VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

fotogalerie premiéra derniéra

Mladí v komedii nejen pro mladé Martin Glaser – autor a režisér v jedné osobě

 
 
 
 
 
 
 

foto Petr Neubert

 

Martin Glaser – Olga Šubrtová
MUŽ SEDMI SESTER

Předávací porada: v týdnu od 25. do 29. června 2007
Zahajovací zkouška: 18. září 2007 v 10.00 hod.
Technická zkouška: 22. října 2007
Premiéra: 3. a 4. listopadu 2007
Derniéra: 22. března 2009

ČERNÁ KOMEDIE ze současnosti na motivy skandální prvotiny Jaroslava Havlíčka (Petrolejové lampy, Helimadoe).

Partička mladých recesistů zahání nudu svých maloměstských životů tím, že na sebe vymýšlí šílené kanadské žertíky. Jednoho dne se rozhodnou obrátit svou pozornost na své bližní a objektem jejich zájmu se stane svérázných sedm sester Kostkových. Hlavní hrdina Emil Škvor se za vydatné pomoci svých kamarádů pouští do grandiózního plánu, největšího žertu svého života – během jediného týdne hodlá svést všech sedm sester. Každý den jednu!

Scéna: Pavel Svoboda j. h.
Kostýmy: Lenka Rašková j. h.
Dramaturgie: Olga Šubrtová j. h.

Režie: Martin Glaser j. h.

OSOBY A OBSAZENÍ:
  
Škvor … Martin Mňahončák
   Doktor … Radek Žák
   Hrabě … Jan Grundman j. h.
   Macho … Jan Konečný j. h.
   Cilka … Kristina Jelínková
   Tereza … Jindra Janoušková
   Božena … Romana Chvalová
   Lída … Petra Janečková
   Slávka … Markéta Stehlíková j. h.
   Milena … Martina Sikorová
   Zdena … Michaela Doleželová j. h.
   Maminka … Zdena Bittlová

Inspice: Zuzana Šebková
Nápověda: Jana Voldánová


Muž sedmi sester

Prvotina Jaroslava Havlíčka, románová groteska Muž sedmi sester by se nám možná nikdy nedostala do ruky, kdyby před třemi roky tehdejší umělecký šéf českobudějovické činohry Ivo Krobot nebyl přišel s nápadem: „Uděláme si českou sezónu!“ To znamenalo najít sedm skvělých českých her, samozřejmě takových, které nás baví a vzrušují a u kterých bychom věřili, že stejně tak budou bavit i naše diváky. Záhy se ukázalo, že to zdaleka nebude tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Strávili jsme řadu dní, vlastně týdnů hledáním, čtením, povídáním, váháním – a poté odkládáním her klasických i současných. Postupně začaly vyplouvat ty pravé, až na tu jednu, po které jsme s režisérem Martinem Glaserem toužili…

A najednou si nás skoro našla sama. Tedy ne přímo hra, ale zmiňovaná Havlíčkova prvotina. Vklouzla mi do ruky, když jsem v knihovně procházela známá díla tohoto autora (Petrolejové lampy, Neviditelný, Helimadoe). Název zněl velmi slibně – a nezklamal. Plamen se okamžitě rozhořel. Jenže jsme narazili na dost zásadní překážku – hlavní hrdina Emil Škvor byl v předloze podivínský vtipálek, zvláštním způsobem pokroucený človíček – a takového herce jsme v našem souboru neměli. Z neznámých důvodů jsme si řekli, že by nás jako Škvor bavil Ondřej Veselý, takový pohledný, vysoký, modrooký blonďák, dokonalý představitel Jánošíků a podobných supermanů. To, co v první chvíli vypadalo jako čirý nesmysl, nás ale velmi rychle přivedlo k zásadnímu klíči k celé látce.



Pardubickým mužem sedmi sester je Martin Mňahončák

Dnešní Škvor bude úplně jiný než ten původní, který, aby mohl uskutečnit ten nejlepší vtip svého života a svést sedm dcer váženého profesora z maloměsta, neváhá a ožení se s jednou z nich. Ten dnešní je členem partičky všehoschopných recesistů, kteří si zpestřují život vymýšlením drastických srandiček. Zpočátku se snaží dostat jeden druhého. A když jim to začne přerůstat přes hlavu, obrátí pozornost na své bližní. A v hledáčku jim uvízne sedm nešťastnic. Velká sázka, velký plán je na světě. Svést sedm sester během jediného týdne!

