Public Relations – Radek Smetana

Public Relations, zkráceně PR [pí ár], je v divadle poměrně nová profese, a proto si možná kladete otázku, jestli je vůbec potřeba, nebo co tato práce obnáší. Když však vstoupíte do našeho divadla služebním vchodem, hned na schodišti Vás na nástěnkách zaujme množství novinových výstřižků. Nejen premiéry, které naše divadlo uvede, tu mají své místo, ale i rozhovory, články o dění ve VČD a recenze inscenací. Najdete tu zkrátka všechno, co se o nás napíše, a to nejen v regionálním tisku. Toto je však jenom zlomek práce divadelního PR, kterého zastává Radek Smetana.

Radek pracuje ve Východočeském divadle již deset let, z toho posledních sedm jako tiskový mluvčí, nebo chcete-li v oblasti Public Relations.

Radku, v divadle jsi začínal jako lektor dramaturgie, tedy v pracovním zařazení, které nedokázali mnohokrát dešifrovat ani zaměstnanci divadla, natož ostatní lidé. Teď děláš taky tak trochu zvláštní práci a vlastně ani já sama nevím, jestli jsi tiskový mluvčí, nebo Public Relations? Můžeš nám trochu přiblížit svoji profesi?
Má pozice v sobě kombinuje profesi mluvčího a PR. Zjednodušeně by se dalo říci, že mou náplní práce je mediální propagace divadla, která je v současné době velmi důležitá, neboť divadlu konkuruje nejen konzumní televizní zábava, ale i jiné kulturní instituce. Čím více se o nás píše, tím je veřejnost informovanější a tím v ní, tedy alespoň doufám, roste zájem o naše divadelní představení. Proto domlouvám rozhovory, rozesílám tiskové zprávy, obtelefonovávám televize, rádia, noviny, před premiérami organizuji tiskové konference… Další částí mé práce je vydávání Divadelního zpravodaje, který se zábavnější formou snaží informovat diváka o našem divadle. Dále do mé kompetence spadají korektury, vydávání měsíčních plakátů a plakátů k inscenacím, s čímž je spojená komunikace s grafiky a tiskárnami. A samozřejmě mnoho jiných věcí, které patří do oblasti styku s veřejností, tedy v tom slušném smyslu slova. (smích)

Co je na této práci nejpříjemnější a co je to, do čeho se ti nejméně chce?
Opravdu nemusím vyvěšování článků na nástěnku, občas mě už díky tomu kolegové přezdívají nástěnkář. (smích) Ale na druhou stranu, když přicházím do divadla a vidím to množství novinových výstřižků, vlastně doložitelný výsledek mé práce, hřeje mě to na srdci. Příjemný je i pocit, když k tobě po premiéře přijde režisér a poděkuje ti za vynikající propagaci jeho komedie, obzvlášť je-li hostující a řekne ti, že takový mediální ohlas u nich v divadle neznají.

Stalo se ti, že jsi někdy ve své práci udělal pořádnou „botu“, trapas, třeba nějaký informační error?
Tak to se mi zaplaťpánbůh ještě nestalo. Ale nezapomenu na situaci, když u nás hostovalo hradecké divadlo s Hamletem a součástí jejich představení bylo vnášení rakve do divadla. V té době byl těžce nemocný Pavel Novotný, v divadle docházelo k řadě změnám představení a novináři o Pavlově nemoci věděli. Mně pak celý večer zvonil telefon a musel jsem vyvracet fámy o smrti Pavla Novotného. Trochu morbidní situace, ale opravdu se stala.

Jako tiskový mluvčí máš povinnost spolupracovat i s televizí. Cítíš se bezpečně před kamerou, nebo tyto rozhovory raději „přehráváš“ na někoho jiného?
Nejsem až tak extrovertní typ, proto se před kamerou cítím nesvůj. Naštěstí však televizní redaktoři chtějí většinou mluvit přímo s herci, režiséry či dramaturgy. Rádiím se ale až tak lehce nevyhnu. U předtáčených reportáží či telefonických glos jsem již relativně v klidu, protože spoléhám na šikovnost rozhlasových střihačů. Horší jsou pro mě přímé přenosy, při nichž mi „tečou nervy“ pořád!

Kdo zná naše přehledné, a myslím, že velmi bohaté webové stránky, pochopí, že tomu věnuješ hodně práce. V čem je tato práce specifická?
Naše internetové stránky spravuje webmaster Michael Stanovský, kterému posílám veškeré informace a fotografie, takže pro mě je to zcela rutinní práce jako s novináři. Sám mohu pouze vložit na titulní stránku nějakou bleskovou zprávu, aktualitu, čímž se internet stává rychlejším zpravodajským médiem. A také odpovídám na dotazy čtenářů našich stránek v diskusním fóru.

Tvoje úplně první spolupráce s tímto divadlem bylo účinkování v inscenacích, převážně muzikálech. Vrátíš se ještě na jevištní prkna jako tanečník?
Svůj taneční repertoár jsem již pravděpodobně plně vyčerpal. (smích) Byla to ale skvělá zkušenost, za kterou jsem moc vděčný.

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 12/2007