Michail Bulgakov – Mistr a Markétka

Premiéra 18. a 19. března 2006
Derniéra 8. května 2007

Obrazivá divadelní adaptace jednoho z nejúžasnějších románů minulého století. A také jeden z nejzajímavějších milostných příběhů, ve kterém Markétka podnikne neuvěřitelné věci pro záchranu milovaného spisovatele Mistra a nezalekne se ani střetu se samotným představitelem pekla Wolandem, který právě v meziválečné Moskvě zkoumá, co se skrývá v duších současníků, aby zjistil, že lidé jsou stále stejní.

Autor nejen že příběhy Mistra, Markétky a Wolanda spojil, dokázal je ještě prolnout s příběhem Piláta Pontského v okamžiku, kdy má odsoudit Ježíše Krista, a dokázal vytvořit nesmrtelné dílo konfrontující takové milníky naší kultury, jako je Faust nebo Bible ve strhujícím podobenství o lásce, svobodě a víře.

podle divadelní adaptace Oxany Meleškiny–Smilkové upravili: Viktor Polesný a Martin Fahrner
Překlad románu : Alena Morávková
Scénická hudba a hudební koláže: Kamil Holub
Choreografie: Vladimír Kloubek
Scéna a kostýmy: Míša Červenková
Dramaturgie: Martin Fahrner
Asistentka režie: J. Uherová
Režie : Viktor Polesný

OSOBY A OBSAZENÍ

Mistr, Ješua ... Martin Mejzlík
Markétka ... Martina Sikorová
Berlioz, Pilát ... Michal Przebinda, Stravinskij ... Václav Dušek
Ivan Bezprizorný, Matouš Lévi ... Martin Chamer
Woland ... Jan Hyhlík
Korovjev ... Milan Němec
Azazelo, Marek Krysobijce ... Pavel Novotný
Kocour ... Josef Pejchal
Hela ... Petra Janečková
Vyšetřovatel, Tajemník, Glucharev ... Radek Žák
Latunský – kritik, Kaifáš ... Petr Dohnal
Žorž Bengálský ... Stanislav Lehký j.h.
Rimskij ... Zdeněk Rumpík
Varenucha ... Alexandr Postler
Praskovja ... Jindra Janoušková
Šturman Žorž – spisovatelka ... Zdena Bittlová
Karaulina – spisovatelka ... Romana Chvalová
Frída ... Kristina Jelínková
Tamara Půlměsícová, Ludmila Rimská ... Ludmila Mecerodová
Nataša, Žena v koupelně ... Lucie Štěpánková
Anuška, Pošťačka ... Dagmar Novotná
Želdybin ... Leopold Běhan j.h.
Lotrov ... .Jan Vocásek
Kvant ... Jindřich Kratochvíl
Spisovatel ... Jiří Vojíř
Milicionář ... Vladimír Chmelař
Jeho žena ... Lucie Ptáčková
Tajní, stráže ... P. Červený, M. Lavrovič
Lidé na ulici, ve varieté ... Z. Šebková, A. Michtová, M. Hons, V. Levinský, P. Vančurová, T. Zemanová, V. Janková
 

S M+M o M+M

aneb s Martinem a Martinou o Mistrovi a Markétce

18. března se na jevišti Východočeského divadla představila dramatizace slavného románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka. Pár dnů před premiérou jsem si sedla na kus řeči s Martinem Mejzlíkem a Martinou Sikorovou – představiteli titulních rolí Mistra a Markétky.

Když se inscenuje dramatizace známého románu, vždy je tak trochu riskantní, že spousta diváků už román četla a bude srovnávat. Četli jste ho i Vy před tím, než jste začali hru zkoušet?
Martina: Já jsem ho četla, když jsem se dozvěděla, že se ten titul nasadí.

