foto archiv VČD

 
 

Východočeské
muzeum
Zámek Pardubice

Osobnosti Pardubicka o Východočeském divadle

...tentokrát PhDr. František Šebek, ředitel Východočeského muzea Pardubice

Co pro Vás znamená pardubické divadlo?
Pardubické divadlo vnímám jako důležitý fenomén v několika rovinách. Jednak budova, v níž působí, je excelentní architektura. Secesní dominantu, spojující „staré“ a „nové“ město, jako takovou respektovalo několik generací architektů, vytvářejících okolní městský prostor. Až na barbarský počin těch, kteří se v 70. letech 20. stol. „zasloužili“ o to, že se dnes díváme za tímto stánkem Thálie na kulisu v podobě věžáku na panelovém sídlišti Karloviny. Dále je to pro mě jakýsi chrám jedné z Mús, Thálie. Působila tam dlouhá řada vynikajících hereckých osobností. Stačí prolistovat knižně zpracované dějiny pardubického divadla. Měl jsem to veliké štěstí, že jsem některé z těch velikánů viděl na pardubickém jevišti a některé mohl poznat i osobně. Vstupuju-li jako divák do divadla, je to cosi svátečního, spoluúčast na zvláštním prožitku divadelního představení. Patřím k té generaci, která ještě cítí povinnost se k takové příležitosti přiměřeně obléci a „svátečně“ se i chovat. Obecně chápu divadlo jako specifickou komunikaci mezi autorem (jeho textem), režisérem a ostatními tvůrci představení, zprostředkovanou divákovi herci, přičemž divák není jen pasivní recepient. A jsem rád, že pardubické divadlo je natolik dobré, že ve mně, divákovi, svými inscenacemi stále vzbuzuje zvědavost a někdy i touhu být toho „malého zázraku“, divadelního představení, účasten. A protože jsem také patriot, mám radost z každé dobré inscenace našeho divadla.

Navštěvujete divadlo pravidelně?
Navštěvuji divadlo dost často, ale v poslední době nemohu tvrdit, že pravidelně. Všechny inscenace v minulé sezóně jsem bohužel neviděl.

Co Vás v poslední době na našem jevišti zaujalo?
V pardubickém divadle jsem viděl v poslední době několik výborných představení, ale stále se ve mně ozývá jako nejsilnější zážitek Kohoutův Král Colas Kolikátý a zejména vynikající výkon Václava Duška v hlavní roli. Škoda, že se Colas už nehraje. Z novějších inscenací se mi moc líbila Hrubínova Romance pro křídlovku. Je nápaditě ztvárněna režijně a ocenil jsem i nezvykle vyrovnané a dobré herecké výkony. Do třetice uvedu, možná pro někoho překvapivě, Bulgakovova Mistra a Markétku v režii Viktora Polesného. Myslím si, že mnozí, kteří ten příběh neznají z knížky, představení možná moc rozumět nebudou. O premiéře jsem také viděl pár diváků při přestávce z divadla odejít. Protože ale patřím k těm druhým a Bulgakovova Mistra jsem četl, chci konstatovat, že to představení nutí k přemýšlení a stojí za to ho vidět. Najednou jsem objevoval nuance příběhu, které mi při četbě nedocházely nebo vyznívaly jinak.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 10/2006