PŘES E-MAIL S MARTINOU SIKOROVOU

V jubilejní 95. sezóně posílí dámskou část hereckého souboru mladičká absolventka pražské konzervatoře Martina Sikorová. Martina není pro pravidelné návštěvníky divadla neznámou tváří, neboť zde již v minulé sezóně pohostinsky hrála Karolku v Její pastorkyni a Markétu Moreovou v dramatu Člověk pro každé počasí – obě role v režii Františka Laurina.

Martino, je právě osoba Františka Laurina pojítkem s Východočeským divadlem?
Ano. Právě on mi nabídl hostování v Pastorkyni i Člověku. Předcházela tomu spolupráce na školním představení v divadle konzervatoře. Nastudoval s naším ročníkem Medeu Robinsona Jefferse. Jsem mu velice vděčná. Je spousta hereckých škol a v nich spousta mladých herců a mnozí se vůbec neuplatní. Je potřeba mít velké štěstí a tím pro mě byl právě pan režisér Laurin.

Pardubické angažmá bude Tvým prvním, zkušenosti s profesionálním divadlem však již máš…
Kromě školních představení – Medea, Hra lásky a náhody, Kancelář – hostuji od čtvrtého ročníku v divadle Semafor. Dokonce jsem k nim měla jít do angažmá. Pak ale přišlo hostování v Pardubicích, má spolupráce se Semaforem se dočasně přerušila a nakonec z nabídky úplně sešlo. Pochopila jsem, že všechno se stihnout nedá a člověk si vždycky musí vybrat.

Co Tě přivedlo k touze stát na „prknech, co znamenají svět“?
Láska k divadlu. Obdiv k divadlu. Úcta k jeho poslání.

Martina Sikorová a Lucie Štěpánková
v inscenaci JEJÍ PASTORKYNĚ
foto: Věra Mohylová

Dokážeš si představit život bez divadla?
Jak už jsem řekla, to, že můžu jít do Pardubic, pro mě není samozřejmostí. Kdybych neměla štěstí, tak bych si svůj život bez divadla představit prostě musela. A jestli myslíš svět bez divadla úplně, tak to by přece byla velká škoda.

Co jiného by Tě bavilo?
Mám jenom naivní představy. Vychovávat děti v dětském domově nebo pracovat s postiženými. Nevím, co tyto profese skutečně obnášejí, ale vidím v nich (stejně jako v divadle) velké poslání. Nebo bych dělala uvaděčku, to by mě taky bavilo.

V Pardubicích pořádáme Festival smíchu. Máš ráda humor? Co je Tvému srdci bližší – komedie nebo dramata?
Já vím. Hostovali jsme na letošním Festivalu smíchu s Kanceláří Tomáše Trapla a Josefa Laufera. Taky jsem zde viděla komedii Sugar, do které v září nastoupím místo Stanislavy Šánové. Samozřejmě, že se ráda směju. Ale říct, jestli mám radši komedii nebo tragédii, to nedokážu. Vždycky záleží na konkrétní hře a inscenaci. A nejspíš i mém momentálním rozpoložení.

Právě probíhají divadelní prázdniny. Počasí nám zatím moc nepřeje, jak tedy trávíš letošní léto?
Zatím pracovně. Hraju v dívčím chóru v Romeovi a Julii na Letních shakespearovských slavnostech na Pražském hradě. Tím pádem to počasí pociťuji ještě intenzivněji než jindy. Naštěstí se kvůli dešti zatím zrušila pouze dvě představení. Přes den poznávám krásu Prahy, taky jezdím na chatu, a když to počasí dovolí, tak se strašně ráda koupu.

A jak by sis představovala ideální prázdninový odpočinek?
Na dece u vody s lidma, které mám ráda.

Martino, přeji Ti krásný zbytek prázdnin a do nového angažmá ZLOM VAZ!

Radek Smetana, Divadelní zpravodaj 9/2002