Jiří Seydler – Jiří Šlupka Svěrák
JANÍK, HOJAHOJ, ZBOJNÍK!

Zahajovací zkouška: 11. prosince 2008 od 10 hodin
Technická zkouška: 5. ledna 2009
Premiéra: 17. ledna 2009 ve foyer Městského divadla

Komorní muzikálek v bezprostředním kontaktu s divákem ve foyer Městského divadla.

Jde o další, řadou diváků žádaný autorský projekt osvědčeného týmu. Bude navazovat na oblíbený muzikálek Mississippi Blues Ben. „Populárně naučná přednáška“, ilustrovaná stylizovanými hereckými výstupy a prokládaná podmanivým zpěvem Kristiny Jelínkové, Jiřího Kalužného a Šlupky Svěráka, bude tentokrát na zbojnické téma.

Režie: Jiří Seydler
Scéna: Vladimír Chmelař
Kostýmy: Tomáš Kypta j. h.
Dramaturgická spolupráce: Jana Pithartová j. h.

Hrají:
   Kristina Jelínková
   Jiří Kalužný
   Jiří Šlupka Svěrák j. h.

Inspice: Jiří Vojíř

Kde se vzal, tu se vzal – Janík, hojahoj, zbojník!

Naši herci Kristina Jelínková a Jiří Kalužný, domácí režisér Jiří Seydler a náš stálý milý host Jiří Šlupka Svěrák jsou, jak známo, členy jakési alternativní Akademie hudebních věd. Poté, co se vrátili z Ameriky, kde pátrali po stopách zakladatele blues, bájného Mississippi Blues Bena, se s vervou sobě vlastní pustili do zkoumání našeho hudebního folklóru. Své poznatky zveřejní poprvé 17. ledna v populárně naučné a názorně ilustrované přednášce, nazvané Janík, hojahoj, zbojník! A proto položím hlavnímu hybateli tohoto investigativního seskupení pár otázek přímo na tělo:

Proslýchá se, že slavný Mississippi Blues Ben a Janík jsou v jakémsi příbuzenském vztahu. Co je na tom pravdy?
To už to proniklo do veřejné šeptandy? Opravdu, naše teorie, že Mississippi Blues Ben má slováckou krev, se zřejmě potvrdí. To víš, Janík zbojník měl bujnou krev, a tak zanechal po sobě velké potomstvo. A to si hledalo v chudších letech uplatnění v cizině. Už nám zbývá pouze srovnat DNA obou velikánů. Po Blues Benovi zbylo velké množství lahví od bourbonu, takže u něj získat vzorek DNA bude snadné, ale s Janíkem máme menší problém: získali jsme – na naše inzeráty – patnáct Jankových dýmek a sedm zaručeně pravých oprátek. Uznáš jistě, že pravděpodobnost, že byl náš zbojník sběratelem fajfek se sebevražednými sklony oběšením, je celkem malá. Takže dej nám k vyřešení problému ještě nějaký čas.

Kde jste objevili první Janíkovu stopu?
Narazili jsme na několik historických nesrovnalostí, týkajících se obležení Vídně Turky. Podívali jsme se problému hlouběji na zub a zjistili, že to nebyl Turek, ale náš slovácký zbojník, kdo nejen oblehl vídeňský dvůr, ale po jeho dobytí ho i zalehl, načež devět měsíců poté císařský harém slehl a zbojnická krev se rozlila do celého světa. Pokrytecky kožená Vídeň se zastyděla a zfalšovala celou historii pohádkou o krvežíznivém Turkovi tak dokonale, že jsme tento námi objevený fakt do našeho pořadu ani nezařadili, aby z toho nevzniklo nějaké diplomatické nedorozumění.

Po dalších stopách se s tebou vydala stejně jako u Bena celá tvá Hudební akademie věd. Kudy všudy putovali vědci?
Sjezdili jsme prakticky celý svět. Nejdále nás falešná stopa zavedla až do Konga. Na jednom dobovém vyobrazení tančícího Janka s valaškou jsme zaznamenali několik podivných černých, chlupatých postav. V ústavu antropologie nám řekli, že to mohou být jedině opice – konkrétně gorilí samci. Až po jejich bedlivém pozorování jsme byli na základě srovnávací studie schopni dokázat, že nešlo o konžské gorily, ale o dobové zobrazení čertů. Vidíte, že lidová malba může ošálit i pravé vědce.

Necháte nás nahlédnout do seznamu použité literatury?
Bohužel. Většinu našich vědeckých materiálů vzala velká voda. Musíme tedy pracovat na bázi orální historie.

Učinili jste při svém pátrání nějaký překvapivý objev?
Myslím si, že naše bádání je prozatím silně nedoceněno, a doufám, že se to po uvedení naší přednášky obrátí. Takže ano – máme velké množství doslova objevů, ale nechte se překvapit.

Údělem vědců je ono sokratovské „vím, že nic nevím“. Dá se tedy předpokládat, že se po zveřejnění dosavadních výsledků své práce vydáte na další badatelskou pouť. Kam máte namířeno?
Máme namířeno znovu do Ameriky, protože na naší cestě za osudy Janka zbojníka, jsme v jedné prastaré salaši nalezli vyrytý nápis: „I was here. Buddy Holly.“ Zabývali jsme se trochu touto překvapivou skutečností a došlo nám, že slavný rokenrolový zpěvák nezahynul při leteckém neštěstí, jak se tehdejší novináři domnívali, ale že utekl ze světa slávy, drog a rokenrolu proto, aby se vydal po stopách svého předka – Janíka zbojníka.Vidíte tedy, že moderní populární hudba vychází z našich domácích kořenů. Přístě se tedy budeme zabývat rokenrolem.

Báječné! Moc se těším!

Jana Pithartová, Divadelní zpravodaj 1/2009