Za kolik už naposledy

Nějak ten čas letí. Není to tak dávno, co za mnou přišla režisérka Lída Engelová a udělala mi návrh: že jezdí často do Londýna a že je jí velice blízký anglický způsob inscenování činohry. Tím myslela představení, v nichž hlavní důraz není kladen na efektnost, ale naopak výpravou střízlivá představení, ve kterých o to více vynikne práce herce.

Řekl jsem, že budu vždycky rád, když u nás udělá někdo představení, ze kterého bude patrné, že naši herci „umějí“. A protože paní režisérka pomalu každý rok přiveze do Čech z Anglie nějakou zajímavou hru, nedivil jsem se, když se rovnou vytasila s textem, který si pro ten účel z Londýna přivezla. V originále se ta hra jmenuje Klub, ale nakonec jsme se dohodli na názvu Za kolik.

Celé osazenstvo hry Za kolik i s režisérkou Lídou Engelovou. Foto Michal Klíma

Mám vždycky radost, když něco dopadne tak, jak se na začátku řekne. Když se představa, kterou člověk má nad pár stránkami papíru, zhmotní a naplní. Za kolik bylo přesně takové přestavení, jaké mi na začátku paní režisérka nabízela. Odehrávalo se v jedné fotbalové klubovně, vlastně kolem jednoho stolu, ale myslím, že si v něm naši herci s chutí zahráli. Také v něm vypadali opravdu dobře a na festivalu ve Zlíně si vysloužili dokonce ovace vestoje.

Teď se to představení stává minulostí – jako všechno, v divadle obzvláště. Tak píšu tohle rozloučení s nezbytnou trochou smutku. A při tom se už těším na první zkoušku Malovaného na skle, která bude za pár dní.

Martin Fahrner, Divadelní zpravodaj 01/2007