Když byl klíč objeven, samotné psaní se stalo jakýmsi radostným dobrodružstvím. Ačkoliv jsme s Martinem Glaserem už před tím napsali adaptaci Tří mušketýrů a původní komedii Ženy Jindřicha VIII. pro otáčivé hlediště v Českém Krumlově, ta radost z vymýšlení všech těch neuvěřitelných nehorázností v Muži sedmi sester byla neporovnatelná!

Moc bychom si přáli, aby tak, jako bavil Muž sedmi sester nás a jak po dvou sezónách baví diváky ve stále vyprodaném českobudějovickém hledišti, pobavil i všechny návštěvníky Východočeského divadla v Pardubicích!

Olga Šubrtová
dramaturgyně Jihočeského divadla České Budějovice
Divadelní zpravodaj 11/2007


Mladí v komedii nejen pro mladé

V černé komedii Muž sedmi sester se vedle našich herců objeví i nové herecké tváře, které jsou pardubickému publiku více či méně neznámé. Abych Vám je blíže představil, položil jsem jim během zkoušení několik otázek.

1. Odkud do pardubického divadla přicházíte?
2. V jaké roli Vás uvidíme? Jak se se svou postavou sžíváte, je Vám něčím blízká?
3. Jak se zatím v Pardubicích cítíte?

Michaela Doleželová

1. Vlastně z Pardubic..., ale momentálně z JAMU, ze III. ročníku činoherního herectví, který vede svou křehkou vídeňskou rukou profesorka Nika Brettschneiderová a „odporně“ talentovaný Igor Dostálek.
2. Myslím, že budu něčí sestra... Postupně... Zpívám také jenom z donucení.
3. Jinak než kdy dřív.



Míša Doleželová s Honzou Grundmanem a Markéta Stehlíková s Honzou Konečným

Markéta Stehlíková

1. Momentálně žiju v Praze, kde dostudovávám DAMU, ale jinak jsem Ostravačka.
2. Hraju roli Slávky. Doufám, že se s ní moc nesžiji, protože to by se moje okolí asi zbláznilo. Myslím, že tuhle pubertu už mám za sebou.
3. Zatím dobře, ačkoli jediné, co z Pardubic dobře znám, je cesta z nádraží do divadla a zpět.

Jan Grundman

1. Do pardubického divadla přicházím z brněnského Divadla v 7 a půl.
2. Divákům se představím v jedné ze čtyř mužských rolí, a to v roli Hraběte, který ve skutečnosti pravý hrabě není, pouze se mu tak říká. Pracuje v realitní kanceláři a je to cynický recesista. A co se sžívání týče, jde to pomalu, ale doufám, že je to na dobré cestě a že roli začínám přicházet na chuť.
3. Zkoušení v Pardubicích je velice příjemné. Myslím, že velkou roli hraje prostředí a hlavně lidi, se kterými pracuju.

Jan Konečný

(Honzu si můžete pamatovat z inscenace Vítězství)
1. Z Prahy, Karlína – připlaval jsem. (smích)
2. V „Muži“ hraji Macha. Vzpomínám, jak jsme na gymnáziu měli podobný spolek, jako mají v Muži sedmi sester Škvor, Hrabě, Doktor a Macho, a já vidím v každém z nich kousek každého z nás. I my šli dost často na hranu…
3. Skvěle. Připomíná mi holandský Utrecht – kola, čistota, klid. Lidé se zde nikam neženou…

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 11/2007



 Copyright © 2000-2020, VČD Pardubice.  Všechna práva vyhrazena.
 Východočeské divadlo Pardubice, U Divadla 50, 531 62 Pardubice, tel: 466 616 411
 e-mail: vcd@vcd.cz  •  další kontakty  •  správce webu

 Obchodní oddělení, vstupenky, předplatné - tel. 466 616 432, večerní pokladna - 466 616 430, e-mail: obchod@vcd.cz

 
FERMANLOGIN