VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

na programu fotogalerie Autorské projekty na Malé scéně ve dvoře

Irsko asi nebude tak špatná zem, když o ní hrají Češi, říká Ladislav Špiner











foto Jiří Sejkora

Martin McDonagh / MRZÁK INISHMAANSKÝ

Uvádíme v rámci otevřeného cyklu Herecká dílna na Malé scéně ve dvoře.


autor Martin McDonagh
foto rottentomatoes.com

Zahajovací zkouška: 24. dubna 2012 od 14.00 do 16.00 hodin
Technická zkouška: 15. září 2012
Premiéra: 15. září 2012 na Malé scéně ve dvoře

Scénické čtení lidské komedie o tom, co se stane, když na odlehlý irský ostrov přijedou američtí filmaři z Hollywoodu.

Billy je inteligentní. Billy má odvahu. Billy má své sny. Jenže chudá irská vesnice kdesi na pobřeží a přízemnost jejích svérázných obyvatel uzavírají život Billyho, mrzáka a sirotka, do klece, kterou už nechce dál snášet. Kdyby tak mohl odjet do Ameriky. Komedie drsná i melancholická jako irské pláně.
Představení konfrontuje diváky s příběhem jedné malé opuštěné vesnice kdesi daleko, uprostřed ničeho. Ve středu prostoru, ve středu společnosti se ocitá modelový příběh života v exaltované podobě. A divákům tak nezbývá než se konfrontovat sami se sebou, sobě tváří v tvář. A sledovat reakce ostatních.

Téměř celý příběh se odehrává v malém krámečku se smíšeným zbožím, ve kterém žijí a pracují Eileen a Kate. Společnými silami s láskou se starají o mrzáka Billyho, jehož jedinou „zábavou" se stalo čtení knih a pozorování krav. Nejčastějším hostem v krámku je Johny Pateena Mika, jehož máti pije jako duha a on ji v tom jen podporuje, a sám se tituloval místním zpravodajem. Sbírá všemožné drby a pak je roznáší mezi obyvatele celého ostrova. Jeho zprávy jsou nudné a nezajímavé, ale jednoho dne přijde s první opravdu zajímavou událostí. Na vedlejší ostrov mají přijet američtí filmaři z Hollywoodu, kteří zde uspořádají konkurz na roli v novém filmu.
To ve vesnici mezi mladými vzbudí vlnu nadšení a rozhodnou se zkusit svoje štěstí. Jedním z nich je Bartley, který si k tetičkám chodí pro bonbóny a touží po dalekohledu, ale také jeho sestra Helena. Ta si od nikoho nechce nechat nic líbit, a tak se obrnila drsnou povahou a velmi peprným slovníkem. I Billy by si tak chtěl splnit svůj velký sen – stát se v Hollywoodu filmovou hvězdou, a tak když se dozví, že jsou Bartley s Helenou domluveni s Bobíkem Bobbym, rozhodne se jednat. Ví, že by ho Bobík Bobby jen tak ve své loďce nesvezl, a tak ho „ohromí" zprávou od doktora), podle níž mu zbývají poslední tři měsíce života.

Druhý den se celá skupinka vrací, avšak bez Billyho. Novinu o tom, jak si ho američtí filmaři vybrali do role mrzáka, přijde tetičkám předat Bobík Bobby prezentující se jako tvrdý chlap, který rozbíjí lidem hlavy na potkání, ale uvnitř má měkké srdce. Tetičky se spíš domnívají, že je opustil, a velmi je to zabolí, neboť mu toho spoustu věnovaly a teď od nich zmizel bez jediného slova a ani nebyl schopen za celé čtyři měsíce napsat dopis. Kate dokonce začne rozmlouvat s kamenem.

I přesto, že to nikdo nečekal, Billy se vrátí, ale nic už není jako dřív. Získal jedinečnou možnost v praxi si ověřit, že cokoliv zlého uděláte, může se obrátit proti vám.     (text aura-pont.cz)

Překlad: Ondřej Pilný
REŽIE: Ladislav Špiner
Hudba: výběr (irská lidová)

