VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

VÝCHODOČESKÉ DIVADLO PARDUBICE

Úvodní stránka Festival
Festivalové novi(n)ky »1 »2 »3 »4 »5 »6 »7

GRAND FESTIVAL SMÍCHU 2003
1. až 9. února 2003

FESTIVALOVÉ NOVI(N)KY – 6

Festivalové novin(k)y připravují Radek Smetana a Jana Uherová.
Fotografuje Michal Klíma.
 

Zítra se zasmějete…

Nedělní dopoledne jsme Vám opět nechali volné. Bylo by neslušné Vás o víkendu brzy ráno budit, rovněž herci si poslední festivalový den rádi přispí…

Na pátou už Vás ale čekáme v „Anežce“, kde Vás dozajista příjemně pobaví komedie Tomáše Novotného Fajfka na zabití nejúspěšnějšího amatérského souboru v Pardubicích – Divadla EXIL. Příjmení Novotný není v našem divadle neznámé… Ano, Tomáš zdědil umělecké sklony po svých rodičích – Dáše a Pavlu Novotných. Tomáš hru napsal, sám ji režíroval a také v ní hraje!

V sedm večer se v Městském divadle s letošním ročníkem festivalu bohužel rozloučíme. Smích Vás ale nepřejde ani při posledním, tentokrát už nesoutěžním představení Divadla v Dlouhé z Prahy Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka!

Pokud se chcete dozvědět výsledky festivalu, určitě zítra přijďte. Před pražskou divadelní revue se slavnostně udělí všechny festivalové ceny, včetně té nejvyšší – Komedie roku 2002!

Dnes se představí
Divadelní společnost Petra Bezruče

Nevyléčitelní

 

Rozmarné léto

 

Rozmarné léto

 

Na tý louce zelený

 

Na tý louce zelený

 

Shopping and fucking

 

Jiřina Jelenská a Petr Brychta

 

Jiří Lábus a Petr Brychta


foto Michal Klíma

Ostravští herci se nám představili už loni v doprovodném festivalovém programu na Hronovické scéně komedií Nevyléčitelní. Dnes uvidíte „Bezruče“ v hlavním soutěžním programu v Městském divadle, kde se předvedou divadelní adaptací moderní klasiky českého humoru – Rozmarným létem Vladislava Vančury.

Toto malé ostravské divadlo oslaví co nevidět pětapadesát let aktivní umělecké činnosti. Má za sebou tvrdá léta bojů o existenci, která vtiskla jeho souboru specifický charakter semknutosti a divadelní urputnosti. U Bezručů se hraje o život. Inscenace Rozmarného léta je toho dokladem. Mimojiné má na kontě jednu „historku z natáčení“, tedy ze zkoušení, která na počátku nebyla příliš veselá, ale došla šťastného konce. Kouzelník Arnoštek si, jak známo, způsobí pádem z provazu zhmožděninu krajiny pánevní. Jeho představitel si v průběhu generálních zkoušek odvážným seskokem na laně způsobil zlomeninu a hned několik zhmožděnin několika tělesných krajin a roli musel na poslední chvíli převzít statečný mladý kolega. Ale zvládl ji skvěle a původní představitel Arnoštka je již naštěstí v pořádku. I takové věci se dějí u divadla, dělá-li se doopravdy.

Jinak se u Bezručů „děje“ zajímavý a vesměs originální repertoár: ŠVEJK OFF s podtitulem Švejkův krátký proces, šokující monodrama JORDAN, které je zpovědí dvacetileté vražedkyně, komedie současného ostravského autora VÝMLAT, nová polská hra ÚSTA MICKA JAGGERA o tom, jak děd, syn a vnuk jedou na koncert Rolling Stones, „fekální majáles“ PREZIDENTKY, již klasický SKLENĚNÝ ZVĚŘINEC v moderním pojetí pro dnešní mladé a výše zmínění NEVYLÉČITELNÍ s laskavým, a přesto nelítostným pohledem na zoufalou nezbytnost lásky v životě.

Za týden uvedou Bezruči premiéru Dostojevského IDIOTA v režii Sergeje Fedotova a hned po ní je čeká pětinásobná účast na festivalu ostravských divadel Ostravar.

Toto představení je důkazem, že klasická literární díla je možné převést do divadelní podoby, aniž by zmizela původní autorova poetika, a to je nejdůležitější a nejpřínosnější.

Fish o Rozmarném létu v časopise OSTRAVAR

Stalo se pátý den…

V pátek bylo celý den volno, ale večer a noc byla nabitá! V šest večer do posledního přístavku vyprodané hlediště netrpělivě očekávalo komedii Slováckého divadla Uherské Hradiště – po loňských veleúspěšných Rychlých šípech se všichni těšili na další bombu! Tentokrát uherskohradišští přijeli do Pardubic polechtat bránice diváků operetou Járy Beneše Na tý louce zelený. Že se jim to zase povedlo, ukázaly salvy smíchu i závěrečný aplaus.

Představení uvedli Jiřina Jelenská a Petr Brychta, kterým „vypomohl“ i Jiří Lábus – kmotr této komedie, ale vlastně můžeme říci, že kmotr celého festivalu, protože se zatím účastnil všech ročníků GRAND Festivalu smíchu.

