Nejoblíbenější regionální herečkou je Lucie Štěpánková

Jak jistě víte, do finále v Minutě slávy pořadu Divadlo žije! České scény v České televizi se z našeho divadla dostali Lucie Štěpánková a Josef Pejchal. Divácké hlasování na internetové adrese www.divadlozije.cz bylo 29. října uzavřeno a k naší velké radosti se absolutní vítězkou ankety o nejoblíbenější regionální herečku stala právě Lucka Štěpánková.

Bohužel Pepa v celorepublikovém hlasování nezískal nejvyšší počet hlasů, ale i samotná účast ve finále je úspěchem. V mužské části ankety zvítězil Petr Mikeska z Městského divadla v Mladé Boleslavi.

Cena pořadu Divadlo žije! České scény spolu s finančním oceněním bude absolutním vítězům předána 1. prosince 2007 v přímém přenosu pořadu Noc s Andělem, ve kterém kromě Lucky uvidíte i ředitele VČD Petra Dohnala.

Lucko, určitě Tě výhra a podpora diváků potěšila. Jak se těšíš na živé vysílání pořadu Noc s Andělem?
Předně bych všem, kdo mi poslal hlas, chtěla moc poděkovat. Je to vážně hezký pocit vědět, že jsem tolika lidem stála za to, naťukat mé jméno na počítači. A z vysílání v televizi mám předně strach. Abych samou trémou dala dohromady kloudnou větu... A bude vůbec lidi zajímat, co tam nějaká Štěpánková povídá???

Od počátku této sezóny jsi členkou Divadla na Vinohradech. V průběhu minulé sezóny jsi však ještě hájila barvy našeho divadla, u nás stále dohráváš, a jak je vidět, pardubičtí příznivci Ti drží palce pořád. Nestýská se Ti už po Pardubicích?
Stýská. I když se ke mně na Vinohradech chovají hezky. „Doma“ se ale cítím pořád tady. Přece jen šest let je vztah zralý na manželství... Ale na druhou stranu svého rozhodnutí nelituju, člověka to posune dál, potká nové lidi. A to pěkné, co si v sobě chce zachovat, tam zůstane navždycky.

Pardubice byly Tvé první angažmá, ztvárnila jsi tady nespočet velkých i malých rolí. Které pro Tebe byly něčím zlomové?
Měla jsem tady v divadle štěstí na krásné role. Zlomové a nezapomenutelné byly pro mne všechny ty, do kterých jsem mohla vložit kus sebe, svého prožitku, lásky, bolesti... Takže určitě Ondina, Julie, Pastorkyně, teď Vojnarka, Millie v Maje.

Ještě nedávno jsi bydlela v Pardubicích. Nyní ses už ale i s Briketou přestěhovala do Prahy. Jak ses zabydlela?
Teprve jsme s pejskem ve fázi zabydlování a prozkoumávání terénu, ale našla jsem si v klidné, zelené části Smíchova garsonku a líbí se nám tam.

A co Vinohrady? V čem Tě můžeme vidět? A tušíš třeba, jaké role Tě v nejbližší době čekají?
Na Vinohradech teď budeme mít slavnostní premiéru ke stému výročí divadla. Je to inscenace Adina. Příběh Adiny Mandlové, kde mimo jiné, drž se, tančím a zpívám. A dál? Sama se nechám překvapit.

Jak Tě přijali herečtí kolegové? Jak se cítíš mezi hvězdami, které jsi ještě donedávna znala jen z televize?
Jsou opravdu všichni milí a vlastně mi sami s tím mým počátečním ostychem vůči nim pomohli. Zatím se rozkoukávám a je to vážně radost sledovat některé herce, jakým způsobem pracují na roli a nespokojují se sami se sebou. Herec by, myslím, neměl být nikdy spokojený.

Otevřely se Ti v Praze i cestičky třeba k filmu, televizi?
Dostala jsem nabídku na titulní postavu nově připravovaného seriálu. Jsem teď ve fázi jednání mezi produkcí a divadlem. Uvidíme, nechci to zakřiknout.

Blíží se Vánoce. Máš Vánoce ráda? Už máš nakoupené vánoční dárky, nebo nákupy necháváš na poslední chvíli?
S vánočním nakupováním mám problém. V tomhle období mě dárky shánět nebaví, protože nemám tu správnou vánoční náladu. A když přijde doba, kdy se chuť dostaví, ničí mě pro změnu davy a davy a davy v obchodech. Takže to spíš odsouvám, ale štve mě to. Člověk je spíš stresovaný, než aby si to užíval.

Strávíš Vánoce v klidu doma, nebo v Praze?
Doma. U maminky a tatínka. Po Štědrém dnu přijde sestra s rodinou, mají dvě úžasné dcery Terezku a Vendulku, a to je stejně nejkrásnější, sledovat dětské oči, které se nemůžou dočkat, co najdou pod stromečkem. Jééé, já se tak těším!

Dodržujete doma vánoční tradice?
Tradice jako takové ani moc nedodržujeme. Hlavně, že jsme spolu a máme se dobře. Chodíme s Briketou sáňkovat, pijeme domácí vaječný koňak, díváme se na pohádky, povídáme si u rozsvíceného stromečku, koulujeme se, jíme cukroví...

A co Silvestr? Dáváš si nějaké předsevzetí? Bilancuješ na konci roku?
Ani ne. Beru věci tak, jak jsou, a přehnané plány a předsevzetí si nedávám. Navíc mám jedno kouzelné zaříkávadlo „Zararaka“ a to dodává světlo mému žití. Ale funguje jen pro mě, každý si musí najít to své!

Lucko, přeji Ti v Praze úspěch, ale zároveň doufám, že na Pardubice nezanevřeš.

Radek Smetana (Divadelní zpravodaj 12/07)