FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y  (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8)

Adéla ještě nevečeřela Slovácké divadlo Uherské Hradiště STALO SE ČTVRTÝ  DEN   Od půl páté se v Divadle 29 kradlo! Herci Západočeského divadla z Chebu se v originálním představení Práskni do bot snažili ukrást paletu dlaždic, u čehož se publikum náramně bavilo. Čtvrteční večer patřil Mladé Boleslavi. O příjemnou atmosféru se už před představením postarali sami mladoboleslavští herci… Soutěžní komedii uváděli Láďa Špiner a Petra Janečková, kteří na jevišti přivítali milého hosta, zpěváka a televizního dramaturga Aleše Ulma. Komedie Muži v offsidu trvala sice tři hodiny, ale v hledišti se nenudil vůbec nikdo, naopak salvy smíchu střídaly potlesky na otevřené scéně. Zasloužené pivko Oty Jiráka po představení! V „Mužích“ se dosyta vyblbnul výborný Martin Zbrožek, o kterého byl na rautu největší zájem novinářů. Petra Emilka Nakládalová

pátek 6. března 2009

Dnes soutěží

Hororový muzikál Adéla ještě nevečeřela. Jestli si herci Slováckého divadla do Uherského Hradiště opět odvezou cenu Komedie diváků, nebo získají cenu nejvyšší, to ještě nevíme, ale určitě se do „boje“ pustí zase naplno! Připravte tedy své bránice na pořádný nápor!

A zítra vás pobaví

Pokud máte rádi pohybové divadlo, zavítejte o půl šesté do Divadla 29, kde vás příjemně pobaví taneční groteska Miluj mě. Čeká vás černý humor a sladká, potící se těla tanečníků, jejichž srdce hoří l.á.s.k.o.u.

Od sedmi v Městském divadle pokračuje soutěžní klání, do kterého se tentokrát zapojí herci pražského Rokoka. Gogolova klasická fraška Hráči o vášnivých karetních hráčích vás určitě zaujme a rozesměje, ale i překvapí.

Vás otrlejší bychom ještě o půl deváté večer chtěli pozvat na Hronovickou scénu, kde vás z všedního života vytrhne punková psychoreality show Fucking Generation aneb Zbavme se svých patosů a hymen. Soubor L. S. Věk ji popisuje slovy: „Pivo, vodka, pivo, pivo, pivo – taky kafe a čaj. Málo spaní. Nástroje hudební. Generační loutková zpověď, v hlavní roli toaletní papír.“ Lákavé, že?

---

S Alešem Ulmem nejen o divadle

Včera proběhl čtvrtý den GRAND Festivalu smíchu, večer v Městském divadle soutěžila mladoboleslavská komedie Muži v offsidu, jejímž kmotrem byl zpěvák, scénárista a šéfdramaturg redakce zábavy ČT Aleš Ulm, kterého se nám povedlo vyzpovídat…

 

Aleš Ulm

Fandíte nějakému fotbalovému mužstvu?
Ne, vůbec ne. Já se dívám na fotbal jen na evropskou ligu či na český národní tým, ale ne na českou domácí ligu.

Máte raději komedie, či vážnější žánry?
Přiznám se, že asi radši komedie, ale od všeho něco, někdy potřebujete tohle jindy tohle, se žánry je to podobné.

Co by podle vás v komedii nemělo chybět?
Humor především. Mám rád anglický černý humor a klasickým českým také nepohrdnu. Uznávám i alternativní humor.

Vaše oblíbená česká komedie…
Filmových je spousta, třeba Marečku, podejte mi pero, mám rád moc věci, ve kterých hrál Menšík. Wericha mám rád, i když ten ve filmech moc nebyl, ten brilantně zvládal jak komedie tak tragédie.

Zazpíváte si ještě někdy?
Zazpívám si, ale jen když jsem sám.

ld – hn

---

O sportu a Ondřeji Havelkovi

Po velmi úspěšném představení mladoboleslavského souboru jsem se zeptala několika hlavních hrdinů, můžů v offsidu (a jedné ženy): Jaký je váš vztah ke sportu? Jak se vám pracovalo s panem režisérem Ondřejem Havelkou?

Martin Šefelín Hrubý (bývalý člen souboru VČD) se při první otázce rozesmál: Můj vztah ke sportu je celkem kladný, ale musím přiznat, že v poslední době na něj nemám moc čas, i když se snažím! Teď v zimě jezdím o víkendech na lyže, v létě hraju tenis a jezdím na bruslích, ale protože jsem skoro každý večer v divadle, na sport nezbývá tolik času, kolik bych chtěl. Ale pokud to jde, snažím se s tím tělíčkem něco dělat.

