VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

fotogalerie panorama  Generálkové fotostřípky Derniéra

Tajemný hrad v Karpatech pohledem nových hereckých tvář










foto Radovan Šťastný

Jules Verne / TAJEMNÝ HRAD V KARPATECH

Předávací porada: 5. dubna 2011 v 9.30 hodin
Zahajovací zkouška: v úterý 19. dubna 2011 v 9.30 hodin
Technická zkouška: 23. května 2011 na Kunětické hoře
Veřejná generální zkouška: 3. června 2011 na Kunětické hoře
Premiéry: 4. a 5. června 2011 od 20.30 hodin na Kunětické hoře

Akce na Kunětické hoře jsou pořádány pod záštitou primátorky města Pardubic MUDr. Štěpánky Fraňkové.

Podivíni z Drákulova kraje v dobrodružné parodii, volně podle Jula Verna.

Na naší planetě jsou místa tajemná a lidé ještě tajemnější. Jules Verne zasadil svůj dobrodružný román do Karpat, my přímo do srdce země legend – do kraje Drákulova. Právě sem zavítá na své cestě svéráznou východní Evropou hrabě Telek a na své pouti potká řadu podivínů a ještě více překážek a záhad. Tou největší bude hrad v Karpatech a jeho záhadní obyvatelé, jejichž tajemství přijdou na kloub Vernovi světoznámí dobrodruzi – tentokrát s typicky českým humorem, v parodickém duchu a s operní árií na rtech. Zdánlivě neohrožený hrabě Telek, jeho světem protřelý sluha Roczko, krásná pěvkyně Stilla a její karpatská dvojnice Stáza, tajemný baron Görtz a šílený vynálezce Orfanik, to jsou jen hlavní postavy komediálního panoptika, které od června 2011 ožívá na Kunětické hoře a následně na jevišti Městského divadla.

Režie: Jiří Seydler
Hudba: Jiří Šlupka Svěrák

Scéna a kostýmy: Marta Rozskopfová j. h.
Filmové dotáčky a loutky: Tomáš Volkmer j. h.
Dramatizace a dramaturgie: Tomáš Syrovátka

OSOBY A OBSAZENÍ:
   Telek ... Miloslav Tichý
   Roczko ... Jiří Kalužný
   Görtz ... Josef Vrána
   Orfanik ... Ladislav Odrazil j. h.
   Starosta ... Václav Dušek
   Učitel ... Petr Dohnal
   Doktor ... Alexandr Postler
   Lesník ... Jan Musil
   Adjutant ... Radek Žák
   Kramář ... Petr Borovec j. h.
   Stáza a Stilla ... Martina Sikorová
   Stilla – altistka ... Anežka Rusevová j. h.
   Učitelová ... Lída Mecerodová
   Doktorová ... Jindra Janoušková
   Ovčák ... Pavel Novotný

Inspice: Martina Mejzlíková
Nápověda: Naďa Krůlová


Derniéra:
Východočeské divadlo se o víkendu rozloučí se dvěma inscenacemi

Tento víkend pardubičtí herci odehrají poslední představení divadelní sezóny 2011/2012, zároveň se i rozloučí se dvěma inscenacemi ze současného repertoáru. Po těchto představeních divadelníky čeká ještě účast na festivalu Poláčkovo léto v Rychnově nad Kněžnou, kam zavítají s muzikálem Muž z kraje La Mancha a Čachtickou paní, a pak se už vydají na prázdniny…

V sobotu 30. června se na Malé scéně ve dvoře uskuteční derniéra komedie Benefice aneb Zachraňte svého Afričana, kterou pohostinsky režíroval umělecký šéf činohry Jihočeského divadla České Budějovice Martin Glaser, jenž ke spolupráci přizval Zdenu Bittlovou, Kristinu Jelínkovou, Zdeňka Rumpíka, Martina Mejzlíka a Josefa Pejchala. Inscenace měla premiéru 27. května 2011 a od té doby se hrála celkem třicetkrát.