Osoby a obsazení:
    Kate, kolem pětašedesáti let ... Ludmila Mecerodová
    Eileen, kolem pětašedesáti let ... Dagmar Novotná
    Johny Pateena Mika, kolem pětašedesáti let ... Zdeněk Rumpík
    Billy, sedmnáct-osmnáct let. Mrzák ... Petr Borovec
    Bartley, šestnáct-sedmnáct let ... Josef Pejchal
    Helena, sedmnáct-osmnáct let. Hezká ... Petra Tenorová
    Bobík Bobby, něco přes třicet. Pohledný, svalnatý ... Jan Musil
    Doktor, něco přes čtyřicet ... Vladimír Chmelař
    Máti, něco přes devadesát ... Lída Vlášková

Inspice: Jiří Vojíř


Irsko asi nebude tak špatná zem, když o ní hrají Češi, říká Ladislav Špiner


z inscenace DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ
foto J. Sejkora

Již v úvodu právě nastávající divadelní sezóny se setkáte se zcela novým cyklem na Malé scéně ve dvoře, který jsme nazvali Herecká dílna. Už delší dobu totiž členové našeho souboru přinášejí vlastní nápady, na čem by rádi pracovali, s jakými texty by se rádi setkali. I přes velké vytížení v průběhu sezóny mají chuť pracovat na něčem, co si sami vyberou, sami vytvoří a bude je hlavně bavit. Tomuto nadšení a invenci rozhodně nechceme bránit, právě naopak, neboť si uvědomujeme, že tato práce může velmi rozvíjet tvůrčí potenciál souboru. Chceme tedy Malou scénu ve dvoře otevřít i právě této aktivitě, neboť pro ni skýtá vhodné podmínky. Vy, naši diváci, se tak budete moci setkat s vašimi oblíbenými herci a jejich srdcovými záležitostmi, které s nimi můžete sdílet, a budete tak moci ještě lépe poznat jejich zájmy. Uvidíte je také v jiných pozicích, například jako režiséry. Četnost těchto „dílen“ samozřejmě závisí na propojenosti s naším hlavním programem a na množství vhodných nápadů, které mohou herci průběžně přinášet. Herecká dílna je tedy otevřená všem a bude se postupně vyvíjet, v což doufáme.

V uplynulých dvou sezónách jste se setkávali s formou scénického čtení současné dramatiky v rámci cyklu Malé inscenace na Malé scéně. V uvádění současné dramatiky formou malých inscenačních projektů (s textem v ruce) budeme pokračovat i nadále. Tato forma se setkala s velmi kladným přijetím v souboru, neboť se herci mohou potkat s netradičními texty, na kterých by v takovém množství jinak neměli možnost pracovat. A právě forma scénického čtení oslovila i herce Ladislava Špinera – tentokrát však v pozici režiséra právě v rámci Herecké dílny. Několik herců spolu s Láďou bylo fascinováno hrou Martina McDonagha Mrzák inishmaanský a zatoužili s tímto textem pracovat. Právě forma scénického čtení jim to během několika zkoušek umožní. Jistě jejich práce nepovede pouze k přečtení textu, ale k částečně rozehranému scénickému tvaru podobajícímu se inscenaci – ovšem s textem v ruce.


z inscenace DVANÁCT ROZHNĚVANÝCH MUŽŮ
foto J. Sejkora

z inscenace SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ, foto M. Klíma

s Janem Konečným v inscenaci SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ
foto M. Klíma

Irský dramatik Martin McDonagh patří v současné době k vůbec nejhranějším autorům ve světě a také u nás, neboť jeho hry se dostaly na repertoár mnoha českých divadel, jejichž výčet by byl opravdu dlouhý. V jeho hrách se objevuje drsný ráz irského prostředí, ale nejedná se o uzavřené lokální problémy, ale o lidské příběhy, které diváci v jiné podobě znají i v jiných zemích. Nejznámější jsou jeho dvě trilogie. První z nich je Connemarská trilogie, do které patří jeho vůbec první divadelní hra Kráska z Leenane, za kterou byl McDonagh mimo jiné oceněn Cenou londýnských kritiků pro nejslibnějšího nastupujícího autora. Doplňuje ji Lebka z Connemary a Osiřelý západ. Do Aranské trilogie pak spadají hry Mrzák inishmaanský, Poručík z Inishmooru a Smrtky z Inisheeru. Samostatnou a podobně úspěšnou hrou je pak Pán polštářů. Jeho nejnovější v Čechách uvedenou hrou je Ujetá ruka v pražském Činoherním klubu.

