Johann Strauss ml. – Karl Haffner – Richard Genée
POMSTA À LA NETOPÝR

Předávací porada: 18. 12. 2009
Zahajovací zkouška: v úterý 15. prosince 2009 v 9.30 hodin
Technická zkouška: 1. února 2010
Premiéry: 13. a 14. února 2010 v 19.00 hodin, Městská scéna VČD

Činoherní adaptace slavné vídeňské operety.

Netopýr je nejen veselý příběh, jenž se odehrává s bujarým vtipem, rozverností a vášní, ale najdeme v něm také trochou ironie i melancholičnost. Romantická sentimentální fraška s jemnou nostalgií přelomu století – tak by se dal nazvat žánr, ve kterém inscenujeme našeho Netopýra. Vídeňský šarm, humor, působivá výprava a nesmrtelné melodie jedné z nejúspěšnějších operet všech dob, to jsou přednosti skvělého díla Johanna Strausse ml., které se zabydlelo na jevištích takřka celého světa.

Rentiér Gabriel von Eisenstein si má odsedět několik dní ve vězení za banální přestupek, místo toho však se svým kumpánem Dr. Falkem navštíví vrcholnou společenskou událost – grand supper u prince Orlovského. Obklopen šarmantními slečnami začne předvádět svůj starý trik s hracími hodinkami. Vpije se do krásných očí neznámé dámy v masce a poprvé poruší svůj zvyk – daruje jí hodinky. Netuší však, že ona krasavice je jeho vlastní žena Rosalinda a že celá situace je zinscenovaná jako msta Falkeho. Toho kdysi nechal Eisenstein běžet přes celé město v kostýmu Netopýra. Jak to všechno skončí, zejména když zde svou velkou roli sehraje perlivé šampanské?

autor: Johann Strauss jr.
Libreto: Karl Haffner, Richard Genée
Překlad: Petr Štědroň

Přebásnění zpěvních textů : Miroslav Homolka
Úprava a režie: Petr Novotný

Scéna: Ivo Žídek j. h.
Kostýmy: Roman Šolc j. h.
Dramaturgie: Jana Uherová j. h.
Hudební nastudování: Pavel Kantořík
Hudební aranžmá: Karel Cón
Korepetice: Radek Škeřík j. h.
Hlasový poradce: Vratislav Kadlec
Pohybová spolupráce: Vlastimil Červ j. h.

OSOBY a OBSaZENÍ:
  Gabriel von Eisenstein ... Jiří Kalužný
  Rosalinda ... Dagmar Novotná
  Frank ... Václav Dušek
  Princ alexej Orlovský ... Jan Musil
  Alfréd, operní zpěvák ... Josef Vrána
  Dr. Falke, notář ... Ladislav Špiner
  Dr. Blind, advokát ... Jan Hyhlík
  Adéla ... Martina Sikorová
  Ida ... Kristina Jelínková nebo Petra Tenorová
  Frosch ... Zdeněk Rumpík
  Iwan ... Miloslav Tichý
  taneční páry: J. Bělohlávek, P. Červený, P. Jirsa, M. Lavrovič, J. Semerád,
    Hana Kubinová, K. Kordíková, P. Mori, Michaela Novotná , B. Smělá

Inspice: Martina Mejzlíková
Nápověda: Naďa Krůlová

---

POMSTA À LA NETOPÝR aneb činoherci hrají a zpívají operetu…

Kostýmní návrhy R. Šolce

„Operetu Netopýr letos uvedou scény v Pardubicích, Brně i Ostravě,“ hlásal titulek na serveru, který se věnuje hudebně-divadelní scéně v Čechách a na Moravě. Tam jsem se také dočetla, že dramaturgie divadel by si měla včas vyměňovat informace o svých plánech, aby se nestávalo, že v krátkém časovém úseku se o jistý titul zajímá několik souborů. No, pravda je taková, že Netopýr v operetě je něco jako Hamlet, Romeo a Julie nebo Brouk v hlavě v činoherním divadle, opakovaně se vrací na jeviště, vine se jako červená nit staletími. Je to jedna z nejlepších a nejpopulárnějších operet všech dob, dobře zkomponovaná, veselá, s přehlednou a uvěřitelnou zápletkou. Komediální titul, o který se pravidelně pokoušejí operní a operetní domy v celé Evropě. a i když se dnes poměrně dost často, zejména mezi mladými divadelníky, vyskytuje názor, že opereta je mrtvá, věčná přítomnost titulů jako Netopýr, Veselá vdova, Orfeus v podsvětí, Cikánský baron či Noc v Benátkách to popírá. a opereta bude žít, dokud bude plnit hlediště divadel.