Hra německé autorky Ingrid Lausundové zachycuje průběh herecké zkoušky na večerní benefiční akci, která by měla pomoci získat peníze na charitativní projekt – na postavení školy v Africe. Autorka k samotnému principu hry říká: „Benefice je hra, která úzce souvisí s reálným projektem v Africe. Z toho by měly profitovat oba projekty: divadelní hra tím, že se v ní přiostřují zásadní otázky po chování a (sebe)pojetí divadla, a reálný projekt, doufejme, získá z tohoto večera nějaké konkrétní peníze.“

Diváci v průběhu roku uvádění inscenace skutečně přispívali a do předposlední reprízy se celkem vybralo 24 189 Kč, obnos bude po derniéře odeslán charitativní organizaci Deutsch-Guineische Gesellschaft, která organizuje výstavbu školního areálu v jedné z nejchudších zemí světa – v Guineji Bissau.

Další derniéra se odehraje v neděli 1. července na vyhlídce Kunětické hory, kde diváci naposledy uvidí dobrodružnou parodii volně podle Jula Verna Tajemný hrad v Karpatech, kterou nazkoušel režisér Jiří Seydler. V nové verzi známého příběhu, kterou přímo pro pardubický soubor napsal dramaturg divadla Tomáš Syrovátka, hrají Miloslav Tichý, Jiří Kalužný, Martina Sikorová, Josef Vrána, hostující Ladislav Odrazil a mnoho dalších.

„Co jiného může patřit na zříceninu Kunětické hory než Tajemný hrad v Karpatech: je to komedie, parodie na slavnou knížku, kterou všichni známe, a my máme navíc možnost vycházet z našich místních reálií, což by byla škoda nevyužít,“ řekl před premiérou 4. června 2011 režisér Jiří Seydler, jenž se touto hrou po dvaceti letech loučil s pardubickým angažmá. Rodinná inscenace ze srdce země legend s neohroženým hrabětem Telekem, jeho světem protřelým sluhou Roczkem, krásnou pěvkyní Stillou, tajemným baronem Görtzem a šíleným vynálezcem Orfanikem dosáhla jednatřiceti repríz a hrála se nejen na Kunětické hoře, ale i v Městském divadle.

tisková zpráva 28. června 2012
Radek Smetana, tiskový mluvčí VČD


Tajemný hrad v Karpatech pohledem nových hereckých tváří


Petr Borovec

Konec sezóny je vždy impulsem podněcujícím divadla k tomu, aby se poohlédla po nových zajímavých tvářích. Zvlášť, když poslední premiérou sezóny je náročná exteriérová inscenace jako Tajemný hrad v Karpatech, který uvedeme 4. června na Kunětické hoře. Nové herecké tváře, kterým jsme nabídli příležitost a které chceme vyzkoušet, jsou celkem tři, dva pánové a jedna slečna. Nejprve jsme všechny tři poprosili o krátkou vizitku:

PETRA BOROVCE jsme objevili na DAMU, kde se mimo jiné setkal s těmito profesory: Jana Hlaváčová, Ladislav Mrkvička, Jan Šťastný, Regina Szymiková, Jakub Korčák, Jana Kudláčková, Jan Burian, Lukáš Hlavica, Petr Pachl… Zaujal nás jako zcela nechlapecký, „nestudentský“ Patron Fortunato v Goldoniho Poprasku na laguně. Kromě školních zkušeností má na svém kontě např. i malou roli v Národním divadle, kde v režii Michala Dočekala hraje Kadeta v Cyranovi z Bergeracu. Hrál na Letních shakespearovských slavnostech roli Dvojníka v Komedii omylů (režie Ivan Rajmont), objevil se v několika školních filmech studentů FAMU. Podle vlastních slov ho významně ovlivnilo setkání s Olegem Tabakovem, Ivanem Trojanem, Martinem Hubou… V Tajemném hradu v Karpatech dostal roli Kramáře, který však spíše krade, než obchoduje…


Anežka Rusevová

Šíleným vynálezcem Orfanikem bude v naší inscenaci pětadvacetiletý LADISLAV ODRAZIL, který brzy zakončí brněnskou JAMU. Kromě rolí ve školním Studiu Marta (Jaro v Rinkeho Café Umbero, Tuzenbach ve Třech sestrách, Hrabě Šarm v Gombrowiczově Operetě atd.) se objevil i v inscenaci Husy na provázku Gottland. Má zkušenosti i s pouličním divadlem. Váží si setkání s osobnostmi, jako jsou Teresa Nawrot (někdejší studentka divadelního reformátora Jerzyho Grotowského), Grigorij Lifanov či – už Petrem Borovcem zmiňovaný – Oleg Tabakov.