Hlavní postavou Mrzáka inishmaanského je postižený chlapec Billy Claven, který žije se svými tetami v zapadlé vesnici na ostrově Inishmaan. Dozví se, že nedaleko odtamtud přijeli američtí filmaři natáčet film. A zatouží být při tom, stát před kamerou. Tajně odjede a dostane se až do Ameriky. Hra je plná svébytných postav a tragikomických situací, které vás jistě zaujmou… Nechci ale nyní více prozrazovat děj hry, nejlépe je ji vidět, k čemuž budete mít příležitost v sobotu 15. září 2012 na Malé scéně ve dvoře. A v následujících řádcích vám ještě přece jen něco prozradí LADISLAV ŠPINER.

Jak se vůbec zrodil nápad inscenovat formou scénického čtení Mrzáka inishmaanského?
Nápad se zrodil v hlavě Honzy Musila, Petry Tenorové a Jiřího Vojíře. A mně se velmi líbil, proto jsem do toho „šel“.

Není to ale vůbec jednoduchá hra, už tím, že je poměrně rozsáhlá, není zrovna typickým textem pro scénické čtení. Dochází ve tvé verzi k nějaké redukci?
Musel jsem škrtnout celkem asi dvacet stran, u čehož jsem plakal, ale bylo to ve prospěch věci. Ale myslím si, že nepůjde jen o čtení, ale budeme i hrát. Samozřejmě bych to rád inscenoval celé bez škrtů, to ale v této formě nelze.

Hrál jsi před lety v olomoucké inscenaci této hry. Koho jsi hrál?
Hrál jsem Bartleyho, kterého nyní bude hrát Pepa Pejchal. Je to vesnický chlapec, bratr Heleny, který miluje bonbóny. (smích) Ale byla to úplně jiná inscenace, než děláme my, a při inscenování našeho Mrzáka se určitě neohlížím k tomu, co jsme dělali v Olomouci.

Natolik tě tento text pohltil a stále oslovuje, že ses ho rozhodl dokonce režírovat? Čím především?
Je to velmi lidský text, který člověka musí zasáhnout. Trávím s ním stále hodně času a neuvěřitelně se u toho bavím a občas si i popláču. Domnívám se, že McDonagh je pro mě momentálně jedním z top autorů evropské dramatiky. Trochu mě mrzí, že v tom nemůžu hrát, i když kdo ví…

Máš nějakou další zkušenost s irskou dramatikou? Může podle tebe dostatečně oslovovat české diváky?
Mám. Hrál jsem v Tanci na konci léta od Briana Friela, který se odehrává v Irsku ve 30. letech. Další lidská hra vypovídající o irské nátuře, která je podle mého názoru hodně podobná s tou naší, i když žijeme úplně v jiných zemích. A Irsko asi nebude tak špatná zem, když o ní hrají Češi. (smích)

Dosud ses ve Východočeském divadle v pozici režiséra neobjevil. Jinde už ano?
Mám s režií malé zkušenosti na poli amatérských a ochotnických souborů. S profíkama pracuji poprvé a je to pro mě obrovská výzva.

Máš režijní ambice, nebo je tohle jen výjimka vzniklá zaujetím daným titulem?
Ambice režijní nemám, ale nebránil bych se, pokud se to podaří, zkusit to dál. Vlastně ano, mám režijní ambice. (smích)

Toto scénické čtení bude uvedeno v rámci nového cyklu Herecká dílna. Vnímáš v našem divadle větší potenciál k tomu, aby herci sami tu a tam připravili nějaké představení?
Určitě. Kde jinde si to lidi mohou zkusit než na naší Malé scéně. Domnívám se, že by z toho mohla vzniknout i tradice, vůbec bych se nebránil tomu, aby si to každý, kdo chce, zkusil, neboť je to pro herce, který režíruje, obrovská „študýrka“. Člověk najednou pozná herectví mnohem více z té druhé stránky, a to je pro herce dobrá škola, aspoň si to myslím.

Zdeněk Janál, Divadelní zpravodaj 9/2012



 Copyright © 2000-2020, VČD Pardubice.  Všechna práva vyhrazena.
 Východočeské divadlo Pardubice, U Divadla 50, 531 62 Pardubice, tel: 466 616 411
 e-mail: vcd@vcd.cz  •  další kontakty  •  správce webu

 Obchodní oddělení, vstupenky, předplatné - tel. 466 616 432, večerní pokladna - 466 616 430, e-mail: obchod@vcd.cz

 
FERMANLOGIN