Alejandro Casona – Jitřní paní

Předávací porada: 29. 9. 2008
Zahajovací zkouška: 24. září 2008 od 9 hodin
Technická zkouška: 27. října 2008
Premiéra: 8. a 9. listopadu 2008 v 19 hodin, Městská scéna VČD
Derniéra 30. listopadu 2009

Španělská hra o vášnivé lásce, která dává i bere, ale také o věcech mezi nebem a zemí.

Těžko si představit španělskou hru bez velké vášně, která strhává, ale dokáže také zahubit. Láska se umí dotýkat života i smrti, stejně jako hry Alejandra Casony, předního autora své země i celého 20. století.

„Není nic lepšího než dobré jablko, zdravé zuby a zdravý smích,“ napsal Casona v jedné ze svých her. Ta věta jako by říkala všechno. Radost a štěstí z prostých věcí zmůže mnoho. Přirozená, zdánlivě malá moudrost je v Casonových hrách klíčem nejen ke štěstí, ale i k životu. A obyčejné dobré srdce snad může přemoci i tu, které se všichni bojíme a která čeká na každého z nás – tajemnou Jitřní paní. „Někdy stačí prostá kytice růží k zachránění života,“ píše se v další autorově hře. Z malých věcí se rodí velké zázraky. A má-li člověk oči a hlavně srdce otevřené, vidí je vždy a všude mezi námi.

Proč přišla tajemná Jitřní paní do Narcésova domu? Přišla brát, nebo může i dávat? Jisté je, že se objeví znovu, za sedm úplňků…

Režie: Petr Kracik j. h.

Překlad: Marie Jungmannová
Scéna: Jaroslav Milfajt j. h.
Kostýmy: Zita Miklošová j. h. a Lucie Morávková j. h.
Pohybová spolupráce: Eva Velínská j. h.
Hudba: Dalibor Štrunc
Dramaturgie: Tomáš Syrovátka

Osoby a obsazení:
  Poutnice ... Jindra Janoušková
  Telva ... Zdena Bittlová
  Matka ... Ludmila Mecerodová
  Adéla ... Martina Sikorová
  Angélica ... Kristina Jelínková
  Dědeček ... Václav Dušek
  Martín Narcés ... Martin Mejzlík
  Quico ze mlýna ... Ladislav Špiner
  Dorina ... Eliška Dohnalová/Kateřina Falcová
  Andrés ... Jakub Pospíšil/Martin Schreiner/Josef Válek
  Falín ... Jan Jarolím/Filip Müller/Michal Zelený
  Děvčata, mládenci ... Stanislava Lavrovičová, Petra Hofingerová,
               Kateřina Jirásková, Martina Mejzlíková, Kamil Hozák,
               Michal Lavrovič, Jakub Semerád

Inspice: Zuzana Šebková
Nápověda: Jana Voldánová

Jitřní paní neboli Jeden ze snů noci svatojánské

Pamětníci posledního uvedení Jitřní paní v pardubickém divadle se jistě najdou. Třiasedmdesátý rok není tak daleko. Ale mnohem víc bude těch, kteří si vybaví jinou hru stejného autora – Alejandra Casony – s názvem Inés de Castro, kterou jsme uváděli před pouhými pěti lety.

Jitřní paní nám může trochu připadat jako „pohádka pro dospělé“. Přesto slovo pohádka nestačí. Krásnou a křehkou Casonovu hru nevystihne ani jiné žánrové zařazení, přestože se jich nabízí hned několik: dramatická balada, symbolická hra, podobenství, mirákulum nebo-li hra o zázraku. My jsme se nakonec rozhodli používat podtitul „španělská hra o vášnivé lásce, která dává i bere, ale také o věcech mezi nebem a zemí“.

Casona rád psal o věcech nevyslovitelných. Často psal i o smrti – slovníkem španělské lidové poezie „o jitřní paní“. Přesto jeho hry nejsou smutné. Některé jsou dokonce komediální, jiné obrazivé, křehké, plné citu a krásných lidí. Taková je i Jitřní paní napsaná v jihoamerickém exilu. Dalo by se říct, že je svědectvím víry v tento svět, jeho řád a spravedlnost. Přestože zažíváme věci, které nás zasáhnou a trápí, Casona a postavy jeho her věří, že jsme v dobrých rukou. Že osud k nám není nepřátelský a řečeno se Senekou, k němuž se Casona také odvolává: člověk by se mu neměl zpěčovat, ale umět ho přijmout. Nejen pro to, že je to osvobozující, ale snad je to pro nás i dobré. Parafrázujeme-li Casonu: „Vždy dojdeme tam, kam máme dojít.“ Jeho hry končívají jakýmsi pomyslným akordem plným tónů všech barev. Končí-li šťastně, je v nich i zrnko smutku, končí-li tragicky, pramení poblíž láska. Dobré i zlé zkrátka chodí bok po boku, jako v životě a jako v dobrém divadle.

Aktuální návrhy kostýmů Zity Miklošové a Lucie Morávkové

Jitřní paní vrcholí o svatojánské noci. O tom prazvláštním čase, v němž se setkává křesťanská víra s odvěkou mocí slunovratu a přírody. Je to nejen v Shakespearově Snu noci svatojánské čas lásky, čas, kdy se zatočí hlava a svět jasně popsatelný rozumem a slovy se mění v magický prostor plný otázek, citů, tužeb a zázraků…

Casonovu Jitřní paní, jednu z nejcitlivěji napsaných her moderního dramatu uvedeme poprvé 8. listopadu v režii Petra Kracika. V Městském divadle se můžete těšit na Jindru Janouškovou, Martinu Sikorovou, Martina Mejzlíka a další.

ToS, Divadelní zpravodaj 11/2008