VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Úvodní stránka Festival
Festivalové novi(n)ky »1 »2 »3 »4 »5 »6 »7

GRAND FESTIVAL SMÍCHU 2003
1. až 9. února 2003

FESTIVALOVÉ NOVI(N)KY – 4

Festivalové novin(k)y připravují Radek Smetana a Jana Uherová.
Fotografuje Michal Klíma.
Zítra se zasmějete…

Bylo by úžasné, kdybyste i po tom, co se od pondělí permanentně smějete (dokonce prý někteří z Vás i metají kozelce od smíchu), chtěli ještě vidět nějakou komedii. Ale určitě se tací mezi Vámi najdou. Tak tedy v šest večer na Vás čeká v Městském divadle Slovácké divadlo – bude se tančit a zpívat Na tý louce zelený. Ještě pořád to nestačí? Poslední lístky čekají na ty, kteří chtějí vidět Shopping and Fucking. Ale pozor, hraje se netradičně až ve 21.13. V pátek Vás tedy čeká zábava všeho druhu a vybrat si musí prostě každý. Že ne? Tak máte možnost přijít ještě v sobotu nebo v neděli!

Dnes se představí…
Městské divadlo Brno

Naši furianti


Naši furianti

Naši furianti

Na správné adrese

V bahně velkoměsta

Jiří Šlupka Svěrák

Milan Němec a Jindra Janoušková

Milan Němec a Lilian Malkina

Igor Ondříček
foto Michal Klíma a archiv

Městské divadlo Brno představuje v rámci současného divadelního dění v České republice jednu z nejprogresivnějších uměleckých institucí s programovým zaměřením na činoherní a muzikálovou divadelní produkci.

Divadlo disponuje výjimečným hereckým souborem, který v činoherní i v muzikálové produkci jen těžko nachází srovnatelnou konkurenci. Hned čtyři herečky – Zdena Herfortová, Alena Antalová, Petra Jungmanová a Markéta Sedláčková jsou nositelky nejvýznamnější české divadelní ceny – Ceny Thálie.

Vedle kritikou i širokou veřejností vysoce oceňovaných činoherních inscenací Přelet nad kukaččím hnízdem, Smutek sluší Elektře, Libertin, Marná lásky snaha, Sluha dvou pánů, Parazit, Naši furianti, Romeo a Julie, Amadeus, Kean IV., Cyrano z Bergeracu či Brouk v hlavě proslulo Městské divadlo Brno obzvlášť svými muzikálovými a hudebně divadelními produkcemi.

Hudební fantazie Sny svatojánských nocí obdržela hned po svém uvedení v září 1991 Cenu Českého hudebního fondu jako nejlepší hudební inscenace roku. Do dnešního dne zaznamenala 288 repríz v českém, německém a anglickém jazyce a vidělo ji přes 226 000 diváků ve čtyřech evropských zemích.

Za divadelní událost je nutno označit Mošovo režijní nastudování světově proslulého muzikálu West Side Story autorů A. Laurentse, S. Sondheima a L. Bernsteina. Inscenace vznikla v koprodukci se Státní filharmonií Brno a odborníci ji považují za v současné době nejlepší na evropském kontinentu. Prozatím má za sebou 470 vyprodaných repríz v 9 evropských zemích.

Muzikál My Fair Lady ze Zelňáku, který je adaptován do verze, ve které se setkáváme s profesorem Higginsem a Lízou v dnešním Brně, uvedlo Městské divadlo Brno poprvé v září roku 1999. Z jeviště zní slang známý jako „brněnský hantec“.

Velký ohlas u kritiky a obecenstva má rovněž muzikálová balada Stanislava Moši a Petra Ulrycha Radúz a Mahulena. Ke 100. repríze se blíží muzikálová balada Koločava z dílny Petra Ulrycha a Stanislava Moši.

