Grigorij Gorin – KRÁLOVSKÉ HRY

premiéra 20. – 21. října 2001, derniéra 25.3.2003

Historický příběh ze života anglického krále Jindřicha VIII. 

Slavný dramatik se ve své, podle kritiků nejlepší hře zaměřuje na jedno ze šesti známých manželství anglického krále Jindřicha VIII., a sice na vztah mladičké Anny Boleynové, která do manželství s králem vstupuje s nadějí, že pomůže změnit poměry v Anglii k lepšímu. Záhy ale končí na popravišti, Když sledujeme spolu s autorem její krátkou cestu, dozvíme se mnohé nejen o poměrech na anglickém dvoře v té době, ale také hodně o lásce a o tom, jakou šanci mají ideály mládí vydané všanc tvrdé a neprůhledné realitě světa dospělých v dávné Anglii stejně jako dnes.

Překlad: Růžena a Jiří Seydlerovi
Dramaturgie: Martin Fahrner
Scéna: Miloň Kališ j. h.
Kostýmy: Petr Zeman
Hudba: Jiří Šlupka Svěrák j. h.
Režie: Jiří Seydler

OSOBY A OBSAZENÍ:
Jindřich VIII., anglický král ... Jiří Kalužný
Thomas Boleyn, královský pokladní ... Petr Dohnal
Alžběta, jeho žena ... Romana Chvalová
Mary Boleynová, jeho dcera ... Kristina Jelínková
Anna Boleynová, jeho dcera ... Lucie Štěpánková
Norfolk, bratr Alžběty ... Jan Pilař
Percy, ženich Anny ... Tomáš Kolomazník
Jane Seymourová, dvorní dáma ... Michaela Frkalová / Petra Janečková
Wolsey, lord kardinál ... Jan Hyhlík
Cromwell, tajemník lorda kardinála ... Martin Mejzlík
Biskup Fisher ... Martin Hrubý
Thomas More ... Václav Dušek
Wyatt ... Pavel Novotný
Norris ... Pavel Doucek
Smiton ... Petr Brychta
Hospodářka ... Jiřina Jelenská / Dagmar Novotná
Sluha ... Alexandr Postler
Hudebníci ... Markéta Dvořáková nebo Mariana Stojanová, Jan Dvořák, Ondřej Koblížek j. h.

Umělecký dozor: J. Seydler, J. Kalužný

Inspice: Zuzana Šebková
Nápověda: Jana Voldánová

Otázky a odpovědi

Proč ses jakožto Anna Boleynová rozhodla pro Jindřicha?
Lucie Štěpánková: Protože... „dějiny se nedají vrátit zpět. A stavět se proti nim nemá smysl."

Co se Tobě jakožto Jindřichovi VIII. honí hlavou při pohledu do kolébky?
Jiří Kalužný: Jestli zápach šířící se po královském pokoji pochází od mého podělaného následníka trůnu anebo od mých stále podělaných poddaných.

Radek Smetana

GRIGORIJ IZRAILEVIČ GORIN

12. března 1940 – 15. června 2000

„Jako bývalý lékař vím, že je snadnější kterékoli nemoci předcházet, než ji léčit. Jako dramatik jsem přesvědčen, že divadlo dnes nemůže stát stranou problémů, které vzrušují svět." Vystudoval Vysokou školu lékařskou v Moskvě a několik let pracoval jako lékař záchranné služby. Jeho hry jsou tragikomedie. Dějinné události a procesy, které od věků vyustují do tragédií, nahlíží autor s humorným nadhledem filosofa a zároveň vědoucím a kritickým okem člověka své doby. Ale vždy má blíž k osvobozujícímu smíchu, než k moralitě, ze které se lidstvo ještě nikdy nepoučilo...

» další informace o Gorinovi

JINDŘICH VIII. TUDOR

28. června 1491 – 28. ledna 1547

Když v roce 1509 nastoupil na trůn, bylo mu osmnáct let. Byl to krásný atlet, znamenitý lučištník, uznávaný mistr tenisu a výborný jezdec, který během jednoho dne lovu dokázal unavit i deset koní. Miloval literaturu, theologickou i krásnou, psal a zhudebňoval verše, hrál božsky na loutnu. (Píseň, kterou v naší inscenaci okouzlí Annu, je skutečně z pera Jindřichova.) Už v dětství jevil nadprůměrnou inteligenci. Byl přítelem nových humanistů. A byl velmi zbožný. Jakkoli je to v rozporu s jeho krvavou a prostopášnickou pověstí, snažil se po celý život vyhovět všem úzkostem a obavám svého zcela středověkého svědomí.

Nedlouho po převzetí trůnu se na přání královské rady oženil s Kateřinou Aragonskou, dcerou španělského krále a vdovou po svém bratru Arturovi. Protože třetí kniha Mojžíšova zakazovala sňatek mezi švagrem a švagrovou, bylo třeba získat papežskou bullu a dokázat nenaplněnost jejího předchozího manželství. A právě tato skutečnost nabyla na důležitosti, když se Jindřich skutečně zamiloval, a to do mladičké a půvabné Anny Boleynové, a potřeboval se Kateřiny zbavit. Politické okolnosti byly jeho zájmu nakloněny, protože dynastie žádala královského syna, dědice trůnu, a Kateřina Aragonská porodila po mnoha potratech pouze dceru Marii (1519). Král se v duchu ptal, zda byl papežův souhlas s jeho sňatkem právoplatný a zda manželství s Kateřinou není prokleté. Po zemi se rozšířila zpráva, že krále trápí svědomí a že se bojí zůstat nelegitimně oddán. Kancléř Wolsey, který byl na královu žádost jmenován kardinálem a kterému na počátku své vlády svěřil Jindřich většinu pravomocí v řízení země, byl vyslán do Říma, aby záležitost projednal s papežským dvorem. Papež, který byl vždy v podobných panovnických záležitostech povolný, chtěl Jindřichovi vyhovět, ale na odpor se postavil tehdejší pán Říma, Karel V., synovec Kateřiny Aragonské. Papež vyslal do Anglie svého legáta Campeggia, který měl o záležitosti rozhodnout společně s Wolseym, ale Kateřina si vymohla, aby byl případ řešen přímo před papežským dvorem v Římě. To otřáslo Jindřichovou důvěrou v kardinála Wolseyho. Wolsey byl obviněn ze zrady za to, že ačkoli byl Angličan, přijal úřad papežského legáta a že soudil případy, které patřily před královský dvůr, u cizích tribunálů. Musel opustit všechny své statky a za to, že nebyl popraven, vděčil jen své nemoci. Na místě kancléře ho nahradil Thomas More.