Za úspěchem Netopýra nestojí, jako v případě mnoha jiných operet, jen krásná hudba Johanna Strausse ml., ale také velmi povedené libreto, jehož autory jsou Carl Haffner a Richard Genée. Ti tentokrát nepracovali s klasickým sladkobolným milostným příběhem, ale vystavěli story na skutečně komediální zápletce, kterou situovali v prvním jednání do rezidence pana Eisensteina, ve druhém na reprezentační ples, či v našem případě na grand supper u prince Orlovského, a ve třetím do městské šatlavy. Spíše než na obligátní operetní klišé autoři vsadili na dobře rozehranou situační komiku.

Přítomnost Netopýra v Národním divadle v Brně a Národním divadle moravskoslezském v Ostravě je logická. Jsou to divadla, která disponují školenými operetními soubory, orchestrem a kontinuálně se tomuto žánru věnují. Z tohoto hlediska je snaha našeho činoherního divadla usilovat o výsostní operetu možná odvážná, či příliš ambiciózní nebo dokonce drzá. Patří vůbec tento titul na naše jeviště?

Tradice hudebních žánrů ve Východočeském divadle byla vždy mimořádně silná, a to i v moderní éře, kdy VČD disponovalo pouze činoherním souborem. až do devadesátých let mohlo využívat vlastní orchestr. V prvních třech desetiletích historie Městského divadla bylo na repertoáru dokonce více hudebně-dramatických kusů než činoherních. Opereta byla velice oblíbená a založila silnou tradici. V posledních letech se kromě činohry hrají převážně muzikály, největší úspěch zaznamenaly ty vpravdě světové – Hello, Dolly!, Šumař na střeše, My Fair Lady, Chicago či Cikáni jdou do nebe. V žebříčku oblíbenosti ze strany publika dokonce obsazují první příčky. Netopýr jako další z řady hudebních komedií tedy na naše jeviště patří, ale co s tím přídomkem „opereta“? Poradíme si s tímto žánrem a s nesmírně těžkým zpíváním?

Režisér Petr Novotný uchopil titul Netopýra po svém. Sáhl po novém, moderním překladu Petra Štědroně a upravil ho pro potřeby našeho souboru, doslova ho „ušil hercům na míru“. Spousta zpěvných textů je převedena do činohry, dramatické situace jsou více rozehrány, zpěvní party upraveny do poloh, ve kterých je herci zazpívají. a přesto se krásná hudba Johanna Strausse neztratí, stane se jakousi třešinkou na dortu upečeném ze šťavnaté činohry a dobré komedie. Proto jsme i lehce pozměnili název díla – POMSTA À LA NETOPÝR (činoherní adaptace slavné vídeňské operety). Věříme, že milovníci operety si přijdou na své a ti, kteří se operety naopak obávají, budou mile překvapeni. I titul starý více jak sto let může přinést překvapivě moderní plnokrevný zážitek!

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 2/2010

---

Operetu mám v krvi od dětství, říká Dagmar Novotná

D. Novotná a J. Kalužný v Netopýrovi
foto Michal Klíma

Zkoušky choreografií na baletním sále či korepetice na zkušebně u klavíru napovídají, že se v divadle nezkouší činohra, ale že se věnujeme jinému žánru, třeba muzikálu. Tentokrát dokonce pracujeme s operetou. Při této příležitosti jsem si povídala s DaGMaR NOVOTNOU, představitelkou hlavní ženské role v připravovaném titulu Pomsta à la Netopýr.

Dášo, jakou hudbu posloucháš?
Poslouchám především uklidňující hudbu. Je jedno, jestli je to orchestrální nebo zpívaná hudba, mělo by to být něco, co pohladí. ale i ticho mám ráda.

K operetě máš blízko od dětství. Tvůj otec byl operetní zpěvák, maminka pracovala jako klavíristka orchestru a korepetitorka. Bývala jsi často v divadle?
Velmi, velmi často. Divadlo jsem měla moc ráda a vlastně nejvíce si vybavuju právě operety.

Pamatuješ otce hrát divadlo?
Na otce bohužel nemám žádnou konkrétní divadelní vzpomínku, protože on ze zdravotních důvodů přestal hrát, když mi bylo šest let. Takže nemůžu říct, že bych si ho v nějaké roli pamatovala.

U vás doma se taky hrálo a zpívalo?
Já bych řekla, že moje máma byla doma za klavírem prakticky pořád. a protože dělala s kolegy i různá koncertní vystoupení, často se u nás zpívalo, nejvíce samozřejmě operetní árie a duety.

Tvoje maminka hodně propagovala operetu, zpěvohru i muzikál, doprovázela spoustu zpěváků i herců a často dávala příležitost mladým začínajícím talentům. Ty jsi s ní taky zpívala, ale vlastně i tvůj manžel Pavel a syn Tomáš, který vystudoval muzikálové herectví. Jak se ti s maminkou pracovalo?
Maminka byla dost kritická. Samozřejmě v hudebním divadle byla více doma než já, tak si to mohla dovolit. Někdy jsem se trochu i zlobila, protože když přijela na premiéru a já jsem se chtěla takzvaně vytáhnout, tak mi něco vytkla. ale vždy to bylo k věci a bylo to nakonec dobře.