Před i po představení ve foyer hrál a umocňoval výjimečnou festivalovou náladu Pardubákům ne neznámý Vlasta Bičík. Na závěrečném rautu se poklábosilo, pojedlo a popilo. Tentokrát však rautem večer nekončil. Všechny nás ještě čekalo jedno představení…

Ve velmi netradičním čase – 21.13 – začala na Hronovické scéně Ravenhillova kontroverzní hra „o nakupování a šoustání“ Shopping and Fucking Činoherního studia Ústí nad Labem. Přeplněné hlediště, jaké ještě Hronovická scéna nezažila, se během naturalistických scén na jevišti rozdělilo na dva tábory – jeden postupně opouštěl v rozčílení sál, druhý se náramně bavil. Ať tak, nebo tak, většina diváků na toto představení dlouho nezapomene!

Asi si na to budeme muset zvyknout

Anketní otázka směřovaná k divákům představení Shopping and Fucking zněla: Jak se vám to líbí? Šokuje Vás to?

Žena (30): Já bych na to snad ani neprodávala lístky.

Mladík (19): Je to v pohodě. Je mi 19, takže to docela chápu. Nic takového jsem ještě neviděl.

Dívka (20): Já jsem pro každé moderní umění. Nejsem šokovaná, jsem spokojená.

Muž (44): V žádném případě mne to nepohoršuje.

Dívka (20): Přijde mi to dlouhé, ale je to fajn.

Mladík (21): Každá věc, kterou přivezou a liší se od zdejšího divadla je dobrá. Produkce zdejšího divadla stojí za hovno.

Muž (22 let): Je to určitě zajímavá inscenace. Něco takového jsme v Pardubicích ještě nezažili. Je zajímavý to vidět.

Dívka (18 let): Hodně se mi to líbí. Hlavně muzika.

Žena (42 let): Nevím, co bych na to řekla. Myslím si, že realita je jiná.

Žena (20 let): Líbí se mi to, ale už jsem od tohoto autora viděla lepší inscenaci v Ha-divadle Faust (je mrtvý).

Muž (53 let): Nelíbí se mi. Odcházím. Není mi dobře.

Žena (47 let): Je to zvláštní představení. Ještě nikdy jsem nic takového neviděla. Asi si na to budeme muset zvyknout.

NA PLOVÁRNĚ
S VLADISLAVEM VANČUROU, ANTONÍNEM DŮROU A BERTÍKEM LICHÝM

Navzdory nehostinné roční době dnes večer prožijeme kousek léta, pravdaže trochu rozmarného, jehož způsob se Antonínu Důrovi, mistru plovárenskému (v podání herce a hudebního skladatele Norberta Lichého), zdá být poněkud nešťastným.

Mistře, který měsíc nám zbývá, jestliže ani červenec není dost vhodný, abychom pečovali o zdraví a tělesnou čistotu?
Tento měsíc – stejně jako srpen – není pro tyto činnosti vhodný pouze proto, že někdo ví, že mám prázdniny.

Jak jste došel k poznání, že míra dálky je toulka, míra hojnosti je hlad a hra předchází před činy?
K tomuto poznání jsem nedošel, byl jsem rád, že jsem se ho (stejně jako stovky podobně zapeklitých vět) jakž takž naučil! (Neptejte se, prosím, suflérky na podrobnosti...)

Otázka na tělo: Jak můžete žertovati o tom, že vám utekla žena?
Snadno. V inscenaci je to vyškrtnuto, ale v mých říčních lázních jest dennodenně spousta žen, dokonce již přiodhalených, a v zimě, kdy plovárna, dbajíc posloupnosti času, zamrzne, je Katuška zhusta již dávno doma.

Vaše žena znávala dosti důvěrně za mladých let svárlivého strážníka, jehož nazývá Švihákem, a nabízela mu vše, co pokládala za vhodné, aby to ukrotilo jeho prudkost. Co myslíte, že mu nabízela?
Nevím, jak se měla věc se strážníkem, ale pokud nezměnila metody, soudil bych, že jej hnala na mandl žehliti utěrky, pláště, ručníky a ostatní pomůcky plovárenské.

Jakou logiku skrývá stručný výrok vaší jinak velice výřečné ženy, ve kterém o vás říká: „Zajisté jest Antonín, neboť já jsem Kateřina.“
O logice žen snad jindy... Je to přeci jen žena, neboť já jsem muž.

Ztotožňujete se s jejím názorem, že je krásné být kadeřavým?
Ano. Viděl jsem jednou v lázních mladíka s mokrými drédy na hlavě a neměnil bych.

Mistře, čím to, že noci vyznačují se lahodou a dny nestojí za nic?
Ve dne se zkouší. (A to bývá často velmi neerotické.)

Na počátku Rozmarného léta říkáte, že byste chtěl říci několik pravd, jež je nutné slyšet v pravý čas. Jaké pravdy to jsou?
Většina z nich je o životě, o divadle, o smyslu života, o láskách a o věcech odtažitých, jež zaměstnávají divadelníka. Například pravda, že je lepší míti poslední slovo, než poslední ránu...

... ale ty je nutné slyšet v pravý čas.
Třeba u Vás v Pardubicích, kam jedu opravdu moc rád!

Nemenší potěšení je i na naší straně. Ale poslední slovo nechť má Vladislav Vančura (byť ne zrovna v ten pravý čas): Léto budiž pochváleno!

Jana Pithartová


Úvodní stránka Festivalu
Festivalové novi(n)ky »1 »2 »3 »4 »5 »6 »7

 

 



 Copyright © 2000-2020, VČD Pardubice.  Všechna práva vyhrazena.
 Východočeské divadlo Pardubice, U Divadla 50, 531 62 Pardubice, tel: 466 616 411
 e-mail: vcd@vcd.cz  •  další kontakty  •  správce webu

 Obchodní oddělení, vstupenky, předplatné - tel. 466 616 432, večerní pokladna - 466 616 430, e-mail: obchod@vcd.cz

 
FERMANLOGIN