S Ondřejem byla výborná práce, protože je to moc fajn člověk a jako režisér ví, co chce. I když to zkoušení bylo svým způsobem zvláštní, protože Ondřej používal metody, na které nejsme od ostatních režisérů zvyklí. Ale spolupráce s ním byla skvělá a pro mě určitě přínosná.

Petra Emilka Nakládalová: Nejdřív jsem byla absolutní sportovní antitalent, ale pak jsem se dostala na JAMU a tam jsem byla k jistým druhům sportu přinucena. Teď musím říct, že mám sport strašně ráda a nedokážu si bez něj svůj život představit. Ale teda tím nemyslím fotbal!

Ondřej Havelka má trošku jiné režijní metody než ostatní režiséři. Například vyžadoval, abychom neustále byli na zkouškách všichni. Ale spolupráce s ním byla pro mě velmi přínosná, Ondřej je náročný a to je dobře.

Vojtěch Eman Havelka: Velice kladný. Jsem sportovní fanatik, až je to na škodu a mám s tím docela problémy (smích). Hraju hokej, chytám amatérskou pražskou ligu, miluju formule.

Jako s režisérem se mi s tátou pracovalo moc dobře. Do té doby jsem se s takovou režií nesetkal. Když jsme zkoušeli na konzervatoři, bylo to něco úplně jiného. Pak jsem jel na rok do Irska a když jsem se vrátil, šel jsem do Boleslavi hostovat do této inscenace. Tátův způsob vedení práce na inscenaci mi moc pomohl získat jistý nadhled – uvědomil jsem si, že režisér není nepřítel, do té doby jsem ten pocit trošku měl.

az

---

Jabkenická léta Buranteatru

Ve středu v rámci nesoutěžního programu festivalu měli diváci možnost zhlédnout inscenaci brněnského Buranteatru Jabkenická léta. Letos přijeli „Burani“ s hořkou teenagerskou komedií mladého českého autora Lubomíra Sůvy, který údajně v postavě dospívajícího Adama spodobnil svoje vlastní „jabkenická léta“.

Adam, jehož představuje na jevišti herec Petr Tlustý, je puberťák, který má pocit, že mu patří svět a že je předurčen k tomu stát se rockovou hvězdou. Založí se svými dvěma kamarády Pavlem (Michal Zetel) a Vláďou (Jan Šotkovský) kapelu s názvem Jabkenická léta, která se má stát legendou. Název kapely kluci vyberou v hospodě, když náhodou otevřou knihu o Bedřichu Smetanovi, který je pro ně bytostí naprosto neznámou, a proto se jim zdá takový název velmi neotřelý. Groteskní je také fakt, že zatímco hluchý Smetana v závěru života složil v Jabkenicích svá vrcholná díla, Adam se svou kapelou nedosáhne ničeho, přestože chce jako většina mladých lidí pochopit a prožít vše, nemůže zatím pochopit ani sám sebe. Adamovy vysoké cíle nakonec příznačně skončí, slovy autora, pouhým „kecáním v hospodě“.    

Matku hlavního hrdiny Adama si zahrála členka studentské poroty festivalu, studentka postgraduálního studia divadelní vědy na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity Jitka Šotkovská. Neodolala jsem a zeptala se jí na pár otázek o souboru.

Jitko, jak dlouho jsi členkou souboru Buranteatru?

Vlastně úplně od začátku, nejdříve jsme spolu s absolventy JAMU založili divadlo Tramtárie v Olomouci, kde jsme fungovali asi půl roku. Nakonec jsme se ale museli opět vrátit do Brna, protože nám olomoucký magistrát slíbil finanční podporu, kterou jsme nakonec nedostali. V Olomouci jsme nechali i název Tramtárie a náš soubor, který teď působí už čtyři roky, jsme pojmenovali Buranteatr.

Jak funguje práce uvnitř souboru? Máte několik režisérů a dramaturgů, kteří jsou zároveň i herci. Jak se to projevuje při práci na přípravě inscenací?

Naše práce je postavená na tom, že se snažíme pěstovat jednu profesi divadelníka, přičemž se každý člen souboru snaží vyzkoušet víc různých funkcí podle toho, co je zrovna potřeba. Ale každý má samozřejmě svou hlavní profesi, kterou vystudoval. Například v dnešním představení to dopadlo tak, že tam vlastně skoro žádný vystudovaný herec nebyl kromě Báry Jelenové. Hráli dramaturg, režisér a učitel dramatické výchovy, osvětlovače dneska dělal herec a zvukaře režisér.

az