Nakonec si necháváme mladou dámu, ANEŽKU RUSEVOVOU. I ona má kromě DAMU také zahraniční zkušenost, a to dokonce z ročního studia v Berlíně na Hochschule für Schauspielkunst Ernst Busch. Letos na jaře zde navíc hostovala v divadle Ballhaus Ost ve hře Hotel Hollywood, kterou si napsala sama režisérka Agathe Chion. Během zkoušení opery Káťa Kabanová se v Národním divadle setkala také s americkým režisérem Robertem Wilsonem a během zimy nazkoušela projekt na Nové scéně Třicátá Marinina láska v režii Viktorie Čermákové. Ocitla se již i před kamerou, když ji režisér Ivan Pokorný obsadil do Kriminálky Anděl a do filmu Doktor pro zvláštní případy. Pokud jde o exteriérové divadlo, tak právě to ji jako osmiletou přilákalo k herectví, když se v Českém Krumlově zamilovala do Shakespearovy Bouře. Na Kunětické hoře se stane důležitou součástí venkovních představení v roli zpěvačky Stilly – altistky (na vysvětlenou – v inscenaci se objeví také Stilla – sopranistka, ale víc nebudeme prozrazovat).


Ladislav Odrazil

Zajímalo nás, s jakými ideály přichází mladí herci do divadelní praxe, nebo zda jsou již přes své mládí spíše otrlí či snad dokonce pesimističtí. V jednom se jejich odpovědi shodují, chtějí především hrát. „Pro mladého herce a jeho vývoj není nic horšího než koukat do zdi a čekat na nějakou velkou šanci.“ (Petr Borovec). Ladislav Odrazil se rozpovídal víc: „Když jsem nastupoval na školu, neměl jsem žádné ideály. Vůbec jsem netušil, co od studia činoherního herectví mohu čekat, hlavně pod vedením ruské pedagožky Oxany Smilkové, o které se toho hodně traduje. Říkalo se toho hodně, ne všechno je pravda. Byl to dril. Nebýt úžasného kolektivu, který mě v nejhorším podržel, dávno bych se školou skončil. Ale nějaké zaměření a mou myšlenku herectví jsem si vybudoval až během studia. Je to soucit k lidem.“ A pokud jde o rozčarování, všichni tuší, že nějaké přijde: „Za dobu studia jsem se v oboru setkal s různými lidmi, kteří měli různé chování, různý přístup k práci, různé názory, ale nikdy jsem se nepřistihnul, že bych byl překvapený nebo vyvedený z míry. Ale vím, že mě to ještě čeká…“ (Petr Borovec)

Společnou zkušeností všech je malý zájem ze strany divadel o absolventy herectví, kterých z vysokých škol i konzervatoří vychází každý rok mnohem více než v minulosti a s uplatněním to proto mají objektivně velmi těžké, bez ohledu na svou kvalitu! Za všechny to vyjádřila Anežka Rusevová: „Což o to, ideály by byly – a jaké…! Jen ta jejich realizace zatím pokulhává. Myslím, že jednou z deziluzí je, že škola se o svého absolventa už dále nepostará a je jen na vás, na jaké štěstí, případně konexe člověk narazí. Takže hodit do vody a plav… Možnost konkursů, jako je to v zahraničí, je u nás spíše výjimečná. Myslím, že problémem je tolik každoročně nově vycházejících herců, které divadla nemohou pojmout, a nedostatek financí, a to vede – z mých vlastních zkušeností – k nezájmu uměleckých šéfů o nově přicházející herce a absolventy. Na mých loňských asi 20 dopisů s prosbou a žádostí o angažmá mi odpověděli dva: že děkují… Takže zatím nejhorší pocit je sedět doma a čekat na telefon…“

