VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

fotogalerie  derniéra   William Shakespeare   VČD a Ceny Thálie 2003

 
 

Jiří Čapka jako židovský lichvář Shylock
foto M. Zahálka
 

Pavel Novtný
jako dóže benátský
foto M. Zahálka
 

Petra Janečková v roli Porcie, dámy z Belmontu
foto M. Zahálka
 

Josef Vrána v roli Antonia, kupce benátského
foto M. Zahálka

 

William Shakespeare – KUPEC BENÁTSKÝ

Premiéra 8. a 9. června 2002 na Zámecké scéně
Derniéra 5. května 2004 v Městském divadle

Chcete se na chvíli vcítit do anglických šlechticů žijících na výsluní doby královny Alžběty I.? Herci Východočeského divadla Vám takový zážitek umožní! Ve slunných letních dnech opustí sevřený prostor divadelního jeviště a budou hrát na nádvoří pardubického zámku pro Vás, tak jako shakespearovští herci v 16. století hrávali svým pánům a mecenášům v jejich honosných sídlech.
A co jiného vybrat pro iluzi aristokratické divadelní pohody, než právě hru velkého alžbětince Shakespeara, navíc odehrávající se v jeho oblíbené sluncem zalité Itálii. Kupec benátský je jedna z jeho nejslavnějších a nejpůvabnějších her, komedie s nádechem pohádky a exotiky, nejen o Židu Shylockovi, ale také o krásné urozené Porcii a neméně krásné neurozené Jessice, o princi aragonském a marockém, o benátských kavalírech… o tom, jak snadné je někoho urazit a jak těžké je potom dojít odpuštění… a samozřejmě o lásce. O té především.

Koncem roku 2002 byla inscenaci přenesena na jeviště nově zrekonstruované historické budovy VČD. Každý tak tedy měl možnost zopakovat si aristokratický zážitek v nově rekonstruovaném interiéru secesního divadla.

Překlad: Martin Hilský
Dramaturgie: Martin Fahrner
Scéna: Milan Čech j. h.
Kostýmy: Dana Hávová j. h.
Hudba: Daniel Fikejz
Režie: Michael Tarant j. h.

OSOBY A OBSAZENÍ:
Dóže benátský ... Pavel Novotný
Porcie, dáma z Belmontu ... Petra Janečková
Nerissa, její společnice ... Romana Chvalová
Princ marocký ... Radek Žák
Princ aragonský ... Zdeněk Rumpík
Antonio, kupec benátský ... Josef Vrána j. h.
Bassanio, jeho přítel ... Jiří Kalužný
Graziano ... Milan Němec
Lorenzo ... Martin Mejzlík
Salarino ... Tomáš Kolomazník
Solario ... Pavel Doucek
Saleria ... Michaela Frkalová
Shylock, židovský lichvář ... Jiří Čapka j. h.
Jessika, jeho dcera ... Lucie Štěpánková
Lancelot Gobbo ... Alexandr Postler
Starý Gobbo, jeho otec ... Jan Pilař
Tubal, židovský lichvář ... Jan Hyhlík
Tanečníci ... M. Vernerová, P. Jirsa
Benátská šlechta, stráže ... Pavel Konvalina, LiboStrašek, Petr Polák, Karel Izera, David Zíta, Kamil Hozák, Jiří Vojíř, Petr Moravanský
Muzikanti ... M. Dvořáková / M. Pitrová, M. Kovář/J. Zemen,
Z. Kudrnka / Pilný,
A. Šolta / J. Jung
Černoška ... Veronika Janková

Umělecký dozor: Josef Vrána
Inspice: Zuzana Šebková
Nápověda: Naďa Krůlová

Jiří Čapka byl za svůj výkon v této inscenaci nominován na Cenu Thálie za rok 2002


Před premiérou s dramaturgem

Dramaturga Martina Fahrnera jsem se zeptal: „Proč dramaturgie divadla vybrala z množství Shakespearových her právě Kupce benátského? Předurčila to možnost hrát na nádvoří zámku?“

Nepředurčila. Při volbě titulu do repertoáru musí dramaturgie divadla zohlednit velkou škálu požadavků. Začněme od tak povrchních, jako je fakt, že nemůžeme mít v jedné sezóně vedle sebe třeba jenom hry francouzské (anglické, ruské, americké, české), přestože by třeba i byly každá výborná a každá jiná. Každá kultura má svá specifika a všeho moc by se přejedlo, takže je dobré vše dobře navážit a mít vedle sebe tituly české, anglické, nebo třeba nějaký maďarský. Nebo musíme hledět i na to, aby byl vyvážený počet komediálních a dramatických titulů.

