VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

fotogalerie  video premiérové momentky Derniéra

Zachráníte i vy svého Afričana?! Máte možnost v nové inscenaci režiséra Martina Glasera!














foto Petr Neubert

Ingrid Lausundová / BENEFICE aneb ZACHRAŇTE SVÉHO AFRIČANA

Zahajovací zkouška: 19. dubna 2011 v 9.00 hodin
Technická zkouška: 16. května 2011
Premiéra 27. května 2011 na Malé scéně ve dvoře
Derniéra 30. června 2012 od 18 hodin na Malé scéně ve dvoře

Nadšenci a skeptikové, komedie doopravdy.

Věříte beneficím a dobročinným akcím? A jak jsou na tom postavy současné německé komedie ze zákulisí dobročinné show? Jsou opravdu všichni zúčastnění hrdě přesvědčeni o smysluplnosti jimi připravované benefice na pomoc Africe? Skutečně všichni věří tomu, co říkají a na čem se podílejí? Kde se berou pochybnosti? Vždyť podpora chudších by snad měla být samozřejmá, ne? Co myslíte vy?! Jste spíše dobrodinci se srdcem na dlani, nebo skeptici? Mezi postavami naší komedie najdete spřízněné duše tak jako tak!

Můžete navštívit jakýkoli benefiční večer, ale jen u nás zažijete, jak podobná akce doopravdy vzniká. Při „zkoušce“ budete svědky mnoha komických situací. Ingrid Lausundová vytvořila tuto hru improvizačním způsobem spolu se svými herci. Sledujte, jak se do jejich rolí a postojů vžijí herci pardubičtí!

Překlad: Michal Kotrouš

Režie: Martin Glaser j. h.

Výprava: Tomáš Kypta j. h.
Dramaturgie: Zdeněk Janál

Osoby a obsazení:
   Paní Zdena ... Zdena Bittlová
   Kristina ... Kristina Jelínková
   Pan Zdeněk ... Zdeněk Rumpík
   Martin ... Martin Mejzlík
   Pepa ... Josef Pejchal

Inspice: Jiří Vojíř
Nápověda: Jana Voldánová


Derniéra:
Východočeské divadlo se o víkendu rozloučí se dvěma inscenacemi

Tento víkend pardubičtí herci odehrají poslední představení divadelní sezóny 2011/2012, zároveň se i rozloučí se dvěma inscenacemi ze současného repertoáru. Po těchto představeních divadelníky čeká ještě účast na festivalu Poláčkovo léto v Rychnově nad Kněžnou, kam zavítají s muzikálem Muž z kraje La Mancha a Čachtickou paní, a pak se už vydají na prázdniny…

V sobotu 30. června se na Malé scéně ve dvoře uskuteční derniéra komedie Benefice aneb Zachraňte svého Afričana, kterou pohostinsky režíroval umělecký šéf činohry Jihočeského divadla České Budějovice Martin Glaser, jenž ke spolupráci přizval Zdenu Bittlovou, Kristinu Jelínkovou, Zdeňka Rumpíka, Martina Mejzlíka a Josefa Pejchala. Inscenace měla premiéru 27. května 2011 a od té doby se hrála celkem třicetkrát.

Hra německé autorky Ingrid Lausundové zachycuje průběh herecké zkoušky na večerní benefiční akci, která by měla pomoci získat peníze na charitativní projekt – na postavení školy v Africe. Autorka k samotnému principu hry říká: „Benefice je hra, která úzce souvisí s reálným projektem v Africe. Z toho by měly profitovat oba projekty: divadelní hra tím, že se v ní přiostřují zásadní otázky po chování a (sebe)pojetí divadla, a reálný projekt, doufejme, získá z tohoto večera nějaké konkrétní peníze.“

Diváci v průběhu roku uvádění inscenace skutečně přispívali a do předposlední reprízy se celkem vybralo 24 189 Kč, obnos bude po derniéře odeslán charitativní organizaci Deutsch-Guineische Gesellschaft, která organizuje výstavbu školního areálu v jedné z nejchudších zemí světa – v Guineji Bissau.

