Režisér ZDENĚK DUŠEK
hostem Východočeského divadla

Zdeněk Dušek vystudoval režii na JAMU v Brně u P. Nebeského a u S. Moši. Po zakončení studia hostoval ve Slováckérn divadle v Uherském Hradišti, kde režíroval Hry lásky a náhody od Marivauxe a vzápětí byl angažován do Městského divadla v Brně, ve kterém se uvedl inscenací Turriniho variace na Figarovu svatbu hod názvem Figaro aneb Nejbláznivějši den. I tady ho potom čekal Marivaux, a sice jeho hra Našeptávání, dále Fraynova slavná komedie Bez roucha a Millerova Smrt obchodního cestujícího, která byla kritikou považována za nejlepší inscenaci "Smrťáka" v poslední době. Když jsem se ho na setkání se Smrtí obchodního cestujícího ptal, řekl mi, že za studií na JAMU neměl americkou dramatiku příliš v oblibě.

"Vadilo mi, že se v ní člověk jako režisér nemůže moc prosadit. Řekl jsem si tedy, že se na Millerovi zkusím naučit to, že člověk někdy musí upozadit sebe a vyzdvihnout autorovu myšlenku. Nakonec jsem ale zjistil, že text "Smrťáka", díky stále se vracejícím retrospektivám hlavího hrdiny, je rozdělený na řadu drobných situací a vlastně trochu připomíná Čechova, že si stejně jako u Čechova člověk ví s těmi drobnými situacemi rady, jenom když na ně jde přes vlastní zkušenost. Takže jsem nakonec musel být velmi osobní."

Po Smrti obchodního cestujícího nazkoušel Zdeněk Dušek v Městském divadle Brna ještě Williamsovu Tramvaj do stanice touha, Albeeho Všechno je v zahradě a Pirandelovo Každý má svou pravdu, potom se přiženil do Prahy, kde se uvedl režií Gozziho Zelenavého ptáčka v Dejvickém divadle. Ve Východočeském divadle začíná zkoušet hru Spor, kterou nedávno nádherně nastudovalo divadlo v Martině a objelo s ní snad všechny divadelní přehlídky, které znám.

Ve Zdeňkově případě je to již třetí setkání s Marivauxem. Nedalo mi to tedy, abych se ho nezeptal, odkud plynou tak velké sympatie?
"Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel. Jednoho dne jsem si přečetl jeho Hru lásky a náhody a pobavil jsem se. Jeho hry jsou sice většinou tzv. dobře napsané komedie založené na záměnách, na tom, že se někdo převlékne a vydává se za někoho jiného, ale přitom to není bezduché. Člověk si tam může najít spoustu dalších témat. Všechny ty hry jsou například o nějakém způsobu manipulace."

Máš tedy vybudovaný hezký vztah ke komediím?
"To mám. Ještě po nástupu do praxe jsme se spolužáky z JAMU jezdili v létě po hradech a zámcích, postavili jsme si někde pár praktikáblů a hráli jsme komedie pro těch pár zvědavců, co přišli. V té době jsme už všichni byli angažováni v zaběhaných divadelních institucích, ale pro mne to byl zatím nejintenzivnější divadelní zážitek."

Děkuji za rozhovor a v Pardubicích "Zlom vaz".

Martrin Fahrner, Divadelní zpravodaj březen-duben 2001