Tajemnice souboru

Další nepostradatelnou divadelní profesí, bez které by se chod divadla neobešel, je tajemnice uměleckého souboru. Od 1. ledna 2008 post tajemnice uměleckého souboru opět po mateřské dovolené zastává Lucie Ptáčková.

Dříve tuto funkci ve Východočeském divadle vykonávala Lucie Komeštíková, která dnes přešla na pozici programového pracovníka.

Lucko, vysvětli čtenářům, proč je vlastně tajemnice v divadle tak důležitá…
Podstatou práce tajemnice je, myslím, komunikace. Zjišťovat informace a posílat je tam, kam patří, je v této funkci velmi důležité. Musím být stále ve střehu… Vše začíná ověřováním termínů u hostujících umělců, teprve tehdy, když se podaří možnosti všech herců sladit, může vyjít měsíční ferman čili hrací plán. Dle něj sestavuji ferman týdenní a denní, které slouží k tomu, aby všichni umělci i technické složky věděli, kdy, kde a co se v divadle odehrává. Kromě fermanů vydávám vyhlášky k zájezdům, tzv. křestní listy inscenací, rozpisy zkoušek a různé vyhlášky v případech onemocnění a změn ve fermanu. Funkce tajemnice zahrnuje také zajišťování květin a stuh na premiéry, objednávání fotografování inscenací, ubytování pro hosty, vypracování vyúčtování cestovného, příprava podkladů pro smlouvy s hostujícími umělci, předání připomínek, které se evidují v hlášeních ze zkoušek a představení, vytváření zápisů z porad. Téměř každodenní napětí přináší nejistota, sejdou-li se všichni zúčastnění v divadle hodinu před plánovaným představením (i herci jsou jen lidé a přihodit se může cokoli), a když se to povede, spadne mi onen pomyslný kámen ze srdce…

Jak dlouho v divadle pracuješ?
V divadle pracuji třetím rokem, na pozici tajemnice je to teprve dva roky jako zástup za Lucii Ptáčkovou, která odešla na mateřskou dovolenou.

Co Tě k divadlu přivedlo?
Opravdu se nedá říct, že by mě k divadlu něco či někdo přivedl. Byla jsem to já. Sama jsem si koupila vstupenky na několik představení, přihlásila se do dramatického kroužku Zdeňka Rumpíka a během chvíle jsem v divadle byla snad častěji než doma. Lásku k divadlu utužilo ještě studium divadelní vědy v Olomouci a po jeho ukončení jsem zakotvila v pardubickém divadle.

Co Tě na Tvé práci baví a naopak existuje něco, co by Ti třeba vadilo?
Stále mě baví a fascinuje celá ta, někdy klikatá, cesta ke stvoření divadelní inscenace, kterou mohu dnes a denně sledovat. Nemohu říct, že by mi na mé práci něco vadilo, leckdy je to boj, ale je důležité vnímat ho jako výzvu.

Ještě na škole jsi na pardubickém jevišti hrála v Žebrácké opeře. Nechtěla by ses na divadelní prkna zase někdy vrátit?
Koketuji s touto myšlenkou, ale zatím vždy rozhodlo mé přesvědčení, že člověka bez talentu divák okamžitě pozná, nevyzařuje totiž tu správnou energii... Ale uvidíme, možná jednou, už pro tu legraci a přímou účast na té divadelní iluzi života.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 11/2007