V říjnu 2000 se v Městském divadle Brno dočkala premiéry hudební inscenace autorské dvojice Zdenek Merta a Stanislav Moša, muzikál Svět plný andělů. Posledním hitem je koncertní představení Muzikály z Broadwaye, které se po turné v zahraničí dočkalo uvedení na domovské scéně.

Téměř sedm let připravoval hudební skladatel Zdenek Merta společně s libretistou a režisérem Stanislavem Mošou muzikálovou operu Babylon. Hudební verze dávného biblického příběhu o odvěké touze člověka „dotknout se nebes“, o jeho lásce i nenávisti vedoucí až ke zmatení jazyků, se dočkala svého prvého slavnostního uvedení v listopadu 1998 a dodnes se setkává s velkým diváckým zájmem.

Stalo se třetí den…

Říká se, že třetí den je kritický či krizový. Zatím sice neskončil (nyní, když doděláváme Festivalové novin(k)y), ale překvapivě všechno klape. Mladé divadlo se dnes představilo z té lepší stránky. Dopoledne studenti pražské konzervatoře předvedli stylově čisté vtipné představení V bahně velkoměsta s dobře provedenými pěveckými čísly. Odpoledne Hronovická scéna patřila jejich starším kolegům z DAMU, kteří taky výborně zpívali a skvěle hráli v Allenově komedii Mocná Afrodité.

Aby se všechno krásně stihlo, tak večerní představení začalo až o půl osmé. Milan Němec a Jindra Janoušková přivítali na jevišti kmotru večera – herečku, která hraje v představení Ten, kdo utře nos – paní Lilian Malkinu. Její krásné a vtipné vyznání lásky ke komedii, humoru, ale i Pardubicím s jejich rovinami a perníky, bylo dobrým předznamenáním vtipné komedii, která následovala. Horácké divadlo přivezlo z Jihlavy komedii Na správné adrese a mile potěšilo diváky, kteří to dokázali ocenit i potlesky na otevřené scéně.

Během večera i na rautu po představení se o dobrou náladu staral náš dobrý kamarád, hudebník Jiří Šlupka Svěrák se svým nepravidelným doprovodem.

Smysl pro humor je rozdílný člověk od člověka a tak není divu, že je jistě odlišný i mezi generacemi. Proto je dobré, že festival, byť v doprovodném programu, přijal mladou krev a ta rozhodně u diváků uspěla a festivalu prospěla. Vlnu mládí, která bude pokračovat i dnes zahájila pražská konzervatoř s představením V bahně velkoměsta. Tuto revue sestavil z písní pražské galérky Jiří Suchý a tak nepostrádala vtip ani inteligenci. Totéž pak bylo možné říci i o inscenaci, ve které se mladí herci doslova vyřádili. Inu – už to téma… Tak živé představení by jste leckdy těžko pohledali i u profesionálních souborů. Ve stejném duchu pokračovala i pražská DAMU, která uvedla dalšího kvalitního autora – Woodyho Allena. Jeho a jejich Mocná Afrodité s texty z titulků a spoustou humoru jak v textu tak v provedení velice oživila pardubický podvečer. A kdo Woodyho zná a má rád, musí uznat, že jeho imitace byla dokonalá. Oba soubory zkrátka uvedly inscenace, se kterými by se nemuseli stydět soutěžit třeba i o komedii roku.

Fjz

Humor je všude stejný, říká herečka Lilian Malkina

Můžete srovnat český a ruský humor?

Lidé se smějí všude stejně. Dnešní inscenace (Na správné adrese Horáckého divadla Jihlava) by určitě pobavila i diváky po celém Rusku. Možná v Moskvě, která má dlouholetou divadelní tradici, by reakce publika byla zřejmě méně bouřlivá.

Jaký typ komedie je bližší vaší krevní skupině? Dnešní crazy komedie nebo francouzské komedie typu Feydeaua, ve které jste v úterý vystoupila na pardubickém jevišti?