Pak se dostaneme k tomu, že nasadíme-li Tři mušketýry, kde je pouze několik ženských rolí, bude nám stát skoro celý dámský umělecký soubor, bude, bez skrupulí řečeno, bez práce, což nejde, není to správné, a tudíž ani možné, a my musíme, chceme a měli bychom jako protiváhu co nejdříve nasadit nějakou hru, kde budou příležitosti pro naše dámy.

Potom se dostaneme ještě dále a budeme uvažovat o tom, jestli máme pro takovou hru ideální představitele, to znamená, jestli když nasadíme Hamleta, budeme pak mít nějakého výtečného představitele Hamleta. Ještě lepší je ale uvažovat úplně obráceně a rovnou si říkat: ten a ten náš herec by příští rok byl skvělý v té a té roli, ta a ta herečka dozrává k tomu, že by byla výtečná v tom a tom... Takový šťastlivec by ale v chystané sezóně neměl hrát všechno a hned, jak mu něco přidělíme, musíme myslet také na ostatní, aby se měli na čem učit a dále vyvíjet.

Nakonec se dostaneme k tomu, že musíme vytipovat nějakého režiséra, který by pro takový titul zahořel, zamiloval se do něj a veškerou svou životní energii věnoval přípravě jeho zkoušení a následně samotnému zkoušení.

Takový režisér pak často pro hru opravdu zahoří, ale na poslední chvíli Vám sdělí, že má v příští sezóně volno jenom v lednu a únoru. Jenže jako z udělání i ostatní režiséři mají volno jenom v lednu a únoru a když se tohle vyřeší, přijde Vám budoucí představitel titulní role oznámit, že hodlá v příští sezóně nastoupit do jiného angažmá, nebo si splnit dávný sen a odcestovat na rok do Austrálie.

A tak se může stát, že máte dva měsíce na to, abyste vymysleli hru, která může být jedině francouzská (protože anglických, českých a italských už je naplánováno dost), musí v ní hrát hlavní roli slečna XY a pan YZ, protože ti jediní ještě v příští sezóně asi jinak nebudou mít hezkou roli, rozhodně by to neměla být komedie, protože ty už máme naplánované tři, ale tragédie, jenže ne z královského prostředí, protože tu už jednu naplánovanou máme a navíc byly dvě vloni. (A mělo by to být krásné, ale zas by tam nemělo být moc kostýmů a také výprava by měla být co nejjednodušší, protože tou dobou určitě budou přetížené dílny a nestihly by to do premiéry vyrobit.)

Tak nějak navíc pak ještě přemýšlíme, kterápak hra by zaujala dnešního diváka, co nasadit, aby to lidičky potěšilo v kontextu toho, co se právě děje u nás, doma i ve světě, jestlipak nějaká hra, která se dlouho nehrála, by dnes nebyla zase zajímavá a aktuální... a neodpustíme si to. Protože ještě tohle také musí být, aby to celé rozhodování bylo správné.

A do toho pak zavolá náš ředitel: Co takhle zkusit dát zase něco na zámek... Předvečer tříkrálový už se přece hraje dlouho. I Noc na Karlštějně už má své za sebou.

A my odpovídáme: „Vynasnažíme se.“

A nasadíme třeba Kupce benátského. Protože v tom okamžiku splňuje všechny shora uvedené důvody. Ano, dá se hrát na zámku, ale jak vidíte, není to předurčeno jenom tím.

Radek Smetana


Před „Kupcem“ s režisérem Michaelem Tarantem

Bude to skoro padesát let, co se naposledy hrál v Pardubicích Shakespearův Kupec benátský.

Vzhledem k tomu, že je to jedna z opravdu nejslavnějších Shakespearových her by se ta prodleva mohla zdát neúměrně dlouhá. Nenapadá Vás, čím by to mohlo být?