Nabídka angažmá na oblasti, tedy mimo Prahu, proto pro dnešní absolventy nepředstavuje zklamání nebo dilema, ale spíš příležitost. Na otázku, do jakých divadel se touží dostat většina spolužáků, odpovídá Petr Borovec: „Do těch, kde budou hrát, hrát a hrát. Dilema Praha versus oblast, já nevím… Nikdy jsem to moc neřešil. Samozřejmě, když už mimo Prahu, tak nejlépe někam poblíž. Přece jenom spousta příležitostí přichází odtud (film a možnost přivydělat si…). Ale oblastní divadla já osobně považuji za lepší start. Čímž rozhodně neříkám, že by oblast měla nižší kvalitu, podmínky nebo nároky než divadla pražská.“ O něco náročnější kritéria na divadla klade brněnský Ladislav Odrazil: „Každý se chce dostat do divadla majícího nějakou ideu, která se odráží na inscenacích, což je např. brněnské HaDivadlo, pražské Komedie a Dlouhá, Aréna Ostrava. Bohužel každý to štěstí nemá. Ale i když se dostane jinam, chce sám sdělovat svou ideu skrze své postavy.“

Ze všech tří herců je cítit první nutný předpoklad pro poctivé herectví – pokora. Zeptali jsme se jich, jak se dívají na náročnost naší inscenace, která chce publiku kromě herectví nabídnout také množství vizuálních efektů, což samozřejmě zvyšuje atraktivitu pro diváky, ale také náročnost zkoušek i nervozitu účinkujících, kteří musí počítat i s nevyzpytatelností techniky. Všichni však svou odpovědí směřovali k úvahám o vlastní zodpovědnosti, výjimkou nebyla ani odpověď Petra Borovce: „Co se týče zkoušení, trpělivý jsem v tomhle ohledu dostatečně. Dostal jsem nějakou příležitost a mou prioritou je momentálně nezklamat lidi, kteří mi ji dali (vedení divadla, režisér, herci), a hlavně nezklamat sám sebe (občas se to povedlo).“ Všichni přemýšlí především o svých rolích jako například Ladislav Odrazil: „Mou postavu Orfanika si hodně lidí bude představovat tak, jak ji viděli ve filmu. Hrál ji Rudolf Hrušínský. Bojím se srovnávání. Chci té postavě dát něco víc, zatím nevím co, ale pokusím se. On byl ve filmu opravdu skvělý.“ Film však rozhodně režisér ani herci kopírovat nebudou, ostatně Petr Borovec ho viděl „hodně dáááávno“, Anežka Rusevová zatím vůbec. Pokud jde o žánr parodie, v němž se naše inscenace bude pohybovat, milovníkovi Belmonda či bratří Coenů Petru Borovcovi připomíná např. film Adéla ještě nevečeřela. „Parodie, jako žánr, patří svým způsobem mezi mé oblíbené, akorát se musí dělat s lehkostí a nadsázkou,“ říká Ladislav Odrazil. A mně nezbývá než dodat za režii a dramaturgii, že se snažíme dát nejen našim nejmladším hercům, ale celému obsazení prostor k tomu, aby Tajemný hrad v Karpatech byl právě takový – tedy hravý, překvapující a nápaditý.

Tomáš Syrovátka, Divadelní zpravodaj 6/2011



 Copyright © 2000-2020, VČD Pardubice.  Všechna práva vyhrazena.
 Východočeské divadlo Pardubice, U Divadla 50, 531 62 Pardubice, tel: 466 616 411
 e-mail: vcd@vcd.cz  •  další kontakty  •  správce webu

 Obchodní oddělení, vstupenky, předplatné - tel. 466 616 432, večerní pokladna - 466 616 430, e-mail: obchod@vcd.cz

 
FERMANLOGIN