VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

na programu  fotogalerie  Premiérova hudební CD  Obnovená premiéra

Od Lízy Doolittleové k paní Eynsford-Hillové  My Fair Lady už vládne zákulisí...

Eliza Doolittleová, profesor Higgins a plukovník Pickering opět v Pardubicích







foto Michal Klíma

Frederick Loewe – Alan Jay Lerner / MY FAIR LADY

Předávací porada kostýmů: 14. září 2006
Předávací porada scény: 26. září 2006
Zahajovací zkouška: 17. října 2006
Technická zkouška: 27. listopadu 2006
Premiéry: 9. a 10. prosince 2006
Obnovená premiéra: 28. září 2011
Derniéra: 30. prosince 2012

Rozezpívaný Pygmalion.

V současné době muzikály vznikají tak rychle, jako houby po dešti rostou. Málokdy ovšem dosahují špičkových hudebních i divadelních kvalit – tak skvělých muzikálů je ve světové dramatické literatuře jen několik. Jedním z nich je již půl století starý, ale „věčně zelený“ muzikálový nestor My Fair Lady, napsaný podle jedné z nejpodařenějších komedií na světě – Pygmaliona od G. B. Shawa. Autoři tohoto muzikálu se nesnažili vytvořit něco lepšího nebo jiného, než byla původní hra geniálního Shawa, „pouze“ strukturu již tehdy slavné hry zhutnili a protkali písněmi, které vtipnou zkratkou pohánějí děj nebo dokreslují postavy. Shawův příběh neutrpěl, břitký humor zůstal, originální téma nebylo okleštěno, a to vše se vzneslo na křídlech nádherných melodií. Příběh chudé pouliční květinářky Lízy Doolittleové, jejíž životní osudy se staly objektem sázky – tedy pouhou hříčkou – dvou zámožných a veskrze bezstarostných mužů, profesora Higginse a plukovníka Pickeringa, se rozlétl po světových jevištích rychleji než jeho věhlasná činoherní předloha a je oblíbený již přes padesát let. Byl označen za nejlepší muzikál století a jeho popularitu ještě posílila filmová podoba s vynikajícími herci Audrey Hepburnovou a Rexem Harissonem v hlavních rolích.

Překlad: Ota Ornest
Dramaturg: Jana Uherová j. h.
Scéna: Ivo Žídek j. h.
Kostýmy: Roman Šolc j. h.
Choreografie: Vlastimil Červ j. h.
Hudební nastudování: František Šterbák j. h.
Hudební provedení: Komorní filharmonie Pardubice
Dirigent: Leoš Svárovský

Režie: Petr Novotný j. h.

OSOBY A OBSAZENÍ:
  Henry Higgins: Jiří Kalužný
  Plukovník Pickering: Petr Dohnal
  Líza Doolitleová: Petra Janečková
  Alfred P. Doolitle: Zdeněk Rumpík
  Paní Pearsová: Dagmar Novotná
  Paní Higginsová: Zdena Bittlová
  Paní Eynsford-Hillová: Ludmila Mecerodová
  Freddy Eynsford-Hill: Milan Němec
  Paní Hopkinsová: Lída Vlášková
  Harry: Alexandr Postler
  Kuba: Jan Vocásek
  Zoltán Karpathy: Jan Musil
  Transylvánská královna: Ludmila Mecerodová
  Její choť: Radek Žák
  George, majitel výčepu: Jan Hyhlík
  Tři prodavači ovoce: Martin Chamer, Jan Vocásek a Petr Jirsa
  Dva zevlouni: Martin Chamer a Vladimír Chmelař
  Muž ze Selseye: Radek Žák
  Muž z Hoxtonu: Alexandr Postler
  Muž z periférie: Jan Vocásek
  Služka paní Higginsové: Kristina Jelínková
  Strážník: Jindřich Kratochvíl
  Květinářka: Martina Sikorová
  Dvě služky: Kristina Jelínková a Martina Sikorová
  Lokaj na velvyslanectví: Vladimír Chmelař
  Lordové a Lady, diplomaté, prodavači, muži a ženy z periférie: Zuzana Šebková,
     Lucie Ptáčková, Monika Němcová, Hana Kubinová, Michaela Novotná, Veronika
     Janková, Kateřina Jirásková, Lukáš Botta, Petr Červený, Michal Lavrovič, Jakub
     Semerád, Petr Štěpánek

Inspice: Jindřich Kratochvíl
Nápověda: Jana Voldánová


Od Lízy Doolittleové k paní Eynsford-Hillové

Lída Mecerodová na počátku září oslavila své „kulatiny“. I když je to vzhledem k dámě neslušné, dovolím si prozradit, že se jednalo o padesátku, za kterou se však stále půvabná herečka nemusí vůbec stydět!