Ale to jsi ještě nevěděla, že v tom budeš hrát…
Martina: Ne, to ne… Ale zajímalo mě to. Já už jsem Mistra jednou četla na škole, ale nedočetla jsem ho. Ani jsem tomu moc nerozuměla, asi jsem byla moc mladá. Když jsem ho nyní četla, tak se mi to moc líbilo.
Martin: Já jsem ho taky četl, ale až když jsem věděl, že to budu hrát. Je to skvělý román, to je samozřejmé… Ale nejsem si jistý, jestli se romány mají inscenovat, nevím…

Každá dramatizace může jenom zčásti postihnout celý román. Kolik čtenářů, tolik názorů. Tento román byl několikrát dramatizován a mnohokrát inscenován a všechny jevištní verze se dost lišily. Co si myslíte o té naší? Chybí Vám tam něco? Je děj, který je poměrně složitý, pro diváky srozumitelný?
Martina: Já nevím, možná je to tím, že jsem to nejdřív četla, ale mně tam nic nechybí. Myslím si, že je všechno přehledné. Ale asi je to i tím, že už to hodně znám, že už jsme v tom dost dlouho ponořeni.
Martin: Dramatizací může být na tisíc způsobů, to je pravda… Ale my děláme tuto a líbí se nám. Je to těžké téma, náročné i na přemýšlení, ale já si myslím, že od toho je také divadlo – tedy mělo by být. Aby lidé nad tím, co v divadle vidí, přemýšleli, o sobě, o době, ve které žijí. Podle mě divadlo nemůže být jenom zábava, jako třeba na Nově…

Byly Vám postavy, které ztvárňujete, blízké, nebo jste je museli složitě hledat?
Martin: No, blízké… Herec musí vždy najít, nebo měl by hledat, co má s postavou společné. Snažím se vycházet ze sebe. A pak se musí najít jistá nadsázka, aby se to dalo zpodobnit, najít způsob, jak to všechno ukázat. Mistr je pro mě člověk, který má v sobě všechno, myslím, že mu rozumím, snažím si to všechno, čím si prošel, představit.
Martina: Já bych řekla, že jsem úplně jiná než Markétka. Ona je velmi silná. Cítím k ní velký obdiv, chtěla bych tu její sílu v sobě najít taky. Když si představuji Markétku, tak vidím svoji sestru, podle ní to tak trochu stavím. Ona je taky velmi silná. Když jsem byla mladší, tak jsem to spíš odsuzovala, zdála se mi příliš ostrá, tvrdá. Ale někdy je důležité najít to v sobě, najít v sobě člověka, který bude jednat… Myslím si, že v životě je důležité najít člověka, o kterém nepochybuješ.

Dokázali byste udělat to, co postavy, které hrajete? Co všechno byste obětovali v životě Vy, například pro jiného člověka nebo pro umění?
Martin: Já jsem byl vždy spíš rebel, nešel jsem s davem, ne vždy jsem dělal „to, co se dělat má“. Pravda je, že v šedesátých letech, když se děly zásadní věci a kdy se měli lidé postavit k věcem čelem, byl jsem ještě dítě. Mistr obětuje umění mnoho, ale vlastně důsledky nedomýšlí, píše, protože má potřebu. Nakonec za to zaplatí vším. Je zlomený, ale není to jenom o zbabělosti. Nevím, co všechno bych obětoval. Velmi záleží na tom, koho člověk v životě potká.
Martina: Já si myslím, že žena by nejvíc dokázala udělat pro své dítě. To je asi nejčistší oběť. Nevím, jestli bych dokázala projít tím peklem jako Markétka za cenu toho, aby mohla být s člověkem, kterého miluje. Asi ale opravdu záleží na tom, koho člověk v životě potká.

Co pro Vás Vaše role znamená?
Martina: Pro mě moc, je to zatím největší role, jakou jsem v tomto divadle dostala.
Martin: Samozřejmě, moc to pro mě znamená. Ale nemá smysl, aby herci příliš mluvili o tom, jak to budou hrát, co tím mysleli… To je jako kdyby fotbalisté po zapase říkali, jak to chtěli hrát…

Přeji Vám, abyste potkali v životě lidi, kvůli kterým se vyplatí riskovat a mnohé obětovat. A také Vám přeji hodně pěkných rolí a k této přeji ZLOMTE VAZ!

JaU, Divadelní zpravodaj 4/06