VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Josef Pejchal Do Pardubic se těším... Pardubický Romeo ve Skotsku Abeceda Josefa Pejchala

Z NETHOVORŮ... S Josefem Pejchalem o Hamletovi, ale nejen o něm Tři křížky... 

Josef Pejchal v roli průvodce


z inscenace Malované na skle
foto: Radovan Šťastný

NetHovory ... tentokrát s Josefem Pejchalem

Po delší době se virtuální divadelní pořad NetHovory na stránkách kulturního serveru www.scena.cz uskuteční opět z Pardubic. Za počítačovou klávesnici 17. prosince tentokrát usedne herec Josef Pejchal.
Pepa v současnosti, vlastně v posledních dvou letech, prožívá pracovně náročné období – Praze natáčí seriál Ordinace v růžové zahradě, který mu přinesl nevšední popularitu, a přitom stále hraje a zkouší v Pardubicích (nyní roly Ženicha, Kuchaře a ministra Husajna v Peeru Gyntovi).

Pepa se narodil 30. října 1979 v Českém Krumlově, po absolutoriu na Státní konzervatoři v Praze nastoupil do angažmá v Moravském divadle Olomouc, poté hrál v Černém divadle Jiřího Srnce a od roku 2003 je členem souboru Východočeského divadla.

Pepo, on-line rozhovor povedeme přes počítač. Řada umělců si příliš s moderní počítačovou technikou nerozumí. Jak jsi na tom Ty?
Počítač využívám ke své práci i zábavě skoro každý den. Sotva se však dá označit za moderní počítačovou techniku, ale já jsem spokojený. Určitě bych mohl počítačům lépe „rozumět“, ale svůj čas věnuji jiným, a věřím, že potřebnějším zájmům: svým blízkým a přátelům, sportu i odpočinku.

Díky roli doktora Suka v „Ordinaci“ Tě řada lidí na ulici poznává. Je to pořád příjemné? Užíváš si popularitu?
Pokud mne na ulici někdo pozná, může se jednat také o popularitu z nějakého představení a za tu jsem také velmi vděčný. Seriálový herec totiž nemá za svou práci, své herectví jinou odměnu, než je právě ta větší popularita – potlesk totiž sklízí kolegové-herci na jevištích.

Poslední dobou poskytuješ jeden rozhovor za druhým. Překvapí Tě vůbec ještě nějaká otázka?
Za každou otázkou se snažím vidět člověka, který se upřímně zajímá o mou práci a mé zájmy. Takovému člověku se snažím pravdivě a v rámci svých možností a hranic pootevřít své soukromí a pracovní plán. Celkem rychle, díky zvýšenému zájmu o rozhovor s mou osobou (respektive spíše jen s „MUDr. Adamem Sukem“), ale také poznávám hloupou otázku, která je bez jakéhokoliv zájmu o věc, jde spíše o formalitu, nudu, šeď. Na takové dotazy a tazatele, kteří vlastně nevědí, s kým a proč dělají vlastně rozhovor, odpovídám velmi nerad, protože je to vlastně ztráta času a takový luxus si dovolovat nechci a nebudu.

Nemrzí Tě, že díky vytíženosti v Praze Ti větší role na pardubickém jevišti utíkají?
Je pravda, že bych si, po delší době, velmi rád zahrál nějakou větší charakterní roli na jevišti, ale nechci si a ani si nebudu stěžovat. Na to nemám sebemenší právo. Vše přináší i odnáší své. Až toto „seriálové období“ skončí, stejně jako vše na světě má svůj začátek i konec, mám (nejen díky své víře) před sebou další období, na které se můžu bez starosti těšit! Ať už mě potká cokoliv a kdykoliv.

Od svého nástupu do Pardubic jsi však nazkoušel řádku pěkných rolí. Jaké se Ti zapsaly do srdce a proč?
Ano, opravdu jsem měl to štěstí, že jsem si mohl v Pardubicích zahrát mnoho krásných rolí, a také doufám, že mne ještě alespoň nějaké čekají. Kolik jich bylo a jaké byly pro mne těmi „srdečními“? Tak to si nevzpomenu, mám totiž velmi špatnou paměť! (smích)

Nedávno jsi namluvil Vieweghovu knihu Povídky o manželství a sexu. Jak se Ti líbí nápad převádět literární díla do audiopodoby?
To je také pravda. Na tuto krásnou práci mne přizval nejen divadelní a televizní režisér Jirka Seydler. Setkal jsem se, byť jen krátce, s krásnou a šikovnou kolegyní Andreou Elsnerovou a načetli jsme několik povídek O manželství a sexu od spisovatele Viewegha na 2CD, které mělo v minulém měsíci svůj křest. Nedávno jsem měl možnost zúčastnit se doprovodné akce, která byla spojená s uvedením tohoto nosiče na trh, na které jsem měl autogramiádu v Pardubicích a Hradci Králové. Jsem velmi rád, že zájem o načtené knihy (nejen o tu naši!) na moderní nosiče je stále velký a neustává, spíše naopak.