Lído, neodpustím si otázku, jak to děláš, že vypadáš pořád tak skvěle?
Děkuju za poklonu. Já ale nedělám vůbec nic, tak si asi dokážeš představit, jak bych vypadala, kdybych ještě něco dělala. (smích)

Nyní se zkouší My Fair Lady, muzikálová podoba Pygmaliona. Ty sis Lízu Doolittleovou zahrála před třinácti lety v klasickém činoherním Pygmalionu. Jak na tu inscenaci vzpomínáš?
Vzpomínám často a ráda, protože herečka tak často nedostává takovou krásnou příležitost. Je to vděčná role, dodnes potkávám lidi, kteří mi říkají, že si na Pygmaliona pamatují a že se jim to představení líbilo. Ráda samozřejmě vzpomínám i na spolupráci s Františkem Němcem. Bohužel je to dávno, ale bylo to nádherný!

V připravovaném muzikálu bude Lízu hrát Petra Janečková, ale Ty také v obsazení nechybíš, tentokrát však v roli paní Eynsford-Hillové. S muzikálem máš v poslední době asi stejné zkušenosti jako s činohrou. Co je Ti osobně bližší – muzikál, nebo činohra?
Já jsem činoherečka, ale muzikály taky ráda hraju, i když v nich pro mě není až tolik příležitostí, protože jsou spíše pro mladší herce. Mou srdeční záležitostí je však samozřejmě činohra.

Narodila ses v Ivančicích u Brna, v Brně jsi vystudovala konzervatoř. Co Tě přivedlo do Pardubic? Byly Pardubice Tvé první angažmá?
Oslovil mě pan ředitel Bittl. Tehdy jsem i chtěla změnit angažmá, tak jsem to zkusila. Ale nikdy by mě nenapadlo, že tady zůstanu tak strašně dlouho. Před Pardubicemi jsem byla jen v Olomouci a v Českém Těšíně.

Ve Východočeském divadle jsi dvacet sedm let. Nepomyslela jsi někdy na změnu?
Když jsem byla mladší, tak jsem občas na změnu pomýšlela, ale vždycky to bylo složité, především vzhledem k soukromí. Nakonec z toho tedy nikdy nic nebylo.

Tvá dcera Anička divadlu také propadla a studuje divadelní vědu na FF UK v Praze. Vím, že jeden čas chtěla být herečkou, ale Ty jsi ji od herecké profese odrazovala jako ostatně většina rodičů-herců. Proč?
Protože herecký povolání je velká nejistota. Sice je to spojené s mnoha radostmi, ale na druhé straně i s trápením. Třeba když člověk není zrovna obsazován, nebo se nesejde s režisérem. Hlavně jde o určitou nesvobodu, člověk musí být pořád k dispozici, nemůže si plánovat práci sám, je závislý na dramaturgickém plánu a na obsazení.

Co Tě kromě divadla baví? Jak trávíš svůj volný čas?
Procházky po přírodě, knížky a v poslední době sudoku. To je pro mě taková relaxace, abych vypudila z hlavy ty špatný myšlenky.

Připadáš mi jako velmi klidný člověk. Existuje něco, co Tě dokáže opravdu „vytočit“?
Osobně si nemyslím, že jsem klidný člověk. Možná, že se umím tak ovládat, ale já jsem docela vzteklý člověk, někdy i hodně netrpělivý. Vytočit mě dokáže spousta věcí. Ale ze všeho nejvíc mě vytáčí nešetrné chování k přírodě. Každý o mně ví, že jsem takový zakuklený ekolog. Každý strom, který padne, obrečím, a že jich v poslední době ve městě padlo moc!

Co Ti naopak v současné době dělá radost?
Když se povede představení, když strávím hezký den v přírodě, když jsou doma všichni zdraví a samozřejmě i dcera, která zatím zdárně studuje, což musím hned zaťukat.
Lído, děkuji za rozhovor a přeji Ti hlavně zdraví, hodně zajímavých rolí, málo toho nepříjemného čekání a v neposlední řadě i méně padlých stromů.

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 11/2006


Říjen 2006 – My Fair Lady už vládne zákulisí...


