VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

na programu fotogalerie video panorama Kishon je poklad říká režisér premiéra


















foto Jiří Sejkora

Ephraim Kishon
LIŠKA V KURNÍKU aneb PAN MINISTR V KMÍNOVICÍCH

Předávací porada: 13. 12. 2010 v 10.00 hodin
Zahajovací zkouška: ve středu 12. ledna 2011 v 10.00 hod.
Technická zkouška: v pondělí 14. února 2011
Premiéry: 26. a 27. února 2011 v 19.00 hodin v Městském divadle v Pardubicích
Derniéra 24. dubna 2012


Jak to dopadne, když se někam zavede dřív politika než „elektrika“. Tak nějak by se dal v krátkosti parafrázovat námět knížky světoznámého satirika Ephraima Kishona, jejíž dramatizace vznikla přímo pro pardubické divadlo a jeho herce. Příběh se odehrává v zapadlé vesnici Kmínovice, kam přijíždí na ozdravný pobyt do vytoužené oázy klidu stárnoucí politik Arnitz Dulniker. Jeho vášeň pro politiku mu však nedá spát, a tak se rozhodne, že ve vesničce, která funguje od věků tak nějak přirozeně sama sebou, uspořádá volby a všechno, co s nimi souvisí. A tak si představte, že byste žili v ráji a najednou u vás doma někdo zaklepal a řekl: „Dobrý den, já jsem vynalezl daně.“  No, ať už budou úmysly pana ministra Dulnikera jakékoliv, ti, kteří se podle něj začnou řídit, to nebudou mít lehké… Satira musí být doma vždy tam, kde se hraje. A jestliže ve staré dobré Anglii mají své „Jistě, pane ministře“, my budeme mít vždy blíž k hospodské facce a rvačce – jako u Lady nebo ve Stroupežnického Našich furiantech. Takže, jak se na dobrou satiru sluší: Padni, komu padni…

Dramatizace: Martin Tichý a Tomáš Syrovátka

Režie: Martin Tichý j. h.

Scéna: Hynek Dřízhal j. h.
Kostýmy: Tereza Venclová j. h.
Hudba: David Smečka
Dramaturgie: Tomáš Syrovátka

OSOBY A OBSAZENÍ:
   Arnitz Dulniker ... Zdeněk Rumpík
   Gula ... Dagmar Novotná
   Zev ... Jan Musil
   Švec Zemach Gurevič ... Martin Mejzlík
   Ševcova žena Ráchel ... Lída Vlášková
   Dvora, jejich dcera ... Petra Tenorová
   Holič Salman Hasidov ... Petr Dohnal
   Hasidovka – holičova žena ... Romana Chvalová
   Hostinský Elifas Hermanovič ... Pavel Novotný
   Malka, jeho žena ... Ludmila Mecerodová
   Košerák Jakob Sfaradi ... Ladislav Špiner
   Krejčí Ofer Kish ... Alexandr Postler
   Míša, pasák krav a velitel policie ... Radek Žák
   Lékař, reportér ... Jan Hyhlík
   Řidič, reportér ... Miloslav Tichý

Inspice: Jiří Vojíř
Nápověda: Naďa Krůlová


Kishon je poklad
rozhovor s režisérem komedie Liška v kurníku


Režisér Martin Tichý na předávací poradě scény a kostýmů Lišky v kurníku s kostýmní
výtvarnicí Terezou Venclovou a dramaturgem Tomášem Syrovátkou. foto archiv VČD

Už 26. února 2011 bude mít českou premiéru komedie s trochu záhadným názvem Liška v kurníku. O čem bude, napoví více podtitul „Pan ministr v Kmínovicích“ či slogan „Jak to dopadne, když se někam zavede dřív politika než elektrika“. Autorem sloganu je režisér inscenace MARTIN TICHÝ. Náš rozhovor by vám měl přiblížit nejen jeho samotného, ale především chystanou komedii, která čerpá svůj námět ze satirické knížky skvělého a světoznámého humoristy Ephraima Kishona a jejíž scénář vznikal přímo pro pardubické divadlo a jeho hercům takříkajíc „na tělo“…

Když začínalo naše divadelní namlouvání, nabízel jsem ti postupně několik textů. Proč ses nakonec rozhodl právě pro Kishonovu Lišku v kurníku?
Kishon je zapomenutý poklad. Skvělý humorista, který se zase tak moc nehraje a v době dnešních televizních legrací zmizel z centra zájmu. A tak jsem rád, že jsme ho zase objevili.

Na tvé režijní kariéře – můžu-li použít takové ošklivě ambiciózně znějící slovo, které nesouzní s tvou povahou – je zvláštní, že ses divadlu věnoval souběžně se svým hlavním zaměstnáním v reklamní agentuře. Bylo hodně obtížné obě práce skloubit dohromady? Případně – dala ti zkušenost z komerční sféry něco užitečného pro umělecký svět?
V něčem jsou si tyto světy podobné. Člověk v nich pracuje s nápady a koncepty, má své diváky. Skloubit to šlo jednoduše. Vzal jsem si dovolenou, popřípadě jsem zkoušel o víkendech a přes týden chodil do práce.

