Elling v roli režiséra

Radek Žák se v červnu představil jako režisér v Karlových Varech. Komorní Divadlo v patře, které je tam po zrušení karlovarského souboru jediným ohniskem domácího profesionálního divadla, uvedlo v jeho režii hru Daniely Fischerové Náhlé neštěstí.

Nebudu se Radka ptát, jak se k této práci dostal, protože jsem ho k ní vyzvala já. Ve VČD před časem režíroval dva vlastní texty – pohádku Honzovy buchty a vánoční inscenaci Hvězda. Hra Náhlé neštěstí byla ovšem podstatně náročnější a navíc si ji Radek nevybral tak úplně dobrovolně. Krom toho Divadlo v patře má pouze jeviště a najaté herce, a žádné zákulisní zázemí, takže jsme mimo jiné suplovali nápovědu a inspici, mezi generálkami jsme natírali části dekorací, po vetešnictvích nakupovali rekvizity a tak dále.

A tak se ptám, jaké to všechno bylo?
Pro mne to stále ještě je! Vždyť na podzim by se Náhlé neštěstí mělo hrát jak v Praze v Rubínu, tak ve Varech! A úskalí červnových premiér – že si herci před létem nestačí inscenaci zažít – má i výhodu, že poprázdninové oprašovací zkoušky mohou nastudování hry posunout trochu dál. Jen to natírání praktikáblů si, Jano, asi nezopakujeme, protože barva drží.

Hra Náhlé neštěstí je velice komplikovaná, hrála se u nás zatím jen dvakrát, jako by se jí režiséři báli. Co o ní chceš povědět?
Že jsi Náhlé neštěstí měla už dlouho schované v šuplíku a vytáhla ho na světlo přede mnou, to beru jako štěstí. Nemyslím si, že by se režiséři této hry báli, ale prostě o ní nevědí. Anebo nemají čas si ji přečíst víc než jednou. Není to láska na první pohled…

Pražskou premiéru Náhlého neštěstí v A studiu Rubín navštívila také překladatelka hry Elling a Kjell Jarka Vrbová a vyjádřila se o ní moc hezky, stejně jako několik přítomných režisérů. A byla tam i autorka Daniela Fischerová, které jsme se – přiznejme si to – dost báli. Co na Tvou inscenaci říkala?
Především další reprízy nezakázala. V hledišti jsem seděl ob dvě řady nad ní a… nenudila se. Upřímně (troufám si tvrdit) nám děkovala a požádala o vrácení dvou námi vyškrtnutých vět.

Divadlo v patře sídlí v domě, který se chystají koupit ruští zbohatlíci, jimž dnes Karlovy Vary skoro patří. Jeho činnost možná skončí. Ale možná taky ne, třeba se nějaký prostor zase najde. V tom případě bychom – herci i já – moc stáli o Tvou další spolupráci. Co Ty na to?
Díky za důvěru, rád nakouknu do dalšího Tvého šuplíku a s chutí donutím herce vytáhnout ty jejich, o kterých ještě nevědí.

Doufejme.

Jana Pithartová (Divadelní zpravodaj 9/06)