Další derniéra se odehraje v neděli 1. července na vyhlídce Kunětické hory, kde diváci naposledy uvidí dobrodružnou parodii volně podle Jula Verna Tajemný hrad v Karpatech, kterou nazkoušel režisér Jiří Seydler. V nové verzi známého příběhu, kterou přímo pro pardubický soubor napsal dramaturg divadla Tomáš Syrovátka, hrají Miloslav Tichý, Jiří Kalužný, Martina Sikorová, Josef Vrána, hostující Ladislav Odrazil a mnoho dalších.

„Co jiného může patřit na zříceninu Kunětické hory než Tajemný hrad v Karpatech: je to komedie, parodie na slavnou knížku, kterou všichni známe, a my máme navíc možnost vycházet z našich místních reálií, což by byla škoda nevyužít,“ řekl před premiérou 4. června 2011 režisér Jiří Seydler, jenž se touto hrou po dvaceti letech loučil s pardubickým angažmá. Rodinná inscenace ze srdce země legend s neohroženým hrabětem Telekem, jeho světem protřelým sluhou Roczkem, krásnou pěvkyní Stillou, tajemným baronem Görtzem a šíleným vynálezcem Orfanikem dosáhla jednatřiceti repríz a hrála se nejen na Kunětické hoře, ale i v Městském divadle.

tisková zpráva 28. června 2012
Radek Smetana, tiskový mluvčí VČD


Zachráníte i vy svého Afričana?!
Máte možnost v nové inscenaci režiséra Martina Glasera!

Další premiérou na Malé scéně ve dvoře bude hra německé autorky Ingrid Lausundové Benefice aneb Zachraňte svého Afričana. Zachycuje průběh herecké zkoušky na večerní benefiční akci, která by měla pomoci získat peníze na charitativní projekt – na postavení školy v Africe. Autorka k samotnému principu hry poznamenává: „Benefice je hra, která úzce souvisí s reálným projektem v Africe. Z toho by měly profitovat oba projekty: divadelní hra tím, že se v ní přiostřují zásadní otázky po chování a (sebe)pojetí divadla, a reálný projekt, doufejme, získá z tohoto večera nějaké konkrétní peníze.“ Toto spojení divadelnosti a skutečného projektu je samozřejmě zajímavé i pro nás, inscenátory, a doufáme, že i pro vás, diváky. Zajímá nás, jestli věříte beneficím a dobročinným akcím, jestli je pro vás podpora chudších samozřejmá – jestli jste dobrodinci se srdcem na dlani, nebo skeptici. A ať se již přikloníte na jednu, či druhou stranu, mezi postavami této aktuální komedie najdete spřízněné duše. Zjistíte, jestli jsou opravdu všichni zúčastnění hrdě přesvědčeni o smysluplnosti jimi připravované akce, jestli skutečně věří všichni tomu, na čem se podílejí. Můžete tedy navštívit jakýkoli benefiční večer, ale jen u nás zažijete, jak podobná akce doopravdy vzniká. Ingrid Lausundová vytvořila tuto hru improvizačním způsobem spolu se svými herci. Sledujte, jak se do jejich rolí vžijí herci pardubičtí a vezmou jejich postoje za své! K tomu Zdeně Bittlové, Kristině Jelínkové, Zdeňku Rumpíkovi, Martinu Mejzlíkovi a Pepovi Pejchalovi bude napomáhat režisér MARTIN GLASER. Před začátkem zkoušení jsem mu položil několik otázek, aby nám prozradil kupříkladu svůj osobní pohled na dobročinné akce.

V Pardubicích jsi již několikrát režíroval (Na letním bytě, Princezna se zlatou hvězdou na čele, Muž sedmi sester). S jakými pocity se sem opět po čase vracíš?

Mám pocit vítaného hosta a to je velmi milé a zároveň zavazující. Jsem rád, že se nám společně po čase povedlo najít nejen vhodný termín pro mé hostování, ale hlavně výborný titul v podobě Benefice.

Pracoval jsi v Pardubicích zatím vždy na velké scéně. Jak se těšíš na Malou scénu ve dvoře? Máš jako režisér rád studiové prostory?

