GFS
2009 Čemu se zasmějete tentokrát
Výsledky
festivalu festivalové NOVIN(k)Y
video
FESTIVALOVÉ NOVIN(k)Y (1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8)
|
Charleyova teta, Městské divadlo Brno STALO SE
ŠESTÝ DEN |
neděle 8. března 2009
Dnes soutěží
Poslední soutěžní inscenací v tomto humorem nabitém týdnu bude Charleyova teta Městského divadla Brno. Poputují festivalové ceny na Moravu, nebo ne? Je to také na vás, milí diváci, hlasujte v anketě a rozhodněte o tom, kdo vyhraje Komedii diváků.
A zítra vás pobaví
V pět hodin odpoledne šest půvabným mladých hereček rozehraje v Divadle 29 orchestr, a to doslova! Komedie se zpěvy a tanci Orchestr Komorní činohry Divadla Na Prádle z Prahy vám jistě zpříjemní pondělní podvečer.
A v osm hodin večer se pak Městské divadlo stane místem, kde mnoho kumštýřů, lidí od divadla i diváků bude s napětím očekávat, jak rozhodli porotci i diváci a kdo si odnese festivalové ceny. Ale nejen to, všichni se dobře pobaví při originálním zábavném pořadu Galavečer smíchu, připraveném jenom pro tuto příležitost. To všechno ve spolupráci s Českou televizí, která program natočí. Tímto vás srdečně zveme!
Roztomilá a okouzlující…
Na sobotní představení pražského divadla Rokoko, Gogolovy Hráče, se přijela podívat a tzv. patronkou se svým pražským kolegům stala velká dáma s ještě větším srdcem, paní Květa Fialová.
Paní Fialová, v souvislosti s představením, které jsme
právě viděli, jaký je váš vztah k hazardním hrám?
Žádný. Už jako malá jsem nemohla hrát ani Člověče, nezlob se! Prostě mě
to nebaví. Já mám ráda lásku, pozitivum a tak.
A vykládala jste si někdy karty? To není zas takový hazard.
Ano, to si vykládám každé ráno, vždycky jednu kartu. Jistě je důležité,
co mi karta řekne, co napoví, poněvadž já věřím v tamty nahoře. A tam není
jen jeden, nahoře jsou andělíčci, a oni přesně vědí, kdy vás mají pohladit a
kdy máte dostat do držky. Hlavně jim do toho nekecat.
V pátek měli diváci možnost vidět muzikál Adéla ještě
nevečeřela Slováckého divadla z Uherského Hradiště. Vy sama jste před
třiceti lety hrála ve stejnojmenném českém filmu. Znáte tuto inscenaci?
Znám, a strašně se mi líbila. Pozvali mě s Naděnkou Konvalinkovou na
premiéru, takže jsem tam byla jako exponát, ne jako herečka. Poděkovala jsem
panu Lipskému, že mě do toho filmu tehdy obsadil a že díky tomu mě Slovácké
divadlo mohlo pozvat. Je to opravdu překrásné představení. A tak jsem se
zamilovala do Uherského Hradiště.
Letošní ročník festivalu je specifický tím, že ve většině
komedií hrají hlavní role muži. Dokonce dnešní představení bylo úplně „ženoprázdné“.
Myslíte si, že dobré komedie lze dělat pouze s muži? Že dobrý humor se
obejde bez žen?
Ále, já myslím, že ano. Mužský jsou přece taky lidi, i když někdy mi
připadá, že ne, ale jinak jsou taky docela použitelní. A dneska byli
vynikající! Dnešní představení se mi moc líbilo, víte, já miluju ruskou
literaturu. Rusko, to jejich žití, jejich myšlenky… Víte, člověk žije a žije
a najednou je z toho taková hovadina, až oči přecházejí. Ruské autory
zkrátka miluju.
Kdo je z ruských spisovatelů vaším nejoblíbenějším?
Pochopitelně Dostojevskij, toho mám v srdci. Když je nějaký opravdu
dobrý americký autor, tak měl určitě nějaké předky z Ruska, protože když
jsou to jen Američani, je to komerce.
Kdybychom se vrátili ještě k divadlu, jaký žánr komedie je
vám nejbližší?
