Studijní víkend v Londýně

23. – 26. duben 2004

V pátek ráno, poměrně brzy, o půl šesté, vyrazila většina uměleckého souboru divadla z Pardubic na letiště v Ruzyni a odtud zamířila do Londýna. Ne náhodou. Obě města totiž leží u řeky a v nížině. Ne, dělám si legraci. Je to jinak. Když se podíváte na náš repertoár, každý rok na něm najdete minimálně jednu anglickou hru. Jenom tak namátkou si vzpomínám na komedie Co se doma uvaří, to se doma sní, Hrobka s vyhlídkou, Kupec benátský, Romeo a Julie… ať už se jedná o Shakespeara, nebo nějakou současnou komedii, protože právě ty se v Londýně dělají asi nejlépe na světě. Mimochodem: říká se, že každá dobrá hra, ať už byla napsána kdekoli na světě, se dříve nebo později bude v Londýně hrát. Naštěstí už dnes máme tu možnost tamní novinky sledovat a čeští překladatelé často vyrážejí do Londýna hledat nové hry, které by přeložili a nabídli pak divadlům u nás doma. My tuhle možnost využíváme také a díky tomu jsme jako první uvedli v Čechách muzikál Pokrevní bratři a chystáme se na muzikál Donaha! v originále nazvaný The Full Monty.

V Londýně jsme mohli navštívit
repliku Shakespearova divadla Globe
foto archiv VČD

Protože nás jelo okolo třiceti a do divadel jsme chodili po skupinkách, zhlédli jsme dohromady dlouhou řadu inscenací – Cyranem v londýnském Národním divadle, Shakespearovou komedií Konec vše napraví nebo Hamletem počínaje a muzikály jako Fantóm opery, Bídníci, Fame či Lví král konče.

Londýnská divadla jsou sice pěkně vedle sebe v divadelním West Endu, ale i tak je vzdálenost mezi nimi londýnská a ne pardubická a hodně jsme se naběhali, a tím pádem poznali celkem dobře i samotné hlavní město Británie, takže až příště některý z našich herců bude na jevišti mluvit o tom, že uvíznul na náměstí Picadilly Cirkus v dopravní zácpě, bude vědět přesněji, o čem vlastně mluví. A což teprve až v nějaké ze Shakespearových her budeme někoho posílat zemřít do Toweru! Kolem je to teď sice pořádně rozkopané, ale zlosyn stejně zemře!

Těch, kterým se těžko vracelo domů a rádi by si pobyt ještě o pár dní prodloužili, se jejich přání málem splnilo. Při startu nazpátek mělo totiž naše letadlo poruchu, z rozjezdové dráhy nás museli odtáhnout zpátky na tyči a měnili jsme, představte si to – přední kolo! To se většinou stává spíše u auta. Naštěstí přivezli rychle rezervu. Druhý den ráno už totiž některé z nás čekala zkouška na Tři mušketýry.

Martin Fahrner

Josef Pechal u plakátu k inscenaci
When Harry met Sally
foto archiv VČD

Zeptali jsme se účastníků studijního zájezdu...

Jaká představení členové uměleckého souboru navštívili a jaké zážitky si z Londýna přivezli?

Dáša a Pavel Novotní:
První a jeden z nejsilnějších dojmů z londýnských divadel je shodný s tím, jak působí město samo: velkolepost, mohutnost a okázalost, místy ovšem notně ošoupaná a zanedbaná, takže někdejší důstojnost je potřeba si domýšlet… Naopak v představeních samotných nebylo po jakékoli „zaprášenosti“ ani stopy. Viděli jsme klasický muzikál (Cole Porter – Anything Goes – divadlo Drury Lane), velkolepou, momentálně snad vůbec nejpopulárnější pohádkovou podívanou (Lví král – hudba Elton John – divadlo Lyceum) i artistní produkci rytmického seskupení Stomp (divadlo Vaudeville); a pokaždé jsme byli nadšeni naprostou profesionalitou a dokonalostí všeho, co se na jevišti nabízelo. A že toho bylo!

Jan Hyhlík:
Vsadil jsem na jistotu – klasiku: Shakespeare, Rostand; soubory Národního divadla, Old Vicu a Royal Shakespeare Company – a nezklamal jsem se. Spojení skvělého herectví a moderního jevištního ztvárnění, včetně techniky (především monumentální Cyrano z Bergeracu). Jediné, co mě překvapilo nemile, byla délka takzvaných děkovaček. Jedna opona – světlo v hledišti – konec potlesku, byť před tím bouřlivého. Inu: zatímco pro nás, herce v Čechách, jak se říká, je jedinou odměnou právě potlesk obecenstva, angličtí herci jsou asi odměňováni na odpovídající, patřičné úrovni poněkud jinak.

Milan Němec:
Kromě několika opravdu skvělých muzikálových show (The Phantom of the Opera, Bombay Dreams, The Lion King) jsem si přivezl ještě jeden velký zážitek. S kolegou Pepou Pejchalem jsme na jedné křižovatce při čekání na zelenou narazili na amerického herce Luka Perryho, který je kromě jiného znám především jako Dylan ze seriálu Beverlly Hills. Stál přímo vedle nás a tak jsem pohotově vytáhl mapu Londýna a tužku a poprosil ho o podpis s věnováním pro moji ženu Moniku. On tak bez mrknutí oka učinil, blikla zelená a on zmizel v jednom z divadel, ve kterém několik týdnů hostuje v představení When Harry Met Sally. A při nástupu do letadla jsem ještě na letištní ploše našel 5 Euro. A pak že pro nás v EU peníze neleží na zemi… (smích)

Lída Mecerodová:
Moc se mi líbili Bídníci, velký zážitek hned první den. Nadchli mě i Stomp – skupina mladých umělců – „bubeníků“, kteří virtuózně a nápaditě vytvářeli rytmické scény s košťaty, umyvadly, barely, trubkami… (nedá se to ani popsat takhle v krátkosti). Jinak jsem šťastná, že jsem společně s Radkem Smetanou a Janou Uherovou přežila návštěvu Tate Galerie, ze které nás záhy evakuovali kvůli nastražené bombě.

A hurá na Bídníky... (foto archiv VČD)

Petr Dohnal:
Když jsem přišel s návrhem uspořádat studijní pobyt uměleckého souboru v Londýně, nečekal jsem, s jak velkým zájmem se tato akce setká, protože většinu nemalých nákladů si 24 účastníků hradilo ze svého. Zájezd skýtal mnohá organizační rizika od objednání letenek přes internet, přes zajištění ubytování, dopravy z letiště Stansted…, ale nakonec vše dobře dopadlo. Samotný Londýn, kolébka divadelnictví, nemůže nikdy zklamat. Já sám jsem chtěl především vidět muzikály, o kterých uvažujeme. Předloni jsme takto objevili muzikál The Full Monty, který budeme uvádět v příští sezóně. Letošním kandidátem by snad mohla být pohádková férie Chitty Chitty Bang Bang. Samozřejmě, že efekty, jako je skutečné létající auto nad diváky, jsou pro nás nereálné, ale naštěstí dokážeme naše návštěvníky ještě stále zaujmout hereckými výkony. Pobyt považuji za velice přínosný z profesního hlediska srovnání kvalit a možností. Myslím si, že se nemusíme za svou produkci v daných podmínkách financí a možnosti reprízovosti stydět. Další poučení si jistě každý našel sám. Věřím, že i naše setkání s velvyslancem ČR v Londýně bude mít do budoucna svůj význam.

Radek Smetana