Úspěšné rozloučení Milana Němce

Již sedmkrát si Milan Němec užíval příjemný pocit z ocenění nejoblíbenějšího herce našeho divadla. Letos však již cenu pardubických diváků nepřebíral jako herec Východočeského divadla, nýbrž jako herec Městského divadla Brno, kde je od listopadu v angažmá. Převážnou část roku 2007 Milan bavil diváky jako člen ansámblu pardubického divadla, proto mu cena patří plným právem.

Milane, necítil jsi při přebírání ceny i trochu smutek či nostalgii, že je to naposledy?
Ani ne. Právě jsem tím přece něco nového začal!

Na druhou stranu je příjemné odcházet na vrcholu úspěšnosti…
Vrchol úspěšnosti? No to jsou trochu silná slova! Záleží na tom, jakým to bereme metrem. Ale dejme tomu, že se tady člověku něco povedlo, někam se dostal a najednou si dovolí to všechno odložit a odejít. To tě pak opravdu napadne, jestli se nerouháš, a někde mezi lopatkami máš pocit, jestli nedostaneš výchovnou ťafku od života nebo od paní Thálie, co si to dovoluješ… Tak uvidíme… Zatím dobrý…

Ve Východočeském divadle jsi působil deset let. Jak budeš vzpomínat na své první angažmá?
Na tuhle otázku ti odpovím, jestli dovolíš, tak za pár sezón, co budu z Pardubic a budu vzpomínat na svoje první angažmá. Myslím, že to k zralému hodnocení potřebuje trošku odstup. Ale doba to byla nádherná, v žádném případě nelituju, že si mě Pardubice a pardubické divadlo v životě našly.

Co se Ti teď vybaví jako první, když se řekne Pardubice?
Teď? Budeš se divit, ale hlavní nádraží!

Co bylo vlastně důvodem Tvé změny angažmá?
I když to tady šlo víceméně dobře, tak jsem si přesto, nebo právě proto najednou nedokázal představit, co tady „na vrcholu“ budu do důchodu dělat.

V Brně jsi studoval a poté i hostoval, takže jsi neodešel do neznáma. Jak Tě brněnští kolegové přijali?
Ta znalost prostředí byla určitě pro moje rozhodování velmi důležitá. Jít někam, kde to neznám vůbec, to si vlastně ani neumím představit. V Brně mám pár velmi dobrých přátel, většinou ještě ze studií, kteří mi to v začátku velmi usnadnili…

V jakých inscenacích Tě nyní můžeme v Brně vidět?
Kdyby tisíc klarinetů, Čarodějky z Eastwicku, MARKÉTA LAZAROVÁ, Červený a černý a 1. března mám premiéru Jánošíka aneb Na skle malované.

V čem je Městské divadlo Brno odlišné a naopak v čem shodné s Východočeským divadlem?
Všechna divadla mají víceméně podobné provozní a tvůrčí problémy, o tom si nedělám iluze, ale Městské divadlo v Brně je opravdu po mnoha stránkách ojedinělý úkaz. Jeho možnosti, mantinely a záběr jsou téměř neomezené. Začneme-li hereckým potenciálem a skončíme u peněz… Pak už je to jednoduché. Záleží na tom, jak s tím kdo naloží. Pro mě je zajímavé především to, že se dostanu mezi širší konkurenci. Je to osobní výzva najít si svoje místo i v tak vynikajícím souboru.

V Pardubicích ses oženil, narodil se Ti syn Vašek, koupili jste zde s Monikou byt. Jak Tvůj přestup budete řešit po této stránce?
Ve zbytku rodiny jsem našel silnou podporu, hlavně od Vašíka, ten se těší na tramvaje, a Monika měla jen dvě skromné podmínky: že se u nás doma nebude mluvit hantecem a že budeme bydlet v domku se zahradou, aby k nám mohl jezdit pan Postler a nekouřil nám v obýváku.

Milane, díky a přeji Ti do nového angažmá ZLOM VAZ!

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 3/2008