Režírovat ve studiu je pro mne slast. Mám zkušenost, že práce na studiových inscenacích bývá mnohem nabitější, koncentrovanější. Záleží samozřejmě na dobré volbě textu a správném obsazení lidí, kteří na sebe slyší, a zároveň je mezi nimi správné tvůrčí napětí. V poslední době jsem režíroval hlavně větší projekty, třeba operního Otella nebo Shakespearova Macbetha na otáčivém hledišti v Českém Krumlově, v komorním prostoru jsem pracoval naposledy asi tak před pěti lety, takže se na Benefici vysloveně těším.

Naše hra se zabývá benefiční akcí pro charitativní projekt – na postavení školy v Africe. Jaký je vůbec tvůj vztah k charitativním akcím? A konkrétně k podobným sbírkám na podporu chudých oblastí, jako je například Guinea-Bissau, kde jen některé děti zatím mohou chodit do školy?

Každá dobře míněná pomoc bližnímu (i když žije stovky kilometrů daleko) má smysl. Jistě se dá vždycky najít spoustu důvodů k relativizaci hodnoty jakékoliv pomoci, ale primární je dobrá vůle a otevřené srdce. To bychom zpochybňovat neměli.

V případě podpory tak vzdálených oblastí se nabízí protiargument, jestli bychom neměli spíše podporovat potřebné přímo v naší zemi. Je to jen alibismus, nebo se také spíše kloníš k domácím sbírkám? Co vůbec může člověka vést k podpoře něčeho, co je mu vlastně tolik vzdálené?

To je nesmírně složitá otázka. Z jistého ohledu je lepší pomáhat lidem u nás doma, potřebných jsou bohužel i v Čechách tisíce. Na druhou stranu si jen zřídka uvědomujeme, že máme obrovské štěstí, protože jsme se narodili na jedno z nejlepších míst na téhle planetě. Valná většina z nás neví, co je skutečná bída a hlavně co je skutečná válka. I ti nejchudší Češi mají nazbyt něco, co by v nejubožejších částech světa bylo vnímáno skoro jako bohatství.

V Benefici některé z postav o smysluplnosti podobných projektů pochybují. Pochybuješ někdy také?

Ano, ale spíš u domácích sbírek. Myslím takové ty pouliční, kdy mám pomáhat třeba výměnou za nevkusného plyšáčka. Frekvence podobných oslovení na ulici je v poslední době taková, že ve mně občas ti lidé budí spíš pocit nedůvěry než chuť pomoci.

Předmětem hry je zkouška na benefiční večer, celá se odehrává na divadelní zkušebně a je tedy pohledem do divadelního zákulisí. Je pro tebe tento zákulisní pohled na herce lákavý? A zajímá tě více různost pohledů na smysluplnost charitativních akcí, nebo právě tento aspekt herecké zkoušky, oscilace na hraně reality a divadla?

Tohle jsou dvě vrstvy hry, obě velmi zajímavé a ve hře Benefice dokonce i velmi zábavné. Ale pod nimi se skrývá ještě mnohem víc vzrušující rovina celé hry, která se týká lidské morálky obecně. A to je téma, které mne v poslední době zajímá nejvíc a většina her, které jsem režíroval, se týká právě jí.

Ingrid Lausundová vytvořila tuto hru improvizacemi spolu se svými herci. Už jsi někdy podobným způsobem pracoval a co by tě na podobné inscenační práci lákalo? Necháváš rád herce na zkouškách improvizovat?

Tu zkušenost nemám, tedy pokud jde o ryzí improvizaci. Ani mi to není vlastní, potřebuju do každého zkoušení vstoupit s jasnou a přesnou představou cíle, do kterého společnou práci směřuji. Zároveň jsem ale stále ve střehu, abych nepropásl jediný impuls, který herci během zkoušek nabídnou a který mou výchozí představu rozvíjí, zdokonaluje, povyšuje. Mám ambici takový impuls vrátit zpět, ale zas rozvinutý, vylepšený, povýšený. To je zkoušení, které mne baví, protože nejlepší je vždycky společná hra.

Pro naši inscenaci jsme zvolili velmi pestré a možná zdánlivě nesourodé obsazení. Co tě na této skvadře herců přitahuje?