„Abych pravdu řekl, nenapadá, protože jsem tady celých těch padesát let nebyl a ani, vzhledem k mému věku, být nemohl, že? Tím pádem nemohu vědět, proč ten který dramaturg nebo umělecký šéf nenasadil právě tuhle krásnou hru. Ale mohu předpokládat, že to třeba bylo tím, že je to strukturou velmi složitá hra, výborná komedie s neuvěřitelně tragickými prvky, na kterou také musíte mít velmi rozehraný soubor, který by jí byl mocen. On tady totiž Shakespeare dokázal vytvořit až jakousi symfonickou skladbu pro orchestr složený z herců.“

Předpokládám, že když jste se uvolil u nás Kupce režírovat, jste přesvědčen, že u nás právě teď takový soubor máme. Ale protože některé věci člověk rád poslouchá, stejně se zeptám: je to tak?

„Ano. Myslím si, že je teď v Pardubickém souboru řada dobrých, velmi dobrých herců. A z vlastní píle dodám, že divadle teď jedou na plný plyn i ostatní složky, nejenom ta herecká.“

Všechny ty složky se určitě pěkně zapotí, až budou stát před úkolem zajistit představení Kupce na zámku. Nemáte vy osobně problém s tím, že se hra, kterou hodně lidí podvědomě považuje za drama, bude hrát pod širým nebem?

„Vůbec ne. Ale vůbec ne. Vždyť to napsal Shakespeare a ten všechno psal pro své vlastní divadlo, které hrál pod širým nebem! Samozřejmě je dnes jiná divadelní poetika, než za Shakespeara, ale ten posun beru spíš, než jako obtíž, jako zajímavý úkol, na který se těším, místo abych se ho obával.“

A až se bude na podzim inscenace přenášet do zrekonstruované budovy, bude to pro Vás další zajímavý problém.

„Už se těším. Vážně.“

Co je pro Vás osobně v tomhle textu, který může mít neuvěřitelné množství významů a výkladů, opravdu pro Vás osobně nejvíce zajímavé?

„Je to otázka tolerance. Myslím, že kdybychom pominuli všechna ostatní témata, která hra nabízí, už jenom pro tohle jedno by vždycky stálo za to ji hrát. Tolerance souvisí i s pokorou a obojí, tolerance i pokora jsou dnes a pravděpodobně i kdykoli jindy neuvěřitelně cenné a naneštěstí vzácné vlastnosti.“

To by mohl být hezký konec rozhovoru. Takže: děkuji za rozhovor.

„Rádo se stalo.“

Martin Fahrner


Kupec benátský naposledy

8. června 2002 večer silně pršelo. Je to sice skoro dva roky, ale pamatuji si to naprosto přesně a se mnou i všichni účinkující a diváci, kteří se sešli pěkně pod širým nebem na nádvoří pardubického zámku. Nebyl to nějaký deštíček, ale opravdový ceďák a já obdivoval herce, kteří po úmorném generálkovém týdnu v červnovém parnu museli snášet ještě tohle. Ještě víc jsem ale obdivoval diváky, zvláště ty bez deštníků, protože neodešel téměř nikdo. A doufal jsem, že zmoklá premiéra alespoň přinese pardubickému Kupci benátskému štěstí, stejně jako má nosit štěstí podle pověry zmoklým svatebčanům.

Kupec se nakonec dočkal třiceti šesti repríz, hrál se nejen na zámku, jevišti našeho divadla, na zámcích ve Zdechovicích a Rychnově nad Kněžnou, ale i na purkrabství Pražského hradu, a konečně na prknech Divadla na Vinohradech v rámci přehlídky České divadlo. Představitel Shylocka, hostující Jiří Čapka byl navržen téhož roku na Thálii za nejlepší mužský výkon roku. Thálie Jiřímu utekla opravdu o příslovečný chlup, protože hlasy byly ještě ve finále velmi nerozhodné a nakonec byl jen „o prsa“ poražen Martinem Stropnickým.

Snad tedy opravdu napršelo štěstí na inscenaci, se kterou jsme se rozloučili po téměř dvou letech 5. května v 18.00 na jevišti Městského divadla VČD.

Martin Fahrner



 Copyright © 2000-2020, VČD Pardubice.  Všechna práva vyhrazena.
 Východočeské divadlo Pardubice, U Divadla 50, 531 62 Pardubice, tel: 466 616 411
 e-mail: vcd@vcd.cz  •  další kontakty  •  správce webu

 Obchodní oddělení, vstupenky, předplatné - tel. 466 616 432, večerní pokladna - 466 616 430, e-mail: obchod@vcd.cz

 
FERMANLOGIN