V komediích hraju dost často. Mám ráda černé komedie, černý humor. Třeba
Jezinky a bezinky, jak vraždíme ty heterosexuály. Nebo často vraždím já
sama. Například Lady Macbeth z Vinohrad, když vraždím toho chlapa, je to
úžasné. Vražedkyně totiž musí být vždycky roztomilé, okouzlující, aby jim
ten blbec naletěl.
Jaký je váš recept na štěstí a životní vitalitu? Jde o
náboženství, nebo o optimistický nadhled?
Víte, svět existuje, to víme všichni. Jen jde o to, jak přijmete tu,
nebo onu okolnost. Musíme ji přijmout, poděkovat a zvládnout, to je moc
důležité. Moje maminka byla kdysi zavřená v Rusku v gulagu, a když jsem se
narodila, byl u mě hned od začátku oltář a Buddha. Takže k buddhismu jsem
přišla už jako malá, když jsem viděla, jak maminka žije v pokoře a vděčnosti
k žití. On život je zázrak, každá jeho vteřina je zázrak a já podle toho
žiju.
Děkuji mockrát za milý rozhovor a cenné rady a přeji pěkný večer.
az
S Michalem Dlouhým nejen o kartách
Po představení Hráči pražského Rokoka jsme na společenském setkání v Divadelním klubu vyzpovídali falešného karetního hráče Ichareva, kterého skvěle ztvárnil Michal Dlouhý.
Vaše postava byla závislá na hře, jste také na něčem
závislý?
Kouření… To je asi můj jediný zlozvyk.
Hrajete vůbec někdy karty?
Hraji, teď jsem se právě vrátil z Itálie a kvůli festivalu to bylo o den
dřív, než jsem měl naplánováno. Ale vyplatilo se to a jsem rád, že jsem to
udělal. V Itálii to byla pánská jízda a celou dobu jsme tam něco hráli, mimo
jiné i karty. Hráli jsme prší – měna je euro, tak jsme hráli o eura.
Máte krásnou dceru Aničku, jak s ní trávíte čas?
Teď je dost náročné pracovní období, takže jsem moc s rodinou nebyl.
Ještě před odjezdem jsem měl premiéru v Kalichu, pak jsem jel do té Itálie,
ze které jsem se vrátil rovnou sem. Teď už jsem však rodině slíbil, že budu
půl roku doma a budu se jim naplno věnovat. Že nebudu hrát a nehnu se od
„malý“. Ale když přijdu večer „z práce“, bývá ještě vzhůru, takže si spolu
stihneme i pohrát.
Myslíte si, že život bez podvodů a lží nejde?
Asi je k tomu člověk občas nucen, ale dá se to skrýt pod pojem
„milosrdná lež“. Když nechcete někomu ublížit, tak jednou to zkrátka
uděláte.
Tancoval jste ve StarDance, ještě si někdy zatancujete?
Občas se s Míšou někde ukážeme, ale pro mě to je velmi těžké, když
tancuju jednou za tři měsíce… Setkání s Míšou mi však za to stojí, je to
skvělej človíček, kterého vždy rád vidím.
Jaké to je, když se setkáte se svým bratrem a hrajete
spolu?
Stalo se mi to mockrát a je to obrovská škola. Jsem šťastný, že
v průběhu dnešního večera získal Českého lva. Mám z toho obrovskou radost,
ten kluk je strašně šikovnej, určitě si Lva zaslouží! A i když říká, že na
ty ceny moc není, tak mu to určitě udělalo obrovskou radost.
Dokážete si s bratrem říci kritiku do očí?
Je to těžký, ale musím mu ji občas říct, protože jde o divadlo, o
představení, jde o vás – o diváky. Musí ho ale člověk znát, aby věděl, kdy
mu ji má říct.
Chtěl jste být hercem už od dětství?
Jako malý jsem chtěl být Karlem Gottem, popelářem a kosmonautem. Je
zajímavé, že hodně lidí chtělo být právě popelářem…
Jaké žánr knih máte rád?
Já se bohužel moc ke knížkám nedostanu, navíc jsem dislektik. Ale když
mě knížka chytne, tak mě pak od ní nemohou odtrhnout. Mám rád Malého prince.
A co hudba?
Poslouchám českou hudbu, od vážné hudby k rocku. Nemám vyhraněný styl,
mám rád všehochuť.
ld – hn