I přesto, že jsi režíroval třeba jen jednu inscenaci ročně (přičemž běžné jsou tak čtyři), stačil sis připsat už poměrně hodně prestižních cen. Můžeš se pochlubit, které to byly a za co?
Možná to je tím, že jsem jich dělal tak málo. Člověk má čas o tom více přemýšlet. Nebo v tom byly jen dobré nápady, shoda šťastných okolností. Letos, kdy budu dělat čtyři inscenace, už to asi tak slavné nebude. A potom i divadlo se mění a s ním i pohled na to, jaké divadlo je dobré a jaké ne. Z cen je nejzajímavější asi cena MAX Pražského festivalu německého jazyka za nejlepší inscenaci německého textu v České republice a cena Erik za nejlepší loutkovou inscenaci sezóny v České republice.

Pod Liškou v kurníku jsi podepsaný nejen jako režisér, ale také jako dramatizátor. Tvá první autorská zkušenost to ale není, že?
Ano. Získal jsem Cenu Alfréda Radoka za původní hru Kvartýr, třikrát jsem byl ve finálové desítce. Pak jsem podle Sbírky eskymáckých příběhů napsal pro divadlo Alfa v Plzni pohádku O chlapci, který vrátil lidem slunce.

Od září loňského roku ses rozhodl opustit zázemí pevného zaměstnání a vydat se pouze na „volnou nohu“, věnovat se soustavně divadlu. Co tě k tomu vedlo? A jaké režie si ještě v letošní sezóně připíšeš nebo sis už připsal?
Už jsem cítil, že mi práce v reklamní agentuře nic nedává. Chtěl jsem vyzkoušet, jaké to je být na „volné noze“, než budu zase o deset let starší. Pak bych si to možná vyčítal, že jsem to nezkusil. Zdá se mi to živější a dobrodružnější. Člověk toho víc zažije. Zatím jsem v Naivním divadle Liberec režíroval pohádku Prodaný smích. Do konce sezóny mě čeká režie pro dospělé v libereckém divadle F. X. Šaldy a režie slavnostního zahájení mezinárodního festivalu animovaných filmů Anifest v Teplicích. Doufám, že už nic víc.

Vím, že jako divadelní divák jsi poměrně náročný a osloví tě pouze inscenace, které jsou něčím výjimečné. Jaké nároky podle tebe musí splňovat divadelní inscenace, aby tě zaujala?
To je těžké. Ale měla by mít nějaký nápad, a je jedno, jestli ve výběru autora, herce, v nezvyklém řešení scény nebo ve zvláštním pojetí hraní. Ideální je, když má živé téma a odkrývá něco, co běžně nevidíme.

Které divadelní režiséry nebo soubory považuješ za svou inspiraci nebo vzor?
Inspirací je pro mě třeba Jiří Pokorný, ale také Jan Antonín Pitínský nebo Divadlo Komedie, jakkoliv se to může zdát daleko od sebe. Z ciziny berlínská Schaubühne a Thomas Ostermeier.

Jaké jsou tvé dosavadní zkušenosti s Východočeským divadlem, našimi inscenacemi, kolegy z různých profesí?
Jsem teprve na začátku zkoušení, proto je ještě ideální. Na začátku je všechno skvělé, není totiž co zkazit.

Liška v kurníku je komedie satirická. Kromě humoru má tedy ambici se také vyjádřit k naší společnosti a ke světu kolem nás. Které téma cítíš jako hlavní?
Hlavním tématem je pro mě asi zničení dobrých mezilidských vztahů politikou a neschopnost lidí rozeznat, jak jsou manipulováni. Součástí tématu je ale i to, že se tomu můžeme zasmát, jinak by to taková legrace nebyla. Satira je dobrá i v tom, že nás učí dívat se na věci z nadhledu, ke kterému je někdy obtížné se dostat.

Mohou diváci čekat konvenční inscenaci, nebo bys jim rád přichystal nějaké pozitivní překvapení, něco, na co třeba v naší ostatní produkci nejsou úplně zvyklí?
Nevím, co na to říci. I konvenční inscenace může být dobrá. Věřím, že představení bude mít svůj styl, který bude od ostatních kusů odlišný. Doufám, že to bude živější, hravější a také výtvarnější, přestože jde o komedii.

Ve scénáři je řada humorných míst. Které situace nakonec vyvolají smích diváků, je většinou nevyzpytatelné. Má zkušenost říká, že publikum se často směje jinde než my inscenátoři. Nicméně, kdybys měl jako pozvánku popsat jednu situaci, která tě při čtení nebo psaní pobavila asi nejvíc, můžeš ji prozradit?
No, kdybychom se smáli vždycky jinde než diváci, napadá mě otázka, jestli by se diváci vůbec zasmáli. Věříme, že se od diváků tolik typologicky nelišíme. Chodíme přece po dvou a jíme příborem. Nějaká vtipná ukázka? Tak třeba: Prozatímní starosta Kmínovic si z obecních daní postaví kurník a při výslechu si vymyslí neuvěřitelnou historku o trpaslíkovi, který mu to prý přikázal. Na otázku, jestli má nějaký hmatatelný důkaz, že to, co říká, je pravda, s klidem odpoví: „Samozřejmě. Každej si přece může na můj novej kurník šáhnout.“

Tomáš Syrovátka, Divadelní zpravodaj 2/2011



 Copyright © 2000-2020, VČD Pardubice.  Všechna práva vyhrazena.
 Východočeské divadlo Pardubice, U Divadla 50, 531 62 Pardubice, tel: 466 616 411
 e-mail: vcd@vcd.cz  •  další kontakty  •  správce webu

 Obchodní oddělení, vstupenky, předplatné - tel. 466 616 432, večerní pokladna - 466 616 430, e-mail: obchod@vcd.cz

 
FERMANLOGIN