Určitě Labiche a Feydeau! Ve Slaměném klobouku hraji na pražské scéně. Pro Feydeaua mne nadchla Stella Zázvorková jako Coco. Od té doby jsem si toužila tuto roli zahrát, a to kdekoliv. Jsem ráda, že se mi to po letech poštěstilo zde v Pardubicích.

SP

Baví mě černý, inteligentní i laskavý humor

Rozhovor s hercem Městského divadla Brno, představitelem Václava v Našich furiantech Igorem Ondříčkem.

V Městském divadle hraješ velké role tragického i komediálního žánru. Co je ti bližší, Cyrano, kterého hraješ už 5 let, La Roche v Parazitovi, Václav ve Furiantech nebo Byron v Marné lásky snaze?
Je mi sympatické a příjemné, že si můžu v Městském divadle Brno zahrát role různých typů i žánrů (v jedné roli jsem dokonce za baleťáka – jen tancuju a nepromluvím ani slovo). V každém člověku se snoubí tragický i komický osud, proto si nevybírám mezi komedií a tragedií. Důležitá je pro mě pouze kvalita textu, připravenost režiséra, kdo s kolegů to se mnou celé vydrží a v závěru, jestli se to celé dobře upeklo, protože jak říká moje paní profesorka herectví Zdena Herfortová: „Upečenou vánočku už nepřepleteš!“

Kterou komediální roli jsi měl, nebo máš nejraději?
Nejraději mám roli Kamila Champboisiho ve Feydeauově komedii Brouk v hlavě. Sešlo se vše, o čem už jsem mluvil – hra, super parta, režisér, dramaturg, výtvarníci, diváci. Nás baví hrát, lidi se koukat, smějí se tak moc, že si kolikrát říkám, jestli diváci nepodávají lepší výkon než my na jevišti. Máme za sebou přes sto repríz, televizní záznam a také dvojí hostování s touto komedií v Pardubicích – možná si na ni někdo vzpomene. Běhám tam nahý po jevišti – dříve estetický zážitek, dnes odvaha… moje! Pořád si nevzpomínáte? Tak asi zase tak veselý není. Ale my máme Brouka stejně moc rádi.

Jaký humor je ti nejbližší?
Černý (ale nesmí jít o mě), inteligentní (to když jej dělám já) a laskavý (když jde o mě).

V pardubickém divadle je o tobě známo, že s některými jeho členy už asi poosmé trávíš dovolenou na jednom a tomtéž místě v Chorvatsku. Vybaví se ti ve vzpomínce nějaká vtipná historka? Nebo je to příliš pikantní?
Vtipných historek je spousta, proto s těmi lidmi jezdím. Nejvtipnější jsou přece ty, kde běží o neštěstí druhých, třeba jak jedna kamarádka, herečka VČD, spadla ze skály, druhá za ní, když ji zachraňovala – obě „pod vlivem“. Když jede někdo na dovolenou zhubnout nebo přestat kouřit – komické samo o sobě, ne? Tyto historky jsou veselé pro zúčastněné a obávám se, že řada z nich je opravdu nepublikovatelných, i když jednou „až budu pěstovat včely, to vám povím věci“ – tak to říkává náš pan ředitel Stanislav Moša a já můžu jeho slova citovat – jednou to všechno napíšu.

Jana Uherová


Úvodní stránka Festivalu
Festivalové novi(n)ky »1 »2 »3 »4 »5 »6 »7



 Copyright © 2000-2020, VČD Pardubice.  Všechna práva vyhrazena.
 Východočeské divadlo Pardubice, U Divadla 50, 531 62 Pardubice, tel: 466 616 411
 e-mail: vcd@vcd.cz  •  další kontakty  •  správce webu

 Obchodní oddělení, vstupenky, předplatné - tel. 466 616 432, večerní pokladna - 466 616 430, e-mail: obchod@vcd.cz

 
FERMANLOGIN