FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8)

Bláznivé nůžky PopRadek Smetanak na laguně Rychlé šípy Brýle Eltona Johna 1 + 2 = 6 Ondřej Pavelka Irena Poledníková (vpravo) s Lidmilo Mecerodovou Ruda – Ostravak

23. února 2008

Dnes Vás pobaví

Dnes bude o Vaši přízeň a o body odborné i studentské poroty bojovat pardubické želízko v ohni, detektivní komedie, kterou jistě nemusíme představovat, stačí jen říct: Bláznivé nůžky v hlavní roli především s Vámi, milí diváci!

A zítra Vás rozesměje

Neděle bude tak nabitá divadlem, že nebudete vědět, kam dřív skočit. Na Jevištní zkušebně Vás ve tři hodiny odpoledne opravdu rozesmějí Tři mušketýři plzeňského divadla Alfa. Tato festivalovými cenami ověnčená komedie není jenom pro děti, dokonce můžeme tvrdit, že zaujme spíš dospělé publikum.

V podvečer vypukne zábava na dvou scénách – na Hronovické v pět uvidíte Plný kapsy šutrů pražského divadla Rokoko s Radkem Holubem a Miroslavem Vladykou, zatímco ve čtvrt na šest v Divadle 29 Vás pražský soubor AQUALUNG vezme na Cestu kolem světa za 60 dní. Volným krokem pak můžete přejít do Městského divadla, kde se od půl osmé bude Dejvické divadlo z Prahy ucházet o titul Komedie roku 2007, nenechte si ujít jejich moderní grotesku s provokativním názvem Černá díra.

Ještě nemáte dost? Nu dobrá, v půl desáté večer Vám mladí herci z brněnského divadla Do Houslí ukáží, jak divadlo vidí oni. V čem? Aš naprší... a uschne. Tak se to jmenuje! Kde? Na Jevištní zkušebně!

Stalo se pátý den…

Dopoledne na Hronovické scéně zahráli mladí studenti Janáčkovy konzervatoře z Ostravy mladému publiku Goldoniho PopRadek Smetanak na laguně.

Ve stejnou dobu, ale v Městském divadle (a hned dvakrát) pobavili diváky Rychlé šípy brněnského Loutkového divadla Radost.

Odpoledne ožila i Jevištní zkušebna, fotbal i rokenrol – to byly témata grotesky Brýle Eltona Johna Komorní scény Aréna Ostrava.

Ohromný úspěch sklidili večer v Městském divadle herci Slováckého divadla z Uherského Hradiště za výtečnou bulvární komedii, vlastně dvě komedie v jedné, s matematickým názvem 1 + 2 =6.

Patronem uherskohradišťské komedie byl vedle bývalé dlouholeté herečky pardubického divadla Ireny Poledníkové, se kterou si můžete níže přečíst rozhovor, i herec Národního divadla v Praze Ondřej Pavelka.

Slovácké divadlo přijel podpořit také Ondřej Brzobohatý, který do komedie 1 + 2 = 6 skládal hudbu.

 

Finálový vtip Fórfestu

Květnová noc, matfyzák s matfyzačkou v parku na lavičce.
„Miláčku, myslíš na to co já?“
„Myslím…“
„A kolik ti to vyšlo?“

Náš finálový fór můžete ohodnotit na našich stránkách i na anketních lístcích v divadle.

 

„Do Slováckého divadla mě nalákali na roli babičky.“

Rozhovor s herečkou Irenou Poledníkovou
Kmotrou pátečního představení 1 + 2 = 6, se kterým na GRAND Festival smíchu přijeli herci z Uherského Hradiště, byla paní Irena Poledníková, která strávila v angažmá Východočeského divadla více než třicet let, během nichž si zahrála řadu rolí, o kterých sní každá herečka. Na svoje „pardubická léta“ vzpomíná paní Poledníková s neskrývaným dojetím.