Petra Janečková alias nová pardubická Líza Doolittleová korepetuje s Františkem Šterbákem již od září! (foto archiv VČD)


V krejčovně se šijí kostýmy podle návrhů výtvarníka Romana Šolce, a není jich opravdu málo... (foto archiv VČD)


Listopad 2006
Eliza Doolittleová, profesor Higgins a plukovník Pickering opět v Pardubicích




Petra Janečková

Během zkoušek na My Fair Lady jsem si povídala s panem režisérem Petrem Novotným a s hlavními protagonisty muzikálu, kterými tentokrát jsou Petra Janečková v roli Elizy Doolittleové, Jiří Kalužný jako Henry Higgins a Petr Dohnal, který ztvární plukovníka Pickeringa.

Když se připravuje dramaturgický plán, jsou tituly, které nabídne dramaturgie, jindy se realizují nápady hostujících režisérů. Jaká byla geneze My Fair Lady, kdo s tímto návrhem přišel, Ty jako režisér nebo naše divadlo?
Musím říct, že tentokrát to byl nápad pana ředitele Petra Dohnala a já jsem křičel tak dlouho do telefonu radostí, až řekl „tak teda jo“.

Když jsme se bavili o obsazení, tak si pamatuji, že sis byl okamžitě jist a vůbec jsi neváhal…
Naprosto. Tentokrát hned v zápětí s titulem přišlo obsazení. Pojmenovali jsme si, že chceme nasadit tento titul pro tyto lidi.

Ty se nepotkáváš s My Fair Lady poprvé, před časem jsi ji režíroval v Hudebním divadle v Karlíně. V čem bude tato inscenace jiná a v čem eventuálně podobná?
No, jednak jsem o jedenáct let dál, takže ať člověk chce, či nechce, dívá se na svět jinýma očima. Na hře mě z vnitřku zajímají jiná témata, než mě zajímala tenkrát. Ale zásadně to bude něco jiného, protože tehdy jsme to dělali ve velkém operetním domě, tady ve velkém činoherním divadle. Takže můžeme otevírat herecká témata, která se v operetě obvykle jenom naznačují nebo někdy dokonce takzvaně „padnou pod stůl“, tady se o ně můžeme opřít a můžeme je rozkrývat v jiných barvách.

V našem divadle hostuješ už víceméně pravidelně. Se souborem jsi nazkoušel muzikály Pokrevní bratry a Šumaře na střeše a nyní bude následovat My Fair Lady. Uvažoval jsi o tom, co budeš u nás dělat eventuálně dál? Máš nějaké téma, které Tě zajímá, a nebo to necháš náhodě?
Abych se přiznal, tak já už dávno nemám nějaké ústřední téma, jsem taková parma, která je těsně vedle proudu a lapá, co zrovna plave okolo. Jednak už taky nemám žádné sny, všechny jsem si splnil, pokud jsem nějaké měl. Mám moc rád, když mohu vykrádat cizí sny, když mi někdo něco nabídne, co chce udělat, a já se můžu „přiživit“ na jeho snu a pomůžu ho realizovat.

Titul My Fair Lady si dramaturgie nevybrala náhodou. Postava Elizy Doolittleové je jako šitá na míru Petře Janečkové nejen proto, že výborně zpívá, ale hlavně pro její dar komediálního herectví. Přestože se dalo očekávat, že tuto roli bude hrát, zeptala jsem se na její pocity, když se to dověděla…
Ona na začátku byla spíš otázka, jestli jsem schopna tu roli zazpívat, a já drze řekla, že ANO. No a teď, jak to zpívám čím dál tím častěji, tak bych skromně chtěla říct, že nevím, ale doufám, že to dopadne dobře.

Už zkoušíte pár týdnů, jaké je zkoušení?
S Petrem Novotným se vždy zkouší velmi dobře. Je to velmi hravé a inspirativní. Nejhorší na práci s ním však je, že když mu herec „upoceně“ nabídne dvě varianty řešení situace, on vždy z kapsy „ledabyle“ vytáhne třetí a samozřejmě nejlepší! (smích)

Jirko, jaká byla Tvá reakce, když ses dozvěděl, že budeš hrát a zpívat roli Henryho Higginse? Myslel jsem si, že se režisér zbláznil! Že je sebevrah!
Máš za sebou tři týdny zkoušení. Korepetuješ dva měsíce. Změnil se tvůj názor?
Nezměnil!

JaU, Divadelní zpravodaj 12/2006



 Copyright © 2000-2020, VČD Pardubice.  Všechna práva vyhrazena.
 Východočeské divadlo Pardubice, U Divadla 50, 531 62 Pardubice, tel: 466 616 411
 e-mail: vcd@vcd.cz  •  další kontakty  •  správce webu

 Obchodní oddělení, vstupenky, předplatné - tel. 466 616 432, večerní pokladna - 466 616 430, e-mail: obchod@vcd.cz

 
FERMANLOGIN