným souzněním diváků s herci. Publikum může být dobře či špatně naladěné (nevěřím v kolektivní pocit, ale přeci jen jsou jistá pnutí, možná vesmírná, že lidé se obecně cítí jinak na jaře, v podzimních plískanicích, před Vánoci nebo po dovolené), může být mladé nebo sestavené ze seniorů, může to být publikum naše, pardubické, či jakékoliv jiné na zájezdové štaci. A tak když vidíte nějaký kus poněkolikáté, vždy je jiný, neopakovatelný, prostě originál. Nic kromě vašich vzpomínek ho nedokáže dostatečně zachytit, uchovat. Když se představení takzvaně stáhne z repertoáru, zůstane po něm plakát, tištěný program, pár recenzí, článků v novinách a fotografií. Ale nic z toho nemůže představení plnohodnotně přiblížit. Možná by toho byla schopna nahrávka na DVD, ale ty divadla obvykle nedělají pro veřejnost (prodávat DVD s natočeným představením je v přímém rozporu s posláním a jedinečností divadla), ale jenom pro pracovní účely. Nahrávka je jakousi pomůckou při záskocích, přezkoušeních a podobně. Jedna možnost, jak si lépe uchovat představení v paměti, přece jen existuje – je to nahrání písní z představení, samozřejmě především v případě hudebně-dramatických titulů. Pokud je muzikál kvalitní, má aspoň několik dobrých, zapamatovatelných hitů – divák si pak při odchodu z divadla zpívá nebo alespoň brouká nějakou píseň. Když se ale doma chce podělit o zážitky, už si jenom matně vybavuje torza melodií. Při těchto příležitostech je pak skvělé mít po ruce nahrávku s písněmi. Člověk si je nemusí nutně zpívat. Stačí si uvařit šálek dobré kávy, v klidu se posadit a vychutnat si poslech písní. Je zvláštní, co to může udělat s naší pamětí. Najednou jsme schopni vybavit si celé scény, domyslet si děj, přiblížit si dokonce dialogy. Já sama, když jsem poslouchala píseň Dulcine, kterou zpívá Aldonza umírajícímu Donu Quijanovi v muzikálu Muž z kraje La Mancha, jsem se rozplakala. Nejen proto, že Kristina Jelínková zpívá krásně a jímavě, ale protože jsem si vybavila a opět prožila celou závěrečnou situaci inscenace. A to je podle mě jeden z důvodů, proč se nahrávají písně z muzikálů na hudební nosiče. Abychom si na chvíli obnovili zážitky z divadla, vybavili si ty neopakovatelné chvíle, kdy herci hráli a zpívali jenom pro nás.

Před Vánoci jsme proto vydali CD s písněmi z divácky populárního muzikálu MUŽ Z KRAJE LA MANCHA. Inscenace v režii Petra Novotného má za sebou celou řádku repríz a my tímto reagujeme na mnohé dotazy a přání diváků poslechnout si a připomenout některé situace. Rozhodli jsme se pro snazší orientaci v ději natočit písně a části dialogů přímo z představení s diváky, někdy je tedy i slyšet reakce publika. Dílo si tedy ponechává svou autentickou divadelní atmosféru.

Málokdy má smysl poslouchat nahrávkou díla, které jsme neviděli, dokonce i když se jedná o kus chronicky známý a populární. Ale i tady existují výjimky. A přesně takovým případem jsou písně z představení BENNY ROCK´N´ROLL STAR. Všechny rockové a bluesové skladby složil Jiří Šlupka Svěrák – ty jsou svébytné a mají význam i mimo zmíněné představení. Takže i vy, kteří jste muzikálek neviděli, si přijdete na své!

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 1/2012

CD s písněmi z divácky populárního muzikálu Muž z kraje La Mancha divadlo slavnostně pokřtilo
ve čtvrtek 29. prosince 2011 před 31. reprízou inscenace v režii Petra Novotného.
Role kmotra se zhostil Petr Kostka.