V současnosti vás mohou diváci vidět na prknech Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Kdy jste se rozloučila s pardubickým divadlem?
Přestěhovala jsem se do Uherského Hradiště, když jsem odcházela do důchodu. V Hradišti mě ale oslovil ředitel Slováckého divadla Igor Stránský a hned mi dal nádhernou roli babičky, kterou si mě získal. Tady v Pardubicích jsem si takových rolí vůbec neužila, pořád jsem ještě hrála zralé ženy. (směje se) Teď už hraji maximálně ve dvou inscenacích ročně. Ráda si užívám klidu, starám se o svoje vnuky a kromě toho rozhodně nepatřím mezi herečky, co chtějí umřít na jevišti.

Během svého pardubického angažmá jste hrála spíše v komediích nebo i v jiných žánrech?
Zahrála jsem si snad všechno od Alžběty královny přes řadu rolí v Shakespearových hrách až k zpěvohrám a krásným komediím jako je Nebe na zemi, Charleyova teta a další. Měla jsem zkrátka to štěstí, že jsem nikdy v očích režisérů nebyla „šuplík“, typ jen na určité role. Už jen proto moc ráda vzpomínám na léta strávená v pardubickém divadle.

Na jakou roli vzpomínáte nejvíce? Kterou inscenaci jste měla nejraději?
Milovala jsem hru Roberta Bolta Ať žije královna, kde jsem hrála Alžbětu. Co se týče komedií, moc ráda jsem si zahrála ve hře Brouk v hlavě, který se tady v Pardubicích právě začíná zkoušet. Moc ráda vzpomínám na režiséra Balaďu, se kterým jsme dělali například Hamleta nebo Schillerovy Úklady a lásku. Ale jinak mám krásné vzpomínky téměř na všechno, v čem jsem v Pardubicích měla možnost hrát.

Dnešní představení, kterému jste byla kmotrou, mělo u pardubického publika obrovský úspěch. Diváci se smáli, až se za břicha popadali, a hereckých děkovaček bylo nespočet. Je inscenace 1 + 2 = 6 i v Uherském Hradišti tak úspěšná?
Ve Slováckém divadle je spousta skvělých inscenací, které herci hrají s obrovským nasazením a které diváci milují. 1 + 2 = 6 je jedna z nich. Pro herce je velmi důležité, když jde divák tak zvaně s nimi. Představení hodně získá, když se baví publikum. No a to pardubické bylo dnes opravdu skvělé.

az

Na stojáka v Pardubicách

Seskupení Komici s.r.o. a jejich one man show. Pětice protagonistů v podání hereček Lenka Vychodilová (Divadlo Sklep), Iva Pazderková (Divadlo Na Fidlovačce) a pánského zastoupení – Miloš Knor, Lukáš Pavlásek a Ruda – Ostravak. Jednotliví baviči, kdy každý je jinak „ulítlý“, pracují s odzbrojující lehkostí, vtipem a velkou spoluprácí diváků. Miloš Knor hned v úvodu pohotově zapracoval divadelní prostor do podoby horní a dolní sněmovny, přičemž ani zde se nepodařilo odhlasovat, jakým způsobem hlasovat. V zápětí patřila scéna Ostravakovi, který poučením publika o třech stupních potlesku si poznámkou, že třetí, nejvýraznější, bude patřit vždy jemu, zaručil nejznatelnější úspěch. Coby operní diva se představila Lenka Vychodilová, která pojala za nejdůležitější naučit diváky správnému smíchu rozpohybováním bránice, čehož pak všichni hojně užívali. Iva Pazderková (škoda, že měla pouze jeden výstup), se coby pravá blondýna na základě objevení mapy dostala do Pardubic, kde nevycházela z údivu nad „fakt hustým městem“, kde je perník na každém rohu. Lukáš Pavlásek v roli jednoduššího muže neurčitého věku v jedné ze scének představuje chytrého štamgasta „po hospodách večer nechodím, protože tam sedím už od oběda“. Na bohatém komickém večeru se podílela i dobrovolnice z řad publika, která si na závěr zasloužila Ostravakovo perníkové srdce.

hj