Michal Kašpar – nová tvář na prknech VČD

V připravované komedii Urvi to! uvidíte v roli Kela mladého herce Michala Kašpara, studenta III. ročníku Vyšší odborné školy herecké v Praze. Protože bude v Pardubicích hostovat poprvé, rád bych Vám ho v následujících řádcích blíže představil.

Michale, odkud pocházíš a kolik Ti je let?
Jsem kluk z vesnice. Konkrétně z Nové Vsi nad Nisou, což je v Jizerských horách, a kolik mi je? V březnu, ne dlouho po premiéře Urvi to!, oslavím dvaadvacáté narozeniny.

Co Tě přivedlo k herectví?
Nejsem zrovna ten, který už od dětství věděl, že chce být hercem. Byla toho spousta, čím jsem chtěl být, ale myšlenka, že bych zkusil právě herectví, přišla až na střední škole. Do té doby jsem byl divadlem nepolíbený. Vyjma pár představení, která jsem navštívil, a
školních besídek. A to se nepočítá. (smích) Skutečností, které mě k rozhodnutí stát se hercem přiměly, bylo víc. Těžko se to vysvětluje. Divadlo je pro mě cosi magického. Kdo k němu přičichnul, ví, o čem mluvím. Doufám, že to nezní jen jako fráze. (smích)

Hraješ v pražském PiDivadle, v jakých rolích Tě můžeme vidět?
V PiDivadle hraji ve čtyřech inscenacích. V muzikálu Cabaret hraji Clifforda Bradshawa, což je mladý americký spisovatel, dále účinkuji v autorské inscenaci mé spolužačky Zuzany Pitterové Pros a lži, jako Davida Cutrera mě můžete vidět v inscenaci Sestup Orfeův a posledním kouskem je komedie Tři v tom, kde vystupuji jako milovník Ottavio.

Máš zkušenosti i z jiného divadla?
Jak už jsem říkal, než jsem přišel na školu, tak jsem byl divadlem netknutý – nepopsaný list. A kromě školního divadla jsem neměl příležitost nazkoušet nějaký kus na jiné scéně. Pardubické divadlo je první profesionální scéna, která mi tu šanci dala, a já si toho
opravdu moc vážím.

Právě zkoušíš postavu Kela v komedii Urvi to! Je Ti něčím blízký a naopak v čem se od Tebe liší?
S Kelem toho opravdu moc společného nemám a za to jsem rád. Je to asi moje první role, která mi jde více proti srsti, což je výzva. Kel je týpek topící se v penězích, ujíždí na kokainu a obchoduje přes internet. Já jsem bez peněz, na drogách nejedu a na internetu
si otevřu tak akorát e-mail. (smích) Ale možná spolu máme společné to, že nám oběma hodně záleží na kariéře. I když úplný kariérista taky nejsem! Takže podobnost bych našel akorát v tom, že jsme oba mladí. (smích)

Jak se Ti zatím v Pardubicích líbí, jak se v novém prostředí cítíš?
Já mám nová prostředí rád. Do Pardubic jsem se moc těšil, i přesto že jsem měl trochu strach, jaké to tu bude a hlavně s jakými lidmi se setkám, což je pro mě hodně důležité. Jsem totiž dosti společenský tvor a lidi jsou pro mě jako vzduch nebo voda. Bez nich taky nemůžeš žít... Zatím si to tu moc užívám. Pardubice jsou krásné město a lidi, se kterými jsem se v divadle doposud setkal, jsou úžasní, pomáhají mi a zatím jsem nepocítil nic negativního. Právě oni přispívají k tomu, že se tu cítím moc dobře. A za to jim tímto děkuji.

Letos budeš končit školu. Jaké máš plány do budoucna?
Myslím, že tahle otázka je pro každého adepta herectví noční můrou. Užili jsme si tři krásné a téměř bezstarostné roky a co teď? No, já doufám, že pan ředitel Dohnal bude tento rozhovor číst, a pak se uvidí, co bude dál... (smích) Ne, vážně. Je to složité, každý rok vyjde ze škol spousta herců, konkurence je obrovská a divadel zas tolik není. Uplatnit se je tedy opravdu těžké. Ovšem jedno vím určitě, v tomhle kouzelném světě chci zůstat.

Díky za rozhovor a přeji, ať se Ti v kouzelném divadelním světě opravdu podaří zůstat!

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 2/2008