A co soukromý život? Máš na něj vůbec čas?
Tak to je těžké odpovědět. To je spíše otázka pro mé blízké, rodinu a přátele. Ale pokusím se odpovědět – snažím se! A to je asi to nejdůležitější, ne?! (smích)

Tolik snad jen pro inspiraci, dále je to už jen na Vás... Tak neváhejte, navštivte server www.scena.cz a ptejte se. Pepa se na Vaše dotazy již moc těší. Živý on line rozhovor se uskuteční v pondělí 17. prosince od 17.00 hodin.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 12/2007


Z NetHovorů s Josefem Pejchalem


Pepa Pejchal a tiskový mluvší divadla Radek Smetana
se při rozhovoru náramně bavili...

Ke konci prosince se z pardubického divadla uskutečnil internetový on-line rozhovor s Josefem Pejchalem. Pepa živě odpovídal na všetečné dotazy nejen neznámých „zvědavců“, do diskuse se zapojil i Pepův bratr Honza, který vtipně využil on-line rozhovor na domluvu vánočních svátků, čímž Pepu rozesmál a příjemně překvapil.

Kdo jste NetHovor na stránkách kulturního serveru www.scena.cz propásli, můžete si drobnou „ochutnávku“ přečíst právě teď…

ZŠ, gymnázium, konzervatoř... Jak to vlastně bylo s tvým herectvím na začátku?
Na začátku bylo moje narození a dál to už šlo ráz na ráz. Začínal jsem coby špuntík v Pašijových hrách a pohádkách, pak jsem chodil na dramaťák a následně zběhnul z gymnázia na konzervatoř.

Co vás nasměrovalo k herectví? Měli vaši rodiče něco společného s divadlem?
Moji rodiče občas do divadla zašli a maminka ve své době chtěla studovat divadelní vědu. Já sám jsem si cestu k divadlu hledal poněkud složitě, ale nelituji toho.

Jak se doma tvářili, když jsi byl přijat na konzervatoř?
No, bylo to velké překvapení, protože o přijímacích zkouškách nikdo z rodiny nevěděl. Vlastně se dozvěděli až mé rozhodnutí, že odejdu z gymnázia studovat v Praze herectví. Moc úsměvů u toho nebylo!

V roce 2005 jsi byl v Edinburghu a St. Andrews na mezinárodním divadelním festivalu – měl jsi také čas na cestování?
Ano, byl to krásný čas ve Skotsku. Trochu jsem si prohlédl městečka St. Andrews a Edinburgh, na větší cestování však bohužel nebyl čas. Stále jsme byli v divadle nebo v hotelu.

Hrál jsi v angličtině nebo ve skotském hantecu?
Pokoušel jsem se o obojí a navíc jsem přidal i slovenštinu. Snad mi rozuměl alespoň nějaký Slovák, když už ne Angličan nebo Skot.

Jak jsi se dostal do Ordinace?
Zúčastnil jsem se konkurzu, kde vybírali herce na roli MUDr. Adama Suka, a ten „prevít“ připadl na mě.

Už se cítíš jako seriálová hvězda?
Ani ne, obzvláště když jsem doma v rodině nebo s přáteli na fotbalovém hřišti. Tam jsem pořád stejný.

Máš ještě někdy před kamerou trému?
Před každou klapkou.

Nakolik jsou ti blízké muzikály?
Muzikál mám velmi rád, často si je pouštím nebo se na ně podívám, obzvláště mám rád Fantoma opery nebo Jesus Christ Superstar.

Co ja na muzikálu těžší – uhrát roli nebo ji uzpívat?
Moc hezká otázka! Zeptám se Petry Janečkové a Milana Němce, kteří jsou zkušenější muzikáloví herci i zpěváci, a pak snad dám dohromady odpověď.

Chtěl jsi jako malý být lékařem?
Ano, pokud bych nebyl hercem, určitě bych byl prezidentem lékařské komory a aspiroval na post ministra zdravotnictví.

Kdy jsi nejraději v divadle?
Po úspěšné premiéře v divadelním klubu s kolegy.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 2/2008



 Copyright © 2000-2023, VČD Pardubice.  Všechna práva vyhrazena.
 Východočeské divadlo Pardubice, U Divadla 50, 531 62 Pardubice, tel: 466 616 411
 e-mail: vcd@vcd.cz  •  další kontakty  •  správce webu

 Obchodní oddělení, vstupenky, předplatné - tel. 466 616 432, večerní pokladna - 466 616 430, e-mail: obchod@vcd.cz

 
FERMANLOGIN