219. role a 5 000. představení Jana Hyhlíka

Zatím poslední rolí, kterou na prknech pardubického divadla nazkoušel Jan Hyhlík, byl Král Claudius v Hamletovi. Představte si, že Claudius je už jeho 219. rolí! Ale co víc, 27. ledna Jan Hyhlík odehrál své jubilejní, už 5 000. představení! A shodou okolností jím byl právě HAMLET.

Pane Hyhlíku, klobouk dolů a gratuluji. Ale nedá mi to, abych se nezeptal, bavila vás ve škole matematika?
Můj tatínek byl původem středoškolským profesorem matematiky, i když za mého života se jí už nezabýval, ale dělal vše pro to, abych jej následoval. Já vše pro to, aby se tak nestalo.

A co říkáte numerologii? Oslovila vás někdy?
Nemám k ní pražádný vztah.

Je až neuvěřitelné, že si i po tolika letech u divadla stále pečlivě vedete statistiku svých představení a rolí, řada herců s ní začne na počátku své herecké dráhy, ale po čase s ní skončí… Co vám to přináší?
Jednak si tolik nemusím pamatovat, stačí zalistovat… Ale zdaleka nejsem nějakou výjimkou. Vím třeba, že kolega Jiří Klepl, bývalý dlouholetý člen Východočeského divadla, činí totéž a navíc si eviduje i veškeré zkoušky.

Ukládáte si už výčet svých rolí a počty představení do počítače, nebo jste stále věrný staré dobré tužce a papíru?
Stále věrný tužce a obyčejnému sešítku – dříve se tomu říkalo „slovníček“.

Těch 219 rolí jste odehrál pouze v divadle, nebo mezi nimi jsou i role v rozhlase, televizi či ve filmu?
Ne, ne, to jsou pouze má vystoupení na prknech, která znamenají svět. Toho ostatního ale zdaleka tolik nebylo.

Na první roli si asi vzpomene každý herec, ta je zapsaná v srdci. Teď si vás ale vyzkouším. Jaká byla vaše… třeba 37., 154. a 200. role?
Teď podezírám vás, že se zabýváte numerologií, dokonce hluboce. Protože jste se strefil do neuvěřitelných čísel: 37. rolí byla postava z pohádky v první sezóně kolínského angažmá v roce 1973 – jakýsi „mladokomik“ Marcipánek v Popelce Marie Holkové. A těch pohádek pak byla celá řada.
154. role byla jediná, kterou jsem zahrál jako ředitel pražského Divadla pod Palmovkou na tamní scéně: kuchař Jakub v Molièrově Lakomci. To bylo v roce 1991.
A dvoustá role byl vlastně záskok ve veleúspěšném představení Východočeského divadla, v Noci na Karlštejně. Celé prázdniny před tím jsem arcibiskupa Arnošta z Pardubic dřel nazpaměť, aby mi pak o premiéře, na zájezdě do Jablonce nad Nisou, byla partnerkou za naší onemocnělou Alžbětu kolegyně z Opavy, která ovšem měla text upravený zcela jinak. A ještě přijela pozdě, takže na řádnou zkoušky nebyl čas. Tak mi řekněte, kde jste na ta tří čísla přišel?

Jan Hyhlík a Romana Chvalová v inscenaci Hamleta, foto Radovan Šťastný

Ta čísla jsem „střílel jen tak od boku“, v numerologii se taky vůbec nevyznám, ale jak je vidět, možná na ní přecejen něco bude… Ale vraťme se k Hamletovi, byl někdy HAMLET, princ dánský vaší vysněnou rolí? Měl jste vůbec někdy vysněné role?
Vysněnou rolí snad ne, nezapírám, že bych si ji býval rád zahrál. Nu a důkazem toho může být, že na téma Hamleta jsem psal svou diplomovou práci na pražské divadelní fakultě. A jako perličku pro pamětníky – oponentem mi tehdy byl HAMLET Národního divadla Radovan Lukavský.

A co Shakespeare? Je vám blízký? Musí být velmi náročné učit se takovou spoustu textu a navíc ve verších…
Mnohdy se verše učí lépe než krkolomná próza. U Shakespeara záleží vždy na překladu a na ty jsem měl většinou štěstí. I když s opravdu „velkými“ Shakespearovými postavami jsem se tak často nesetkával. Tato poslední snad byla největší.

Vaší 220. rolí bude Sebastien v komedii Nahá s houslemi. Na co se mohou diváci těšit?
Pakliže mou poslední postavou byl Král – ta, která mě čeká, je autorem charakterizována jako „dokonalý komorník“. Ale kdo ví? Nechte se překvapit. Pracovat s režisérkou a mou spolužačkou z vysoké školy Lídou Engelovou teprve začneme.

Pane Hyhlíku, děkuji za rozhovor a přeji, aby po Sebastienovi přišlo ještě mnoho dalších zajímavých rolí.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 2/2009