Neviditelná Dagmar Novotná

Cikáni jdou do Nebe, foto Michal Klíma


Brouk v hlavě, foto Michal Klíma


BLÁZNIVÉ NŮŽKY, foto Michal Klíma

Není žádnou novinkou, že pardubičtí herci jsou vytíženi nejen na jevišti Východočeského divadla, ale že rovněž hrají i v nejrůznějších seriálech, natáčejí reklamy, dabují či pracují v rozhlase. V posledním jmenovaném mediu sklízí úspěch Dagmar Novotná, která se na konci minulé divadelní sezóny dostala mezi nominované v XXI. ročníku ankety Neviditelný herec aneb O nejlepší herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu. V ženské kategorii se tak Dáša zařadila mezi takové herecké osobnosti, jakými například jsou Jaroslava Adamová, Dana Syslová nebo Bára Hrzánová.

Nominaci Dáša získala za četbu na pokračování z deníků Niny Kostěrinové a Jiřího Münzera Dospívání nad propastí, kterou v říjnu 2007 v premiéře uvedl Český rozhlas 2 – Praha v režii Pavla Krejčího.

Neviditelný herec je anketa, kterou už jedenáctým rokem pořádá časopis Týdeník Rozhlas. Nominace na ceny získávají herečky a herci, kteří v uplynulé „divadelní sezóně“ ztvárnili role v rozhlasem nastudovaných inscenacích, četbách na pokračování a dalších pořadech. V průběhu prázdninových měsíců vybírají posluchači a čtenáři tři nejlepší výkony v mužské a ženské kategorii, hlasuje se jak korespondenčně, tak přes sms a internet. Bližší informace byly uveřejněny v Týdeníku Rozhlas č. 28. Vyhlášení vítězů se bude tradičně konat v přímém přenosu rozhlasového Toboganu na počátku října.

Dášo, nejprve bych Ti rád pogratuloval k ohromnému úspěchu! Jak ses k této zajímavé práci dostala?
Já mám v Hradci v rozhlase takového pána – režiséra Pavla Krejčího, který mě má rád, rád se mnou pracuje (to je samozřejmě oboustranné) a vždycky mě obsadí do něčeho moc pěkného. A já mu za to moc děkuju!

Mohla bys přiblížit o čem jsou deníky Dospívání nad propastí?
Je to trošku složitější, zkusím to stručně. Osmidílná četba na pokračování. Sugestivní výpovědi dvou mladých lidí – židovského chlapce a novopečené horlivé komsomolky ze staré bolševické rodiny. Oba jsou vydáni napospas politické situaci v Sovětském svazu. Každý na opačném břehu. Samozřejmě je tu i milostný vztah, který však není na prvním místě. Myslím, že stačí…

Co je těžší, ztvárnit postavu na jevišti, nebo v rozhlase? Lze vůbec práci v divadle a v rozhlase srovnávat?
Jak se to vezme. Nejde snad o to, co je těžší. Obojí, chce-li to člověk dělat dobře a poctivě, dá někdy zabrat. A srovnávat se to asi nedá.
V rozhlase je k dispozici jen hlas, který musí přesvědčit posluchače o tom, co chce herec vyjádřit za pocity. V tom je to možná někdy trošku těžší.

Předpokládám, že je Ti stále bližší divadlo. Čím si Tě tedy získal rozhlas?
Ano, divadlo je divadlo, ale rozhlas si mě získal právě tou intimností projevu. A když je to ještě navíc krásný text, tak je to takřka blahodárné.

Rýsuje se Ti ještě nějaké další natáčení?
Teď zrovna nevím, ale před nedávnem jsem natáčela s Pavlem Krejčím nádhernou věc – Lví píseň – příběh jedné lvice. A protože miluju zvířata, tak Pavel zase dobře věděl, komu to dát.

Ale vraťme se ještě k divadlu, moc ses mi líbila v „Cikánech“, jak jsi nádherně zazpívala romskou hymnu Dželem Dželem. Hraní v plenéru s kulisou Kuňky za zády musí být pro Vás, pro herce velmi příjemné. Nepletu se? Těšíš se už na poprázdninové reprízy?
Ne, určitě se nepleteš. Já jsem si to ověřila už na „Malovaném“ a teď znovu v „Cikánech“. Je to takový zvláštní pocit jisté volnosti. Díky za pochvalu a na další reprízy se samozřejmě těším.

Nedá mi to a na závěr musím zmínit i mou oblíbenou Eleonóru Alžbětu Šubrtovou v Bláznivých nůžkách, kterou mě vždycky dostaneš. Hraješ ji opravdu s takovou chutí, jak to z hlediště vypadá?
Opět děkuju za pochvalu a věř, že ji opravdu hraju s takovou chutí, jak to z hlediště vypadá.
Dostali Tě naopak už něčím diváci, že ses „odbourala“ a nevěděla „kudy kam“?
No jejda a nejednou! A zase, je to krásný pocit svobody, když víš, že můžeš… A to nemluvím o svých kolezích, kteří se vždycky rádi přidají.

Díky za rozhovor, ještě jednou gratuluju k úspěchu a doufám, že blahopřání budu moci zopakovat i na počátku října po vyhlášení vítězů ankety…

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 9/2008