Na radu církevního hodnostáře Thomase Cranmera se Jindřich začal o svém problému radit s význačnými theology na evropských universitách. Jako první mu vyšla vstříc Sorbonna, která nenáviděla Karla V., brzy se přidaly severoitalské university a Jindřich mohl zanedlouho předložit parlamentu posudky osmi učených společností, které dokazovaly, že manželství s jeho švagrovou Kateřinou je neplatné. Členy parlamentu pak požádal, aby o tom zpravili všechny provincie a aby patřičně vylíčili úzkost a výčitky svědomí, které král prožívá.

Anna Boleynová už nosila pod srdcem králova potomka a bylo třeba, aby se narodil jako manželské dítě. Mírný a povolný Thomas Cranmer byl jmenován canterburským arcibiskupem a v lednu roku 1533 krále tajně oddal. O velikonocích bylo manželství veřejně oznámeno, Anna korunována a Jindřich vyobcován z církve.

Radikální řešení roztržky s Římem poradil Jindřichovi Thomas Cromwell: církvi se nesmí ustupovat, ale je nutné si ji podrobit. Podle jeho návodu provedl Jindřich největší církevní reformu v dějinách, jejíž všechny kroky postupně schválil parlament a přijala je i řada duchovních. Všeobecnému přijetí reformy napomohlo rodící se vlastenectví Angličanů, které těžko snášelo cizí pravomoc a papežovo spojenectví se Španělskem a Francií. Velkou popularitu získalo zrušení církevních soudů a zabavení klášterního majetku. Řada kleriků přivítala církevní knihy v angličtině. Anglická církevní reforma byla tedy i projevem ostrovního a jazykového nacionalismu. Navíc, Jindřich byl váženým panovníkem.Vysocí kněží mu přiznali titul nejvyšší hlavy anglické církve a papeže začali nazývat římským biskupem. Královo první manželství prohlásili za neplatné a uložili všem poddaným přísahat, že věří v právoplatnost sňatku s Annou. Ti, kteří odmítli, byli mučeni a popravováni. U katova špalku skončili i kancléř Thomas More a vážený biskup John Fisher, kteří se odmítli zříci své katolické víry.

Jindřichova osobní, ale i politickými důvody opodstatněná potřeba rozvodu s Kateřinou přinesla zemi krvavou tragédii, ale také posílení národního sebevědomí Angličanů. Anna Boleynová však zklamala. Místo očekávaného dědice přivedla na svět dceru Alžbětu a vytouženého syna porodila mrtvého. Pak krále podvedla, i když možná jen proto, že nevěřila v jeho schopnost mít zdravého syna, a přitom nechtěla zklamat jeho naděje. Díky těmto přečinům stačila k jejímu odstranění katova sekyra. Několik dní po její popravě se Jindřich VIII. oženil s Janou Seymourovou, která mu později porodila vymodleného syna Eduarda (1537), ale sama při porodu zemřela. Cromwell Jindřichovi doporučil německou princeznu Annu Klevskou. Když se jako manželka znelíbila, bylo manželství rozvedeno a Cromwel popraven. Pátá Jindřichova žena Kateřina Howardová měla stejný osud jako Anna Boleynová a Jindřich se stihl oženit ještě s Kateřinou Parrovou.

Povědomí o Jindřichovi VIII. je spojeno s představou chladně odstraňovaných manželek a krvavé likvidace nepohodlných politiků. Zároveň je pravdou, že jeho vláda významně posílila národní svébytnost Anglie.

Paradoxním dovětkem samého počátku a důvodu krvavých procesů je, že nezplodil žádného významného panovníka mužského pohlaví. Jediný syn Eduard VI., kterého mu dala Jane Seymourová, nastoupil na trůn v deseti letech. V šestnácti letech zemřel, čímž zanikla mužská větev Tudorovců. Vlády se ujala jeho nevlastní sestra Marie I., dcera Kateřiny Aragonské, která se pokusila o rekatolizaci Anglie a popravou mnoha protestantů si získala přízvisko Krvavá (též Katolická). Po její smrti v roce 1558 se stala panovnicí Alžběta I., kterou k Jindřichovu zklamání namísto syna porodila Anna Boleynová a která byla po matčině popravě prohlášena za nelegitimní. A právě ona byla tou slavnou královnou, jež iniciovala jednu z nejvýznačnějších etap anglických dějin, zvanou alžbětinská epocha, která byla převratná v souvislostech vnitřní i zahraniční politiky a přinesla Anglii také velký rozkvět kultury, z něhož vzešel mimo jiné i velikán světového divadla William Shakespeare.

Podle Dějin Anglie André Mauroise