Dave Williamson – Urvi to!

Předávací porada: v týdnu od 14. do 18. ledna 2008
Zahajovací zkouška: 29. ledna 2008 od 10.00 hod.
Technická zkouška: 3. března 2008
Premiéry: 15. března a 16. března 2008 na scéně Městského divadla
Derniéra: 21. března 2009

...aneb Co (všechno) je na prodej. Trpká komedie o moci peněz a společenského postavení, které dokážou zastínit to, oč jde v životě doopravdy.

Dle slov D. Williamsona, světoznámého australského komediografa, jeho hra „odráží trvalý střet v naší přirozenosti: střet mezi sledováním našich sobeckých zájmů – jak hmotných, tak sexuálních – a mezi naší touhou být slušní, morální, nalézat úctu a lásku“.

Hlavní hrdinka Loren je obchodnice s obrazy. Přestože ona sama umění miluje, dokáže z něj v zájmu úspěchu a zisku udělat zboží, se kterým se rafinovaně „kšeftuje“. A udělá zboží nejen z umění. Touha prorazit „na trhu“ ji dovede k nebezpečnému riskování, vezme na sebe hrozbu dvoumilionového dluhu, čímž ohrozí i své doposud šťastné manželství. Ve snaze neskončit na dlažbě se pod děsivým tlakem stane ochotnou ke všemu, i obětovat a znectít to, co je jí nejdražší. Spolu s ní sdílí napínavý příběh dalších šest osob a každá z nich se v určité chvíli octne na křižovatce své životní cesty a musí se zásadně rozhodnout, jak a kudy dál. Seskupení postav je pestrobarevné a v každé z nich se někdo z nás najde.

Stručná charakteristika hry nevyznívá zrovna vesele, ale přesto je to komedie a její autor je v Austrálii nejoblíbenější dramatik, který plní pokladny všech divadel, protože zábavně píše o tom, co lidi právě zajímá.

Překlad: Pavel Krůta
Režie: Jiří Seydler
Scéna a kostýmy: Dana Hávová j. h.
Dramaturgie: Jana Pithartová
Inspice: Jiří Vojíř
Nápověda: Jana Voldánová

Osoby a obsazení:

Loren ... Petra Janečková
Gerry ... Martin Mňahončák
Dawn ... Lída Vlášková
Phylis ... Ludmila Mecerodová
Manny ... Josef Vrána
Mindy ... Markéta Stehlíková j. h.
Kel ... Michal Kašpar j. h.

Petro Janečková, URVI TO!

Petra Janečková v současné době zkouší hlavní roli v komedii Urvi to!. Nadneseně bychom mohli říci, že se názvem připravované komedie i řídí, neboť na nedávném Pardubickém divadelním plese „urvala“, co mohla. Se svým tanečním partnerem, náměstkem primátora Ing. Michalem Koláčkem vyhrála soutěž StárDance a hned poté byla na základě divácké ankety vyhlášena i nejoblíbenější herečkou Východočeského divadla za rok 2007!

Péťo, titul nejoblíbenější herečky sis z plesu odnesla už pošesté. Musí to být krásný pocit, je však stále stejný jako poprvé?
Krásný pocit to je, to máš naprostou pravdu. A stejné to určitě není. Vzpomínám si, že když jsem měla cenu přebírat poprvé, byla jsem tak nervózní, že mi to vše došlo až hluboce po předávání. A naopak letos jsem to málem prošvihla – šla jsem si vyzvednout cenu z tomboly a najednou slyším svoje jméno. Byla jsem hodně zmatená.

Kdybychom vedle sebe dali Cenu Thálie a tuto diváckou cenu, po které bys sáhla? Která by pro Tebe měla větší hodnotu?
Radečku, to je otázka, která si žádá jasnou odpověď. Divácká cena mě samozřejmě moc těší, ale neznám herce, kterého by Cena Thálie urazila. (smích)

Myslíš si, že by Ti Cena Thálie otevřela dveře do „velkého divadelního světa“ v Praze?
Nevím. Co si myslíš ty?

Péťo, nezlob mě! Chtěla bys vůbec opustit Pardubice, nebo jsi tady spokojená?
Jsem tady moc spokojená, takže nemám důvod nad něčím takovým přemýšlet. Ale slůvko „vůbec“ tvou otázku trochu vyhrocuje. Nemůžu říct, že k tomu nikdy nedojde.

Ve Východočeském divadle jsi již deset let. Jak bys těch deset let zhodnotila?
Je to v podstatě třetina mého života vyplněná krásnými rolemi, spoustou práce a samozřejmě i životních trampot.

Cítíš se tu už doma? Co pro Tebe vlastně znamená domov?
Domov pro mě znamená místo, kde se cítím dobře. Ano, cítím se tu doma, a to celých deset let.

Za Tvým letošním ocenění pravděpodobně stojí krásná role Lízy Doolittleové v My Fair Lady. Jak se v ní cítíš? Žádá si tato role i nějakou speciální přípravu? Musí být velmi náročné skloubit dohromady herectví, tanec i zpěv…
Líza je krásná herecká a pěvecká příležitost. Myslím, že tu hereckou část si užívám víc. Pěvecká vyžaduje pravidelná hlasová cvičení a někdy toho času až tak moc není, ale snažím se udržovat v kondici.

Asi bych při této příležitosti připomněl i roli Barbary v Bláznivých nůžkách, ve které musíš být stále ve střehu, být pohotová a schopná okamžité reakce a improvizace. Jak se Ti tato role hraje?
Je to zvláštní, ale i když je inscenace náročná právě z těch důvodů, které jsi vyjmenoval, naprosto si to vychutnávám, a dá se říct, že mě i nabíjí. Diváci reagují úžasně a svými dotazy nás mnohdy dost pobaví.

Už Tě někdy diváci vyvedli z míry, že jsi nevěděla, jak zareagovat?
Vyvedli, ale byla jsem statečná a nedala jsem to na sobě znát… Tedy doufám.

Již jsem zmiňoval komedii Urvi to!, ve které hraješ obchodnici s uměním. Ty máš k umění velmi blízko, teď tedy nemyslím k herectví, to je samozřejmé, ale vím, že i maluješ…
K výtvarnému umění blízko mám, jedna větev naší rodiny jsou samí výtvarníci, ale s tím mým malováním je to trochu nafouknutá bublina. Maluju ráda, ale, jak jsem už říkala, není čas. Možná na stará kolena, nebo až mě herectví přestane bavit.

Co jsi namalovala naposledy?
Muchomůrku do textu komedie Na letním bytě. (smích)

Pomineme-li Tvé umělecké vlohy, za zmínku stojí i Tvé matematické schopnosti. Jde nějak matematika a divadlo dohromady?
Jsem o tom přesvědčená. Součástí matematiky je i logika, a tu my herci používat musíme. Taky si můžu spočítat, kolik výstupů v dané hře mám… Vtip. (smích)

A teď intimnější otázka. Co soukromý život a divadlo?
Tak soukromý život nebo divadlo? Promiň, já vím. (smích) Stále zůstávám věrná své kočce Vickynce. Představ si, má třetí vlnu mrouskání – to dá zabrat!

Péťo, díky za rozhovor a přeju Ti, abys to mrouskání ustála a i v příštích letech „urvala“ všechno, co budeš chtít!

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 3/2008
foto Petr Moško