Viděla jsi někdy operetu Netopýr na jevišti?
ano, v dětství v Moravském divadle v Olomouci, ale nemám z toho nějaký celistvý zážitek, spíš si jenom pamatuju výbornou hudbu.

a podíváš se na inscenaci tohoto titulu v televizi? Co si vzpomínám, tak se bez něj neobešly ani jedny Vánoce...
Ne pokaždé, ale teď, když Netopýra zrovna zkoušíme, jsem si k tomu sedla. Přiznám se ale, že jsem se nedodívala.

Vystudovala jsi JaMU v Brně, co tomu předcházelo? Dramatický kroužek, hodiny zpěvu, nebo tě učila doma maminka?
Chodila jsem do dramatického kroužku a deset let jsem se učila hrát na klavír. ale maminka mě doma nikdy neučila, i se zpěvem jsem se potkala až na JaMU. Dostala jsem se tam až napodruhé, mezitím jsem rok byla elévkou v Těšínském divadle.

Tvoje první pěvecko-herecká role v tomto divadle byla v operetě Mam'zelle Nitouche. Co bylo mezi „Nituškou“ a Dolly Leviovou, rolí, ve které si tě snad všichni pamatují?
Mezitím jsem hrála v několika hudebních komediích, dokonce jsme dělali operetu Bandité od Offenbacha, režíroval to Jirka Seydler. Netopýr je teď tedy už čtvrtá opereta, protože i „Mamzelka“ i „Dollyna“ se řadí do tohoto žánru.

ale tvým zájmem není jen zpěv nebo pěvecké role, ty jsi samozřejmě výborná činoherní herečka. Na které činoherní role nejvíc vzpomínáš a proč?
Určitě se mi okamžitě vybaví Celestýna v Zavraždění svaté Celestýny, pak Madam de Tourvell v Nebezpečných vztazích, to se do mě hodně zapsalo. ale ráda vzpomínám i na práci s Mariánem Labudou v Krejčovském salónu, kde jsem hrála paní Laurence. Já mám, jako ostatně mnoho hereček, taková období, kdy zkouším méně, nebo naopak hodně. Teď je naštěstí ta druhá varianta, hraju opravdu dost, navíc pěkné role. a ve velmi širokém žánrovém rozpětí, například dramatická role královny Nyoly v Radúzovi a Mahuleně, paní Šubrtová v komedii Bláznivé nůžky nebo úplně jiná postava Madam Sénac v Čase katů. Myslím, že teď můžu být opravdu spokojená.

Teď, po deseti letech od Dolly Leviové, tě potkala Rosalinda von Eisenstein, hlavní ženská role v přeslavné vídeňské operetě Netopýr. Byla to pro tebe výzva?
Obrovská výzva! ale taky zděšení! Vůbec jsem netušila, že to budu hrát, a když jsem se to dozvěděla, v první moment jsem se strašně vyděsila a hned jsem sahala po telefonu, že to zavolám své mamince. ale té se už bohužel nedovolám nikdy. Umím si však představit, co by se mě zeptala: „Jak to budeš dělat a čím to budeš zpívat?“

To se dá zpívat na víc způsobů?
ano, dá. ale já to můžu dělat jedině operetním zpěvem, to se nedá zpívat muzikálovým způsobem, a v tomto směru nemám velké zkušenosti, proto je to pro mne tak obrovská výzva.

Vím, že jsi začala znovu chodit na hodiny zpěvu. Co od toho očekáváš?
V muzikálu jsem doma, tam si sama poradím. Netopýr je však velmi náročný a pochopila jsem, že potřebuju odbornou pomoc. Paní Horká z Brna mi pomáhá s technikou pro tento druh zpívání.

Jaký je rozdíl v technice zpívání v muzikálu nebo takzvaným hereckým zpíváním a operetním zpíváním?
V muzikálu se používají hrudní tóny, v operetě se zpívá hlavovým tónem, který se musí umět vytvořit. Tón rezonuje v hlavě nebo v masce. Je to takové konkrétní cvičení, kdy se tóny rozezvučí uprostřed čela, a když se to tam cítí, je to v pořádku. To se musí zpěváci naučit. Každý tón je u tohoto zpívání hlídaný.

Jak se ti zkouší?
Mně se líbí náš text, který je dost vtipný a hodně činoherní. Hrajeme příběh dvou manželů, kteří jsou spolu už nějaká ta léta; on je záletník, manželka použije trik s převlekem a na plese, kde se oba potkají, jí manžel vyznává lásku, aniž by tušil, že je to jeho vlastní žena. Myslím, že jsou tam situace ze života a chvílemi je to až dojemné. a zpíváme jenom tak lehoučce, jemně. Navíc s Petrem Novotným nedělám poprvé a myslím si, že na sebe slyšíme, proto je spolupráce s ním moc fajn!

Jana Uherová, Divadelní zpravodaj 2/2010