Já bych to takhle nepojmenoval. Myslím, že je to obsazení velmi vyvážené. Každý z obsazených herců má velmi výrazný herecký styl. Věřím, že když se na jevišti sejde pět výrazných hereckých osobností, můžou společně dané téma rozeznít mnohem zajímavěji, než když hru hraje generačně spřízněná skupina. Podstatná je samozřejmě souhra a vzájemné naladění, to bude jeden z hlavních úkolů celého zkoušení – společně se sladit ve prospěch tématu hry.

Při obsazení došlo k zajímavému posunu u postavy, kterou hraje Zdena Bittlová (Paní Zdena). Z původní hry spíše vyplývá, že je určena pro mladou herečku. Jak bys popsal důvody, které k této změně vedly?

Jsem si jistý, že to díky paní Bittlové bude mnohem plastičtější a hlubší postava, než by se z textu hry mohlo zdát. Navíc to rozšíření generačního spektra je velmi důležité i kvůli výkladu hry.

Jihočeské divadlo, ve kterém jsi uměleckým šéfem, se v poslední době výrazně profiluje jako divadlo současné dramatiky. Co tě na ní láká a z jakého důvodu ji případně upřednostňuješ?

Současní autoři reflektují svět kolem nás přímo a razantně. To mne baví a zajímá. Nemám rád divadlo jako muzeum, ve kterém se bez větších diskusí spoléhá na tzv. divadelní konvence, na to, že se to tak zkrátka dělá a všichni to víme a nějak to společně vydržíme, i kdyby to byla stokrát nuda k nepřečkání. Najít klíč k interpretaci klasických textů je hrozně obtížné, pokud z nich zároveň nechci udělat kůlničku na dříví. A to já nechci, protože si uvědomuju jejich krásu a velikost. Takže pokud si nejsem jistý, že ten klíč k nim mám, věnuju se raději současné dramatice, do které se mi vstupuje líp.

Současná dramatika je samozřejmě široký pojem. Jaký směr konkrétně tě nejvíce zajímá? A jakému typu her se dle tvého názoru nejvíce aktuálně daří?

V Čechách se asi nejvíc daří tragikomediím. Nejlíp vyhovují naší mentalitě. My se z nějakých důvodů potřebujeme smát i u těch nejvážnějších věcí. A pokud jsou traktovány bez humoru, tak se u toho ošíváme, nevěříme tomu, máme tendenci to buď shodit, nebo sklouzneme k banalitě a sentimentu.

Benefice je hra německého původu. Jaký máš vztah konkrétně k dramatice německé?

Mě nezajímá provenience, ale kvalita. Ale v německy mluvících zemích vzniká takové množství textů, že je mezi nimi logicky mnohem víc kvalitnějších věcí než u nás. Němců a Rakušanů je zkrátka víc a hlavně vnímají jinak roli kulturních institucí. Pro ně je to nezbytnost, pro nás třešnička na dortu. Oni očekávají, že divadlo bude řešit nějaké zásadní téma, my se chceme v divadle hlavně bavit. S tím souvisí, že oni své dramatiky všemožně podporují, my máme tendenci se na ně dívat skrz prsty, protože nejsou tak dobří jako světová špička, s níž je automaticky poměřujeme. Pak se nemůžeme divit, že tady pořádný dramatik s šancí třeba na evropský úspěch asi nevyroste.

Byl jsi nedávno na studijní cestě v Berlíně. Co tě tam nejvíce zaujalo a co z toho bys mohl využít i při své režijní práci právě na Benefici?

Obrovský nárok, který na sebe němečtí divadelníci kladou. Intelektuální, emocionální i řemeslný.

Zdeněk Janál, Divadelní zpravodaj 5/2011



 Copyright © 2000-2020, VČD Pardubice.  Všechna práva vyhrazena.
 Východočeské divadlo Pardubice, U Divadla 50, 531 62 Pardubice, tel: 466 616 411
 e-mail: vcd@vcd.cz  •  další kontakty  •  správce webu

 Obchodní oddělení, vstupenky, předplatné - tel. 466 616 432, večerní pokladna - 466 616 430, e-mail: obchod@vcd.cz

 
FERMANLOGIN