Režisér MARTIN GLASER
O pohádkách a nejen o nich

Vzhledem k tomu, že u nás režírujete pohádku Princezna se zlatou hvězdou na čele, chtěl bych se zeptat, jaká byla Vaše nejoblíbenější pohádka v dětství?
Panna a netvor. Byl jsem morbidní dítě. A pak všechny pohádky s Libuší Šafránkovou – asi aby se to vyvážilo.

Jakou pohádku jste v poslední době viděl?
Pokud je to pohádka, tak Shrek 2. Na tu „naši“ jsem se raději znova nedíval, aby mne filmová verze příliš nesvazovala.

Co se Vám líbilo a nelíbilo na pohádkách, když jste byl malý?
Líbily se mi strašidelné a tajemné pohádky. Babička mi do omrzení musela číst pohádku O Jedubabě. Nelíbily se mi hlavně televizní pohádky, ve kterých předstírali, že jsou třeba Číňané nebo Japonci. To mi přišlo neskonale hloupé a trapné.

Co se Vám na nich líbí a nelíbí teď?
Vadí mi chatrné scénáře, které nepotkaly dramaturga, a rádoby hollywoodské efekty, které nahrazují nedostatek imaginace. Rád se znovu dívám na filmové pohádky mého dětství – Princ a Večernice, Tři oříšky pro Popelku a tak. Na ty nejnovější nemám ani moc času, ani odvahy.

Jste domácím režisérem v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, jaké žánry jste už režíroval?
Vyzkoušel jsem si už skoro všechny – od Shakespeara, přes barokní tragédii P. Corneille k Čechovovi. Dělal jsem velký americký muzikál i operetku, komedie, detektivky a hodně současných her. Režíroval jsem v klasickém velkém kukátku i v malém klubovém prostoru nebo v plenéru. Jednou bych si chtěl zkusit operu.

Jihočeskému divadlu patří i otočná scéna v Českém Krumlově. Co jste tam naposledy režíroval?
Po Třech mušketýrech jsme s dramaturgyní Olgou Šubrtovou napsali komedii Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em). Hlavní dvojroli hrál Oldřich Vízner a divákům se inscenace velmi líbila. Bude se hrát znovu příští rok v srpnu.

režisér Martin Glaser – foto: archiv VČD

Čím je zvláštní zkoušení venku na otočné scéně?
Během zkoušek na vás praží slunce nebo mrznete v dešti. Víc se naběháte a musíte víc křičet. Jinak je to jako s každým jiným představením. Buď je dobré nebo špatné, buď se potkáte s prostorem, textem a herci nebo úplně minete…

Jak často tam v létě hrajete?
Hraje se skoro denně od půlky června do začátku září. Čtyřicet činoherních a kolem dvaceti baletních a operních představení.

Uvedli jste na otočné scéně i pohádku nebo hrajete jen pro dospělé?
Zatím se hrálo jen večer, ale na příští rok se chystá odpolední pohádková inscenace. Byl jsem osloven, abych ji režíroval, tak uvidíme, jak se dohodneme.

Jaká je aktuální situace s otočnou scénou?
Vypadá to, že v roce 2006 se bude v Krumlově hrát naposledy. O rok později by už měla stát nová točna přímo v budějovické Stromovce. Teď jednají mocní…

Nyní zpátky do VČD. Jaké jsou Vaše první dojmy z Pardubic jako města?
Už mám permanentku do bazénu, jako kavárenský povaleč zkoumám zdejší kavárenskou síť. Pardubice mne baví – ve dne i večer. Mám pocit, že se tady musí příjemně žít.

A první dojmy ze zkoušení?
Jen samé dobré! Všichni zkouší s chutí, lehkostí a vtipem. Věřím, že nám to vydrží až do premiéry.

Byl jste si již prohlédnout Zámeckou scénu, protože tam v příštím květnu máme přenést pohádku, kterou právě zkoušíme na jeviště. Jak se Vám líbí Zámecká scéna a co si myslíte o hraní pod širým nebem?
Na zámku jsem viděl Romea a Julii. Energie sálající ze starých zdí a hvězdné nebe nad hlavou hravě nahradí chybějící jevištní techniku. Představení hraná venku mají příchuť takového zvláštního dobrodružství. Asi proto je mají diváci tak rádi.

Děkuji za rozhovor. Ať Vám ty příjemné pocity z Pardubic a našeho divadla vydrží nejen do premiéry a „Princezně“ přeji ZLOM VAZ!

Martin Fahrner, Divadelní zpravodaj září 2004